Na sbírku básní a písňových textů Leonarda Cohena Hudba neznámého (Stranger Music; překlad Václav Procházka, vydal BB Art 2003, redakce textu Jiří Podzimek, jazyková korektura Mirka Jarotková) byl výbor překladatelské anticeny Skřipec upozorněn z řady stran včetně recenzí v tisku; a náš vlastní rozbor bohužel rychle ukázal, že taková nebývalá pozornost je bohatě odůvodněná.

Začněme ani ne tak kritikou jako konstatováním faktu, který je nejnápadnější a je nutno ho jaksi vytknout před závorku: Nemalá část básní, o písňových textech ani nemluvě, je rýmovaná a dodržuje pevnou metrickou i strofickou strukturu. Procházka se ale rozešel s dvousetletou historií moderního českého básnického překladu a prozodické nauky a vytváří u nás prakticky bezprecedentní formu: básně v řeči nevázané (obávám se, že ani prózou se to nazvat nedá). Tato doslovnost způsobuje, že čtenář může velmi často odvodit původní anglické rýmy: Jestliže např. na s. 316 čteme čtyřřádčí

Kapitán mě přizval ke svému lůžku
a vzal mě za ruku.
"Vezmi si tyhle stříbrné prýmky," řekl.
"Předávám ti velení."

je snadné uhodnout, že v originále stojí bed / said / hand / command. Atd. mnohde jinde; je to přínosné, ale zrcadlové vydání by přece jen bylo lepší. Nicméně stalo se – a třeba ve Francii je prý takový postup běžný; nebudeme hodnotit to, jakou překladatelskou koncepci nejmenšího odporu si Procházka zvolil, nýbrž jak působí v jejích mezích. Problematičtější třeba je, že když se takto zbavil rytmu a rýmu, ignoruje i svislé členění básní a víceméně libovolně spojuje nebo dělí verše i celé sloky; a už vůbec v českém vydání nenalezneme různá vodorovná odsazení jednotlivých veršů, s nimiž pracuje originál. Naopak s až obsedantní pečlivostí je sjednocena (přesněji doplněna) interpunkce: Procházkův Cohen básní, jako dobře vychovaný žáček odpovídá, vždy celou větou.

Hudba neznámého má přes 350 stránek a představuje fakticky celoživotní Cohenovo dílo (i když jen vybrané); kritik brzo musí přitakat konstatování Michala Bystrova, že knihu by bylo možné (ne-li nutné) přepsat celou řádek po řádku. Já mám k dispozici prostor, který zdaleka nepostačuje ani na výčet těch nejhorších chyb; v analýze jsem se tak omezil (s dílčími výjimkami) na písňové texty, už proto, že jsou u nás nejznámější a nejlépe dostupné včetně Cohenovy oficiální internetové stránky. Zájemce o podrobnější srovnání odkazuji na další surový materiál z komparace; a konečně, kvalitu překladu může porovnat i ten, kdo neovládá angličtinu, neboť Procházka není naštěstí první ani poslední, kdo Cohena do češtiny převáděl. Pomineme-li prvního Ivoryho Rodrigueze (shodou okolností pozdějšího laureáta Skřipce, sice za záležitost spíše morálního rázu, nicméně i jeho překlad sbírky Smrt muže, který patřil jedné ženě je přinejmenším nevyrovnaný), Pavel Šrut přeložil Výbor z poezie a právě vychází sbírka Květiny pro Hitlera v překladu Miroslava Jindry. Všechny tři knihy se s Hudbou neznámého obsahově překrývají (a sbírky s výborem, takže některé básně už existují ve třech překladech). Procházka vstoupil do ringu se špičkami oboru (koneckonců i Cohenovy romány překládal zvěčnělý Tomáš Hrách) a ukazuje se zoufale lehkým. Je mi trapné, že bych měl následovat v jeho stopách, ale není zbytí; usiloval jsem v této stati o překlad anti-umělecký, co nejotročtější a zatěžkaný výkladem kontextu – právě to odhalí Procházkovy nedostatky nejzřetelněji.

