Vassalli, Sebastiano

Sebastiano Vassalli může být bezpochyby označen za autora, jenž patří mezi nejvýznamnější románové tvůrce současné italské literatury. Vassalliho romány jsou překládány po celém světě a také český čtenář se již s jeho tvorbou mohl seznámit; do češtiny byly totiž přeloženy tři Vassalliho knihy: Zlato světa, Labuť a Nespočet, vše v překladu Kateřiny Vinšové.

Vassalli se narodil v Janově 25. října 1941 a od dětství žil v Novaře. Vystudoval filozofickou fakultu na univerzitě v Miláně a studium ukončil diplomovou prací týkající se psychoanalýzy a současného umění. V šedesátých letech působil jako učitel na gymnáziu v Novaře, věnoval se malířství, založil dva modernistické časopisy “Ant. Ed.” a “Pianura” a na čas se svou tvorbou aktivně zapojil do neoavantgardní Skupiny 63, k jejímž členům patřili například Edoardo Sanguineti či Umberto Eco. Jeho spisovatelským debutem se stala sbírka experimentální poezie Disfázní (Disfaso, 1968) a také v následujících titulech Narcis (Narcisso, 1968), Čas zabíjení (Tempo di masssacro, 1970) a Umírající tisíciletí (Il millenio che muore, 1972) se distancuje od tradičních literárních forem a zůstává věrný programu neoavantgardy.

To, co je pro Vassalliho tvorbu typické, tedy jeho ojedinělé vypravěčské umění a záliba v pátrání v minulosti, se projevilo poměrně pozdě. V románech Čas omývání (L’arrivo della lozione, 1976), Obývat vítr (Abitare il vento, 1980) a Mareblu' (1982) se sice vrátil k tradicím výpravné prózy, k odklonu od neoavantgardy ale docházelo jen postupně. Vedlo však nakonec až k jejímu úplnému zavržení a tento jeho postoj se nejvíce projevil v posměšném pamfletu Arkádie (Arcadia, 1983), v němž kritizuje neoavantgardní autory, jejich uměle vytvořené poetiky a samoúčelné literární hry.

Tento svůj názor již Vassalli později nezměnil. Při besedě se studenty římského gymnázia Socrate (26. 1. 1999) na téma ”Paměť a písmo” vyzdvihl Vassalli tendence současného románu, který se od ”prázdného formalismu”, od ”brouzdání se ve šlichtě falešných problémů” a ”vyprávění o ničem” znovu vrátil ke svému původnímu poslání - nabídnout čtenáři lidské příběhy, protože ”co jiného by měli lidé vyprávět a poslouchat, když ne své vlastní příběhy?”

V osmdesátých letech Vassalli upouští od zcela smyšlených příběhů a svá díla zasazuje do konkrétních historických a geografických souvislostí. Vydává románový životopis básníka Dina Campany Noc komety (La notte della cometa, 1984), za nějž získává cenu Tascabile. Dalšími díly z tohoto období je provokativní dokument o etnických problémech italské menšiny v jižním Tyrolsku Krev a půda. Výprava za neviditelnými Italy (Sangue e suolo. Viaggio tra gli italiani trasparenti, 1985) nebo esej Elektrická alkovna (L’alcova elettrica, 1986), v němž oživil vzpomínku na proces z roku 1913, vedený proti florentským futuristům a jejich časopisu “Lacerba” kvůli urážkám mravopočestnosti.

Vzorem Vassalliho poetiky se však stává především román Zlato světa (L’oro del mondo, 1987, č. 1996). Román, jenž čtenáře provází dobou fašismu, přechodem k demokracii a ekonomickým boomem padesátých let, je typickým příkladem kombinace modelového příběhu a detailní faktografické dokumentace.

