Zeh, Juli

Zeh, Juli

portrét beletrie zahraniční

Mladá autorka (nar. 1974 v Bonnu) je odborníkem na poli mezinárodního práva, dlouhodobě se zabývá problémem evropské integrace a v současné době píše na stejné téma doktorskou práci. Orli a andělé (2001) je román o lásce, smrti a umírání, o rauši a sebedestrukci, o obchodu s drogami a válce na Balkáně.

Neobvyklého ohlasu se dostalo hned na začátku spisovatelské kariéry Juli Zeh, narozené 30. června 1974 v Bonnu. Vystudovala mezinárodní právo a tvůrčí psaní v Passau a Lipsku. Doktorskou práci psala na téma Právo a evropská integrace. Absolvovala vícero zahraničních pobytů v rámci univerzitních i spisovatelských stipendií. Několik měsíců žila v New Yorku a Krakově, pracovala také na německém velvyslanectví v Záhřebu. V úloze pozorovatelky se v roce 2003 zúčastnila svobodných voleb v Srbsku, Bosně a Hercegovině. Patří k autorům, kteří se aktivně vyjadřují k politickým otázkám.

Povídky publikovala v několika antologiích prestižních nakladatelství Rowohlt či DVA a eseje v mnohých časopisech (Die Welt, Die Zeit, Der Spiegel, Stuttgarter Zeitung).

Přelom v její kariéře znamenalo vydání debutového románu Adler und Engel v roce 2001 v nakladatelství Schöffling & Co (česky Orli a andělé, 2004). Od té doby vydala publicistický cestopis Die Stille ist ein Geräusch (Ticho je hluk, Schöffling & Co., 2002) o putování po Bosně, svou magisterskou odbornou práci Recht auf Beitritt (Právo na vstup?, Nomos Verlag, 2002) o vstupu zemí střední a východní Evropy do EU, román Spieltrieb (česky Hráčský instinkt, 2006) a několik dalších románů často s detektivní zápletkou, z nichž můžeme zmínit Schilf (česky Temná energie, 2009).

Prvá ocenění získala už během studií za svou esejistiku. Avšak po vydání románu Orli a andělé ji poroty prozaických soutěží doslova zahrnuly cenami: obdržela Brémskou literární cenu, Německou knižní cenu nebo nejnověji Cenu Ernsta Tollera.

Čím Juli Zeh tak razantně oslovila kritiku i čtenáře? Hodnocení románu se shodují v tom, že především novým tématem. Mladou německou literaturu lze – s jistým zjednodušením – rozdělit do tří hlavních proudů. První je zaměřen subjektivně na autentické zážitky autora a jeho současníků – jde o prózu lidí, kteří se zaobírají pouze sami sebou, jak praví cynický komentář Floriana Illiese v románu Generace Golf (Generation Golf, S. Fischer, 2000). Pro skeptickou generaci je “vnějšek bezvýznamný”, vyjádřila se Judith Hermannová ve své druhé sbírce povídek Nic než přízraky (Nichts als Gespenster, S. Fischer, 2003). Druhý směr, orientovaný na retro atmosféru 70. a 80. let, dostal název “ostalgie”, což je nový termín pro ironickou melancholii po starých, a pro mnohé i dobrých časů NDR. Nejvíce kontroverzí vzbuzuje takzvaná popová literatura (Popliteratur), jejíž tvůrci – příslušníci vizuální generace – reagují na trendy globální, akcelerované superkultury v medializovaném světě.

Juli Zeh naproti tomu nabídla ve své próze příběh mladého, mimořádně vzdělaného člověka – narkomana, který zjistí, že se pod nablýskaným povrchem dnešní vzorné diplomatické a korporační etiky skrývá odvrácený svět mezinárodní kriminality, nedozírné korupce a surového násilí.

oficiální stránka autorky
Juli Zeh na Wikipedii (včetně seznamu děl)

© Michal Hvorecký
článek aktualizovala Marie Voslářová 5.8.2010

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 4064x

Inzerce