V novinové polemice s Bystrovovou kritikou (Bystrovem promptně vyvrácené) se Procházka domáhal práva na vlastní interpretaci. Já bych mluvil spíš o dezinterpretaci: základním rysem jeho překladatelské metody je neznalost zdrojového jazyka na úrovni idiomů a gramatických jevů, které jsou obsahem nižších ročníků gymnázia nebo středního slovníku. Běžně to řeší vypuštěním nejasného slova, vazby, verše nebo celé sloky (čtvrtá s francouzskými citáty z novin v básni Nepokřižoval jsem se, s. 88 – anglicky ovšem A Cross Didn’t Fall On Me). To ale nejde použít vždy a kniha se tak hemží nesmysly doslova od prvního řádku: I heard of a man neznamená "Slyšel jsem muže" (Báseň, s. 9), nýbrž Slyšel jsem o muži (jak správně překládá Šrut). Asi nejkoncentrovanější ukázka se nachází v písni Jsem tvůj muž (s. 332), jejíž lyrický subjekt líčí adresátce, jak moc ji miluje a co všechno je ochoten pro ni udělat: "Připlazil bych se k tvému dítěti, / padl ti k nohám jako pes, sužovaný vedrem". Mnoho smyslu to tam nedává, ovšem originál zní: Or I'd crawl to you baby / And I'd fall at your feet / And I'd howl at your beauty / Like a dog in heat. Tedy za prvé neuvěřitelně školácká záměna osobního zájmena za přivlastňovací: o žádném dítěti nebyla nikde řeč, má být "k tobě, bejby"; dále Procházka vynechává třetí verš "vyl bych nad tvou krásou" a konečně heat v souvislosti se zvířaty neznamená teplotu vzduchu, nýbrž říji neboli rujnost či hárání fen.

Ve známé písni Bird on the Wire, Procházkou explikované Pták na telegrafním drátě (136), neznamená Like a baby, stillborn "Jako právě narozené dítě", nýbrž jako mrtvě narozené dítě. Další Like a worm on a hook (doslova červ na háčku) se Procházka rozhodl interpretovat metaforicky "Jako ubožák". Tato přirovnání se vztahují ke závěrečnému shrnutí I have tried in my way to be free. Procházka patrně zaměnil předložky in a on, takže překládá otrocky "Na své pouti jsem se vždycky snažil být svobodný", ačkoli Cohen chce říci "snažil jsem se svým způsobem, po svém, jak jsem to dovedl". Pak slibuje nápravu: "Přísahám při téhle písni a při svých špatných skutcích:" I will make it all up to thee, všechno ti to vynahradím – Procházka ovšem frázové sloveso rozkládá na prvočinitele: "vše, co od této chvíle udělám, bude pro tebe."

Krátký kurs angličtiny: milk je mléko – tedy jako substantivum; jakožto sloveso znamená dojit. Participiální sufix se samozřejmě dá přidat jen k tomu, takže milking machine je podtlakový aparát, jenž se nasazuje na struky dojnicím ve velkochovech. Procházka tohle neví. Představuji si ho, jak hloubá: mléko, mléko, jaký stroj může mít něco společného s mlékem? A tak “přeloží” (dámy prominou a pánové zatnou zuby) who dreamed of being jacked-off by electric milking machines (70) jako “snící o masturbaci pomocí elektrických mixérů”. K tomu snad raději řeknu jen tolik, že bych nechtěl být Procházkovým psychoanalytikem. Snílek je zjevně vyšinutý, o několik veršů dál zavraždí malého chlapce a hájí se: I didn’t think he’d mind. Mind jako substantivum znamená mysl, ovšem zde jde opět o sloveso, jehož užití nalezneme v prvních lekcích konverzační příručky: Myslel jsem, že mu to nebude vadit. Procházka praví: “Netušil jsem, že má mozek.” Ceremonie Skřipce někdy bývá kritizována jako příliš cirkusová a škodolibá; můj názor shrnuje právě tato věta – a můžete si vybrat, kterému z výkladů dáte přednost.

Báseň Vedle svého syna (242) doplňuje komentář "Můžeš žehnat svazku své matky a svého otce", má ovšem být "Kéž požehnáš..." (May you bless..., dtto následující dva verše). V básni Cena téhle knihy (256) stojí: "Stydím se žádat o vaše peníze. Nechci více za méně." Správně ovšem Not that you have not paid more for less, ne že byste už nezaplatili více za méně. Stejným způsobem Procházka zmasakroval celou jednu z Cohenových nejlepších krátkých básní:

For Annie

With Annie gone,
Whose eyes to compare
With the morning sun?

