Vassalli, Sebastiano

Vassalli, Sebastiano

portrét beletrie zahraniční

Sebastiano Vassalli může být bezpochyby označen za autora, jenž patří mezi nejvýznamnější románové tvůrce současné italské literatury.

 

Sebastiano Vassalli může být bezpochyby označen za autora, jenž patří mezi nejvýznamnější románové tvůrce současné italské literatury. Vassalliho romány jsou překládány po celém světě a také český čtenář se již s jeho tvorbou mohl seznámit; do češtiny byly totiž přeloženy tři Vassalliho knihy: Zlato světa, Labuť a Nespočet, vše v překladu Kateřiny Vinšové.

Vassalli se narodil v Janově 25. října 1941 a od dětství žil v Novaře. Vystudoval filozofickou fakultu na univerzitě v Miláně a studium ukončil diplomovou prací týkající se psychoanalýzy a současného umění. V šedesátých letech působil jako učitel na gymnáziu v Novaře, věnoval se malířství, založil dva modernistické časopisy “Ant. Ed.” a “Pianura” a na čas se svou tvorbou aktivně zapojil do neoavantgardní Skupiny 63, k jejímž členům patřili například Edoardo Sanguineti či Umberto Eco. Jeho spisovatelským debutem se stala sbírka experimentální poezie Disfázní (Disfaso, 1968) a také v následujících titulech Narcis (Narcisso, 1968), Čas zabíjení (Tempo di masssacro, 1970) a Umírající tisíciletí (Il millenio che muore, 1972) se distancuje od tradičních literárních forem a zůstává věrný programu neoavantgardy.

To, co je pro Vassalliho tvorbu typické, tedy jeho ojedinělé vypravěčské umění a záliba v pátrání v minulosti, se projevilo poměrně pozdě. V románech Čas omývání (L’arrivo della lozione, 1976), Obývat vítr (Abitare il vento, 1980) a Mareblu' (1982) se sice vrátil k tradicím výpravné prózy, k odklonu od neoavantgardy ale docházelo jen postupně. Vedlo však nakonec až k jejímu úplnému zavržení a tento jeho postoj se nejvíce projevil v posměšném pamfletu Arkádie (Arcadia, 1983), v němž kritizuje neoavantgardní autory, jejich uměle vytvořené poetiky a samoúčelné literární hry.

Tento svůj názor již Vassalli později nezměnil. Při besedě se studenty římského gymnázia Socrate (26. 1. 1999) na téma ”Paměť a písmo” vyzdvihl Vassalli tendence současného románu, který se od ”prázdného formalismu”, od ”brouzdání se ve šlichtě falešných problémů” a ”vyprávění o ničem” znovu vrátil ke svému původnímu poslání - nabídnout čtenáři lidské příběhy, protože ”co jiného by měli lidé vyprávět a poslouchat, když ne své vlastní příběhy?”

V osmdesátých letech Vassalli upouští od zcela smyšlených příběhů a svá díla zasazuje do konkrétních historických a geografických souvislostí. Vydává románový životopis básníka Dina Campany Noc komety (La notte della cometa, 1984), za nějž získává cenu Tascabile. Dalšími díly z tohoto období je provokativní dokument o etnických problémech italské menšiny v jižním Tyrolsku Krev a půda. Výprava za neviditelnými Italy (Sangue e suolo. Viaggio tra gli italiani trasparenti, 1985) nebo esej Elektrická alkovna (L’alcova elettrica, 1986), v němž oživil vzpomínku na proces z roku 1913, vedený proti florentským futuristům a jejich časopisu “Lacerba” kvůli urážkám mravopočestnosti.

Vzorem Vassalliho poetiky se však stává především román Zlato světa (L’oro del mondo, 1987, č. 1996). Román, jenž čtenáře provází dobou fašismu, přechodem k demokracii a ekonomickým boomem padesátých let, je typickým příkladem kombinace modelového příběhu a detailní faktografické dokumentace.