Následující díla jsou psána již zcela v duchu této poetiky a představují vždy oživení některého konkrétního bodu italských dějin. Vassalliho pohled na činnost spisovatele souvisí s jeho vizí historie jako vědního oboru, s vizí jejího poslání a přínosu. Podle něj historie jako objektivní věda v podstatě neexistuje, neboť se vždy uchyluje k subjektivní interpretaci faktů a blíží se tak románovému příběhu. Ten má větší význam, poněvadž užívá stejných pramenů - archívů, dokumentů či lidské paměti, avšak místa, jež zůstávají v historii prázdná, se v románu díky autorově fantazii daří zaplnit.

Vyprávět tedy pro Vassalliho znamená pochopit hlouběji určité období historie, což umožňuje i lépe vysvětlit zmatenou současnost, proměněnou na “pouhý hluk”. Vassalliho oblíbenou činností se stává literární pátrání po kořenech a znameních minulosti, které by osvětlily neklid přítomnosti a zrekonstruovaly národní charakter Italů.

Román Chiméra (La Chimera, 1990), za nějž byl Vassalli oceněn prestižní cenou Premio Strega, vypráví příběh dívky z malé pádské vesnice, jež byla obviněna z obcování s ďáblem a upálena jako čarodějnice. Historickým pozadím tohoto příběhu je protireformační éra 17. století.

K autorovým vrcholným dílům patří následující román Marco a Mattio (Marco e Mattio, 1992, cena Villafranca Padovana) zasazený do přelomu 18. a 19. století do prostředí italských Dolomit, v němž Vassalli líčí hrdinovu cestu šílenství a sebeobětování. V dalším románu Labuť (Il Cigno, 1993, č. 2000) obrací autor svou pozornost na jih Itálie a zpracovává jednu z událostí italské politické kroniky z mafiánského prostředí. Vědecko-fantastickému žánru se blíží satiricko-utopické dílo 3012 s podtitulem Rok prorokův (L’anno del Profeta, 1995) o budoucnosti lidského pokolení, zatímco v románu Kamenné srdce (Cuore di pietra, 1996) vystupuje jako protagonista měšťanský dům, svědek mnoha lidských osudů na rozsáhlém historickém pozadí. V roce 1998 vydává Vassalli Noc vlka (La notte del lupo, 1998), dílo, v němž uvedl evangelijní postavy Ježíše a Jidáše, a v roce 1999 román Nespočet (Un infinito numero, 1999) z prostředí Etrusků a Augustova Říma. Do nedávné minulosti se obrací v románu Archeologie přítomnosti (L’archeologia del presente, 2001), jehož hrdinové, nadšení bojovníci za lepší svět, patří ke generaci osmašedesátníků.

Mezi poslední Vassalliho publikace patří novela Duchcov (Dux, 2002) o životě slavného dobrodruha Giacoma Casanovy, ilustrovaná kniha Můj Piemont (Il mio Piemonte, 2002) a román Otrávená hvězda (Stella avvelenata, 2003). Aktuálně autor působí jako komentátor v deníku “Corriere della Sera” a řídí nakladatelství “El Bagatt”.

Internetové odkazy:
http://www.novara.com/letteratura/bibliografia900/vassalli.htm
Stránky v italštině poskytují stručné informace o Vassalliho životě a díle a bibliografické údaje.

http://www.girodivite.it/antenati/xx3sec/_vassall.htm
Italské stránky věnované Vassalliho životu a dílu.

http://www.emsf.rai.it/grillo/trasmissioni.asp?d=316 
Italská internetová multimediální encyklopedie humanitních věd obsahující Vassalliho rozhovor se studenty římského gymnázia Socrate.

http://www.italialibri.net/contributi/0305-1.html
Italské stránky se zajímavými informacemi o neoavantgardní skupině Gruppo 63.

Bibliografie:
J. Pelán, Vassalliho obrazy z hlubin času, in: S. Vassalli, Nespočet, Paseka, Praha - Litomyšl 2003, str. 247 – 266.
V. Viola, Introduzione a Sebastiano Vassalli, in: S. Vassalli, La chimera, Einaudi, Torino 1990, str. V-XIII.

© Veronika Kvapilová