Not that I did compare,
But I do compare
Now that she's gone.

Pro Annie (s. 25)

Když Annie odešla,
čí oči teď budu srovnávat
s ranním sluncem? [sloučení slok sic]
Ne ty, které jsem srovnával,
ale ty, které budu srovnávat,
teď, když je nenávratně pryč.

Ve skutečnosti druhá půle znamená: Ne že bych (býval) srovnával / ale srovnávám teď / když je pryč. Jedno je skutečná Báseň; druhé je hadr zašlapaný do bahna vojenského cvičiště, žvanec, který upadl krávě od tlamy.

Píseň The Future, již Procházka opatřil chytlavým refrénem "Viděl jsem budoucnost. Rovná se vraždě.", obsahuje mj. dvojverší: And now the wheels of heaven stop / you feel the devil's riding crop. U Procházky "Nebeské soukolí se zadřelo. [což odpovídá] / Ďábel sklízí úrodu." (342), což je absurdní rozvinutí špatného z několika významů slova crop zvoleného bez ohledu na zbytek věty: každý školák se slovníčkem by dal dohromady doslovný význam "pocítíte ďáblův jezdecký bičík". Se nucenou poetizací, o které se zmíním níže, pak souvisí, že v tomto monologu jakéhosi rádobydiktátora světa je there's no one left to torture (už není koho mučit) převedeno "nezůstal nikdo, s kým sdílet muka".

Tady se dostáváme ke specifické metrice, již lze používat při hodnocení špatných překladů: Jak často je význam nejen změněn, ale otočen v pravý opak původního? U Procházky hodně často. Píseň Učitelky (s. 93): "Vydal jsem se k nemocnici, / kde nikdo nebyl nemocen ani zdráv. / Když v noci přišly sestry, / nedokázal jsem se pohnout." V originále ovšem when at night the nurses left, na noc personál z nemocnic samozřejmě odchází. Hymnus (343): ”Den se chýlil ke konci a ptáci se dali do zpěvu”. V originále The birds they sang at the break of day – daybreak znamená (a signálem k ptačímu zpěvu obvykle bývá) rozbřesk. Čekání na zázrak (349): "Nelíbilo by se ti to, miláčku. Nelíbilo by se ti tu. Je tu příliš mnoho zábavy a rozsudky jsou přísné." Čtenář se musí ptát: může vůbec být něco jako příliš mnoho zábavy, a jak to jde dohromady s přísnými rozsudky? Inu, přesně naopak: So you wouldn't like it, baby. / You wouldn't like it here. / There's not much entertainment / and the judgements are severe. – zábavy moc není. Opium a Hitler ve stejnojmenné básni (51) let him sleep, tedy nechaly ho spát; Procházka ovšem dává "jej burcovaly ze spánku".

Cohen často zobrazuje tu špinavější stránku velkoměstského života, s čímž má Procházka zvlášť velké problémy. Bezmála kultovní se již stala pasáž z písně Chelsea Hotel, jejíž vypravěč vzpomíná na své schůzky v laciném hotelu se ženou pochybné pověsti nebo aspoň srdce tak širokého, že se stalo legendou: giving me head on the unmade bed je tu přeloženo "pokládajíc hlavu na rozestlanou postel" (189). Neanglistům prozradíme, že angličtina má různá slovesa pro dát jako věnovat a dát jako umístit a že slangový idiom, v doslovném překladu dávat někomu hlavu nebo snad hlavovou, znamená orální sex. Tady trochu odbočím k písni Seems So Long Ago, Nancy, u Procházky kupodivu jen Zdá se to tak dávno, která dopadla zvlášť strašlivě; pravda, je také jedna z nejmetaforičtěších a nejkryptičtějších. Nicméně není tak těžké povšimnout si, že a forty-five beside her head (s pětačtyřicítkou u hlavy) je tu převedeno "i když měla vedle sebe pětačtyřicetiletého muže" (135) – pohříchu se tu počítají setiny palce kalibru, nikoli roky. (Podobně v básni Moje čest, s. 361, čteme: "Můj právník mi vzal mých dvaatřicet / a zamkl je v sejfu. / Jsem bezbranný.") Konečně ve Jsem tvůj muž je jedním z vyznání And if you want to work the street alone / I'll disappear for you, u Procházky "Chceš-li zůstat sama, zmizím". Jenže v angličtině jde o podstatně konkrétnější sloveso work the street (doslova zpracovávat ulici): česky šlapat chodník. Procházkovu snahu takovéto záležitosti obejít co nejdál ve prospěch jeho představy o Poezii s hodně velkým P asi nejlépe shrnuje, že titul – a refrénový slogan - písně Don't Go Home With Your Hard-On cudně opisuje jako "Nechoď domů, když myslíš na ženy" (205). Make love to, tj. milovat se s někým, překládá jako "milovat koho" (Vítej na frontě, s. 147); a v básni Nešťastník (258) "interpretuje" I'm fucking the dead people now / not you jako "Kašlu na mrtvé – / ne na tebe".

