Zatím dobrý
Novák, Jan: Zatím dobrý

Zatím dobrý

„Zřejmě žádný příběh z moderních českých dějin nevyvolává tolik protikladných soudů jako ‚případ‘ bratrů Mašínových. Jaké stanovisko zaujmout k tomu, co se tehdy stalo? A jsme vůbec s to pochopit, co všechno aktéři tohoto příběhu prožívali?“ ptá se text na záložce posledního románu emigranta Jana Nováka, jenž se rozhodl románovou formou zpracovat osudy bratrů Cyrila a Josefa.

„Zřejmě žádný příběh z moderních českých dějin nevyvolává tolik protikladných soudů jako ‚případ‘ bratrů Mašínových. Jaké stanovisko zaujmout k tomu, co se tehdy stalo? A jsme vůbec s to pochopit, co všechno aktéři tohoto příběhu prožívali?“ ptá se text na záložce posledního románu  Zatím dobrý emigranta Jana Nováka, jenž se rozhodl románovou formou zpracovat osudy bratrů CyrilaJosefa.

Hned v úvodu se autor přiznává, že ke „svým“ hrdinům přistupuje s obdivem, přesto se však opírá o dokumentární materiály a faktografické zdroje. Jan Novák se však neomezil pouze na dvojici prchajících bratrů – jeho román začíná důkladným popisem jejich rodinného zázemí, zejména líčením života jejich otce Josefa Mašína, válečného hrdiny. Josef Mašín starší v Novákově pojetí představuje velkého kladného – a zároveň tragického – hrdinu se vším všudy. Nesentimentální voják bojuje v první válce, kde získává ostruhy, ale s „vojáky do míru“ si neporadí. Ve druhé světové válce se logicky stává hlavou odbojové skupiny, nasazuje svůj život a nakonec také umírá. Po boku mu stojí jeho manželka, Zdena Mašínová, žena, kterou nakonec zlomí až komunistické vězení. První oddíl knihy, v němž se autor věnuje právě rodinnému zázemí Mašínů, nenechává čtenáře na pochybách, s kým bude mít tu čest – Novákovi hrdinové jsou lidé z oceli, kteří dokážou za své ideály položit život.

Z toho pak jaksi přirozeně vyplývá, že „jablko nepadá daleko od stromu“ – ve druhém oddíle následuje popis krátké poválečné euforie a následné prudké desiluse. Otcova památka je pošlapána, svět se řítí do záhuby. Jednání bratrů Mašínů se zdá být pochopitelným důsledkem. Jádro rozsáhlého románu samozřejmě tvoří oddíl věnující se důkladnému popisu útěku pětičlenné skupiny pod vedením obou bratří, neméně pozornosti si ovšem zaslouží část mapující osudy jejich blízkých a spolupracovníků, kteří zde zůstali, a také kapitoly zabývající se pozdějším životem Mašínů ve Spojených státech. Zde jako by i sám autor projevil trochu zklamání – z hrdinů se za oceánem stali obchodníci.

Způsob, jímž Novák konstruuje svůj rozsáhlý román, je velmi zručný a poutavý – za sebou volně řazené jednoduché věty zvyšují napětí, někdy mají téměř dialogický ráz, tu a tam se objeví náznak věcí příštích. Autor si umí se čtenářem pohrát, poodhalí mu, co ví, a pak se vydá jinou cestou, dopřává si odbočky, aby se pak vracel ke svému ústřednímu příběhu s chutí o to větší. Jeho vyprávěcí způsob je „rychlý“ – jako útěk, a nebo jako náhlé zatýkání. („Ale pokud tohle člověk uzná, hned se mu do hlavy dere policista v Chlumci, možná že s ním taky byly legrace, třeba uměl skvěle vyprávět vtipy, třeba to byl férový chlap, no a co, jak jednou člověk přijme tenhle způsob myšlení, tak z něj už nikdy nebude voják, nikdy nebude za nic bojovat, prostě jim sežere všechny ty ponižující dekrety a skončí jako morální měňavka, no tak dobře, tak ještě poslední otázku, jsou hodní Němci to samé co hodní komouši, anebo nejsou?“ s. 382)

Osudy Mašínovic rodiny předkládá jako skutečně velký příběh se vším všudy. Vytváří zde pravé hrdiny z masa a kostí, ale schopné nadlidských výkonů. Je celkem lhostejné, nakolik čerpá ze skutečnosti, jeho příběh funguje totiž především jako román – a to jako román čtivý, dobrodužný, ba strhující. Nejnapínavější jsou paradoxně zejména první kapitoly, pojednávající o Mašínovi starším, a téměř poslední, líčící osud v Čechách zůstavší sestry Zdeny. Hrdinství zcela jiného typu, beze zbraně, a přesto silné.

Bez ohledu na sem tam se vyskytující banality („Její slzy chutnají po soli jako všechny slzy, bude to asi tím, že slz je moře“ s. 63) se Novákovi podařilo napsat román takového typu, který se na českých knižních pultech už dlouho neobjevil.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Jan Novák: Zatím dobrý. Mašínovi a největší příběh studené války. Z anglického originálu přel. Petra Žallmannová, odp. redaktorka Martina Sendlerová, Brno, Petrov, 2004, 776 s.

Zařazení článku:

beletrie česká

Jazyk:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Knapp Ales K.,

Vite co, vy vsichni? Honza Novak je fajn autor. A ti komousi, co tam opruzovali a opruzuji, vcetne ukradené mladolboleslavské Skodovky, to jsou vsechno Skopcaci. Marx je snad Nemcour, anebo ne?

ivana,

Já měla tu bichli snad za 3 dny v sobě. Naprosto strhující čtení, od kterého není možné se utrhnout, není možné skončit kapitolu a zavřít, nepokračovat ihned další. Mašíny, Milana Paumera a také jejich rodiny jsem měla vžy za hrdiny. Ta kniha mě v mém názoru jen utvrdila.