Následující díla jsou psána již zcela v duchu této poetiky a představují vždy oživení některého konkrétního bodu italských dějin. Vassalliho pohled na činnost spisovatele souvisí s jeho vizí historie jako vědního oboru, s vizí jejího poslání a přínosu. Podle něj historie jako objektivní věda v podstatě neexistuje, neboť se vždy uchyluje k subjektivní interpretaci faktů a blíží se tak románovému příběhu. Ten má větší význam, poněvadž užívá stejných pramenů - archívů, dokumentů či lidské paměti, avšak místa, jež zůstávají v historii prázdná, se v románu díky autorově fantazii daří zaplnit.

Vyprávět tedy pro Vassalliho znamená pochopit hlouběji určité období historie, což umožňuje i lépe vysvětlit zmatenou současnost, proměněnou na “pouhý hluk”. Vassalliho oblíbenou činností se stává literární pátrání po kořenech a znameních minulosti, které by osvětlily neklid přítomnosti a zrekonstruovaly národní charakter Italů.

Román Chiméra (La Chimera, 1990), za nějž byl Vassalli oceněn prestižní cenou Premio Strega, vypráví příběh dívky z malé pádské vesnice, jež byla obviněna z obcování s ďáblem a upálena jako čarodějnice. Historickým pozadím tohoto příběhu je protireformační éra 17. století.

K autorovým vrcholným dílům patří následující román Marco a Mattio (Marco e Mattio, 1992, cena Villafranca Padovana) zasazený do přelomu 18. a 19. století do prostředí italských Dolomit, v němž Vassalli líčí hrdinovu cestu šílenství a sebeobětování. V dalším románu Labuť (Il Cigno, 1993, č. 2000) obrací autor svou pozornost na jih Itálie a zpracovává jednu z událostí italské politické kroniky z mafiánského prostředí. Vědecko-fantastickému žánru se blíží satiricko-utopické dílo 3012 s podtitulem Rok prorokův (L’anno del Profeta, 1995) o budoucnosti lidského pokolení, zatímco v románu Kamenné srdce (Cuore di pietra, 1996) vystupuje jako protagonista měšťanský dům, svědek mnoha lidských osudů na rozsáhlém historickém pozadí. V roce 1998 vydává Vassalli Noc vlka (La notte del lupo, 1998), dílo, v němž uvedl evangelijní postavy Ježíše a Jidáše, a v roce 1999 román Nespočet (Un infinito numero, 1999) z prostředí Etrusků a Augustova Říma. Do nedávné minulosti se obrací v románu Archeologie přítomnosti (L’archeologia del presente, 2001), jehož hrdinové, nadšení bojovníci za lepší svět, patří ke generaci osmašedesátníků.

Mezi poslední Vassalliho publikace patří novela Duchcov (Dux, 2002) o životě slavného dobrodruha Giacoma Casanovy, ilustrovaná kniha Můj Piemont (Il mio Piemonte, 2002) a román Otrávená hvězda (Stella avvelenata, 2003). Aktuálně autor působí jako komentátor v deníku “Corriere della Sera” a řídí nakladatelství “El Bagatt”.

Internetové odkazy:
http://www.novara.com/letteratura/bibliografia900/vassalli.htm
Stránky v italštině poskytují stručné informace o Vassalliho životě a díle a bibliografické údaje.

http://www.girodivite.it/antenati/xx3sec/_vassall.htm
Italské stránky věnované Vassalliho životu a dílu.

http://www.emsf.rai.it/grillo/trasmissioni.asp?d=316 
Italská internetová multimediální encyklopedie humanitních věd obsahující Vassalliho rozhovor se studenty římského gymnázia Socrate.

http://www.italialibri.net/contributi/0305-1.html
Italské stránky se zajímavými informacemi o neoavantgardní skupině Gruppo 63.

Bibliografie:
J. Pelán, Vassalliho obrazy z hlubin času, in: S. Vassalli, Nespočet, Paseka, Praha - Litomyšl 2003, str. 247 – 266.
V. Viola, Introduzione a Sebastiano Vassalli, in: S. Vassalli, La chimera, Einaudi, Torino 1990, str. V-XIII.

 

© Veronika Kvapilová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2992x

Inzerce
Inzerce