Pojďme k další neřesti: Opium jako stimulant už jsme tu měli. V písni Everybody Knows, jejíž ústřední slogan mimochodem převedl úchvatným "Tak to chodí. Každý ví.", Procházka píše: "Každý ví, že budeš žít věčně, pokud založíš jednu nebo více rodin" (334). Jakožto překlad Ah when you've done a line or two je to svým způsobem obdivuhodná vynalézavost, jakkoli zároveň trestuhodná; pohříchu Cohen tu myslel význam podstatně bližší doslovnému "udělat čáru nebo dvě", tj. sjet lajnu, šňupnout si kokainu. Ještě komplikovanější "interpretaci" buduje v písni Famous Blue Raincoat, jejíž český titul přirozeně vyplývá z toho, že větu Your famous blue raincoat was torn at the shoulder převádí "Tvůj slavný modrý plášť do deště měl na rameni trhlinu" (144). (Tady nejsem s to odolat další odbočce: to, že struktura češtiny je spíše slovesná proti nominální angličtině a při překládání je třeba na to brát ohled, je jedním ze základních pravidel branže. Že tu jde Procházka dokonce v protisměru, cestou největšího odporu a odmítá už originálem nabízený slovesný tvar, mě prostě fascinuje a nedokážu se zbavit představy, jak mu jako malému klukovi maminka říká: "Jdi si hrát ven, ale ne aby sis udělal na šatech trhlinu!") Ale k věci: refrén Yes, and Jane came by with a lock of your hair. She said that you gave it to her the night that you planned to go clear. Did you ever go clear? je tu převeden takto bizarně: "Jane přinesla kadeř tvých vlasů. Řekla, že ji od tebe dostala té noci, co ses rozhodl chodit prostovlasý. Chodil jsi někdy prostovlasý?" New York sice má tuhé zimy, ale není to taková sibérie, aby vyvolávalo podiv, že někdo kdy chodil bez čepice; go clear znamená doslova "stát se čistým", tedy nechat drog. Do této skupiny zapadají i věty "seskočil padákem, aby namíchal kyselinu do nápojů, konzumovaných na diplomatických večírcích" (píseň pojmenovaná i v češtině Field Commander Cohen, 192), potažmo "Jablečné víno je ochucené kyselinou" (347), kde si každý může domýšlet, je-li myšlena dusičná nebo citrónová.

Na poslední z trojice sex, drogy a folk music zde bohužel už nemáme prostor, ale zájemce odkazuji na začátek písně Aleluja. Podobně musíme vynechat srovnání již Bystrovem poukázané důležitosti, jakou u Cohena hraje Stvořitel a jeho nevyslovitelné jméno, s Procházkovým humpoláctvím.

Po elementární neznalosti je asi nejvýznamnějším rysem Procházkovy “interpretace” to, jak zplošťuje a rozmělňuje každé subtilnější, příznakovější spojení na obecné, vágní a často i neúplné formulace: V písni So Long, Marianne (96) má Cohen originální obrat We met when we were almost young – setkali jsme se, když jsme byli skoro mladí; Procházka z toho dělá banální "Setkali jsme se ještě mladí." Píseň Take This Waltz (nebo Vrhni se do víru valčíku, s. 327) líčí, že ve Vídni mj. je (There's … in Vienna, u Procházky "Vídeň – to je") a concert hall where your mouth had a thousand reviews: koncertní síň, kde tvá ústa měla tisíc recenzí; podle Procházky ovšem "kde sis tisíckrát přemalovala rty". To je prosté nepochopení, ovšem táž umělkyně je dále apostrofována: "Kdo to vztahuje ruce ke tvému obrazu, ověnčenému čerstvými slzami?" V angličtině podstatně plastičtější detail Ah, but who is it climbs to your picture / With a garland of freshly cut tears? – slzy jsou čerstvě natrhané, jako by byly růže.