Pavel,

pro ty kdo jeste necetli knihu doporucuji nakouknout na
Bratři Mašínové
www.jaknatoo.blogspot.com/2008/02/bratri-masinove.html

funtracker,

Právě jsem si knihu během dvou dní přečetl. Můžu ji každému doporučit, snad jen s výjimkou komunistů. Ti o Mašínech vždy tvrdili, tvrdí a budou tvrdit, že jsou to vrazi.

Postavit se se zbraní v ruce vůči Němcům za protektorátu bylo chválihodné. Byli to cizinci, je nám jedno, že měli také rodiny a byli to lidé. Jakmile ale někdo zbraň použil proti komunistické diktatuře - a diktatura se vždy opírá o ozbrojené složky, v této době by nekomunista a podezřelá osoba zbraň nedostala - tak v tom česká společnost vidí něco špatného a sporného. Přitom komunistická diktatura má na svědomí mnohem více obětí a byla daleko brutálnější, než ta nacistická. Ovšem s tou komunistickou kolaborovalo nepoměrně více Čechů. A pak tu byla mlčící většina, co by si přála změnu, ale chovala se jako ovce.

Vrazi nejsou Mašínové, vrazi jsou komunisté!

Honza,

jsem teprve na strance 250ale je to super,mel by to cist kazdy kdo pujde v cervnu volit komance ... dik

asf,

Nelze p. Novákovi upřít talent, kniha se čte skvěle, těžko se od ní odtrhnout. Je to dobrá kniha, ale má nejedno mínus v naprosté subhjektivitě. Nesnáším komunisty, možná je spíše nenávidím, ale nic není zas až tak černobílé. Podle mne jsou Mašínové vrazi, potřeboval bych si nejspíš pročíst ještě něco z druhé strany, cokoli objektivnjěšího. Pasáže knihy, kdy podříznou krk zastánci komunismu, kovanému soudruhovi (dotyčný je dopravní policista), protože na ně upřeně hledí (podle autora jednoznačně kvůli tomu, aby si pamatoval tváře) jsou líčené naprosto jednostranně, aneb kdyby jej nepodřízli spoutaného a on nevykrvácel, chytili by je (mimochodem při přepadu auta jim to bylo jedno, kdo je uvidí a kdo ne). Autor je v tomto líčení až bezduše oddán ideálům svobody. Mašínovi byli mladí kluci, jejich táta byl charakterovým vzorem pro mnoho odboje znalých lidí. Snad se mu chtěli vyrovnat, vyrůstali ve válečných letech, kdy smrt byla součástí každého dne, nečetli, škola je nebavila, chyběl jim možná dotyk lidství, přemýšlení o lidech, láska. Zmáčknout kohoutek a zabít druhého jim připadalo tak snadné. Bylo jim jedno, co tím způsobí, oni chtěli pryč. Nezazlívám jim to, ale odpor proti nesvobodě vedený zbraněmi teroristů je odporem od kořenů špatným. Zajímavé bylo jejich sobectví, nebo možná hloupost, když tu nechali své bližní po všech těch politických procesech. Maminka díky nim zemřela ve vězení, strejdu jen díky nim popravili, jejich kamarády také. Kdo ví, jak to s jejich hrdinstvím v NDR bylo? Přečtěte si tu knížku, ale přemýšlejte u ní, neglorifikujme, nenazývejme se zbabělci, nepřipusťme, aby se něco podobného opakovalo.... Ta recenze je hodně, ale hodně slabá....

Bohm.Ivan,

Tento příběh by zasluhoval zfilmovat,aby
každý měl možnost dovědět se pravdu.
Pravdu,že bratři Mašínové jsou vyjímečné
osobnosti a takové je třeba vyzdvihnout.
Jestli někdo zhanobil brig.gen.Mašína,tak to byli komouši a ne
jeho stateční synové.

kosmospozník,

Psát román o vrazích a zločincích, kteří zhanobili jméno svého otce je zločin. Román je nejapný a hloupý.

Jíra,

Kniha je to opravdu mimořádná, tak jako životní úděl rodu Mašínů.
Už proto by trochu pečlivosti recenzi neuškodilo:
Píše-li autorka "Zdena Mašínová, žena, kterou nakonec zlomí až komunistické vězení", mohla by přijít na to,že ne "vězení", ale neléčená a zanedbaná nemoc přivodila smrt Zdeny Mašínové v komunistickém vězení.
Vyloženě trapná je záměna jména hlavní postavy - jde samozřejmě o pana Ctirada Mašína, kterému občas v rodině říkali "Radka" - nikdy však "Cyril".
Ale možná tato nepozornost je zapříčiněná vpravdě strhujícím příběhem, který vyvolává bolestné otázky: Co jsme riskovali my, každý z nás, aby ten nácek a bolševik konečně kapituloval.

Sedma,

Tuto recenzi mohu jen potvrdit.Tuto knihu sem přelouskal za 11 dní a opravdu mě to čtení velmi bavilo.Těšil sem se,co zase bude. Nejvíce dobrodružná mi přišla asi ta kapitola,jak Mašínové prchají přes východní Německo.
Myslím,že ti lidé okolo nich museli opravdu hodně zakusit.Nikdo z nás si to asi moc nedovede představit.
Doporučuji, velmi poutavě napsané.