Na druhou stranu jako by to chtěl vykompenzovat, oplétá rázná a jednoduchá vyjádření barokním krajkovím umělé "poetičnosti": V písni Johanka z Arcu (sic, s. 139) titulní hrdinku osloví "kdosi, zahalený kouřem" a představí se jí jako oheň, načež ona "vrhla se mu vstříc v touze být jeho vyvolenou, jeho nevěstou" řkouc: "Then fire make your body cold, / I'm going to give you mine to hold", tedy doslova: Ohni, ochlaď své tělo, dám ti své ku držení. Co by mohlo být jednoduššího? Procházka z toho ovšem dělá ”Oheň obestírá tvé tělo chladem. Chci, abys mě vzal za ruku”. V podivuhodně předvídavé písni First We Take Manhattan zase je monolog revoltující služebné třídy Remember me? I brought your groceries in, tj. "Pamatuješ se na mě? Nosil jsem ti nákupy" převeden větou bezmála nezbadatelných hloubek: "Vše potřebné k životu jsem si přinesl s sebou" (325).

Hexagram neznamená “šesticípou hvězdu” (84), zvláště když je řeč o Knize proměn. Intimní báseň se nemá jmenovat Úryvek z novin (354), nýbrž z deníku (Fragment from a Journal). Úvod básně Moje čest "Moje čest má zvláštní podobu. / Plazím se ženě u nohou. / Sama mi nedává nic" (361) má znít "... je na tom špatně ... Neustupuje mi ani o píď" (My honour is in bad shape. / I’m crawling at a woman’s feet. / She doesn’t give an inch.). A tak by se dalo pokračovat ad nauseam.

Viděl jsem už špatných překladů hezkou řadu; každý ročník Skřipce je v jistém ohledu bezprecedentní, ale přesto myslím, že případ Hudby neznámého a Václava Procházky je výjimečný. Dosavadní laureáti, kde nešlo o plagiáty jako letos u Moby, byly prostě případy zmetků, fušeřiny: překladatel přeceňující míru svých schopností od nakladatele, kterému je venkoncem lhostejná, získal rutinní zakázku a tu žavesem odvedl. Nicméně Procházka se k Cohenovi podle svých slov dostal z vlastního zájmu, záliby a zabývá se jím "již více než čtvrt století": tady se prosté hochštaplerství rovným dílem mísí s bezmála klinickou megalomanií, jestli ne grafomanií, a zároveň naprostým selháním veškerých redakčních mechanismů.

Cohen je silným argumentem pro to, že existují fundamentálně nepřeložitelné texty: ale Procházku a BB Art nikdo nenutil, aby se do něj pouštěli. Originál knihy, kterou vydali, je definitivní a završující, základní a nepostradatelný cohenovský titul; jenom s trochou péče mohli vytvořit aspoň použitelný podstročník, který by v nejednoznačných místech vybral některou z legitimních interpretací, které zastává víc než jediný člověk na celém světě. Místo toho tu máme tohle: Michelangelova Davida hozeného na hnojiště, otrávený pramen. To myslím doslova: kniha se prostě nedá číst a u nicnetušícího čtenáře je způsobilá zničit Cohenovu pověst, jak soustavně mění opravdové básně s myšlenkou, vtipem, energií i sebeironií na rozbředlé patvary, pro než je nejvhodnějším označením Lovecraftovo "rouhavé blekotání": ztělesnění stereotypu o moderní poezii natolik povznesené ve své abstraktnosti, že nedává naprosto žádný smysl. Je to monstrózní, nekupujte to a pokud jste tak nedejbože už učinili nebo dostali knihu darem, obraťte se na BB Art a chtějte vrátit peníze – s tím, že můžou být rádi, pokud je nezažalujete pro podvod.