Básníci zemští i městští

Po anglickém vzoru se v posledních letech i v Nizozemsku a Vlámsku rozšířila instituce voleného zemského či městského básníka. Jeho úkolem je provázet verši významné události v životě země nebo města. Nizozemský zemský básník se volí na pět let a má napsat zhruba čtyři básně ročně.

Jako první byl do této funkce zvolen v roce 2000 přední nizozemský básník Gerrit Komrij. Odměnou si směl nakoupit umělecká díla v hodnotě 10 000 eur a každý měsíc měl dostat kytici, což ale narazilo na praktické potíže vzhledem k tomu, že Komrij žije v Portugalsku. Rok před vypršením termínu se funkce vzdal a do další volby ho zastupoval Simon Vinkenoog, doživotně spjatý s generací, která v šedesátých letech v oblaku marihuany bořila staré řády.

Podruhé se zemský básník volil koncem ledna 2005. Na příslušné internetové stránce dalo svůj hlas přes sedm tisíc lidí. K mírnému zděšení intelektuálních kruhů byl v přímém televizním přenosu vyhlášen vítězem písňový textař a autor satirických veršovánek Driek van Wissen, který kampaň pojal profesionálně a přízeň voličů získával rozdáváním propagačních letáčků i propisovaček.

Rozruch kolem osoby básníka vzniká ovšem častěji. Na amsterodamském literárním festivalu Na ostří nože – nebezpečná literatura, konaném v únoru 2005 m.j. za účasti Jáchyma Topola, líčil Ramses Nasr, nizozemský básník a herec žijící třináct let v belgických Antverpách, své peripetie kolem převzetí funkce městského básníka v tomto městě. Na podzim 2004 bylo oznámeno, že po Tomovi Lanoye bude od ledna 2005 za šest básní a 5000 eur ročně městským básníkem Ramses Nasr. Jeho milostná poezie nikoho nepobuřuje, ale ještě před oficiálním uvedením do funkce narazil článkem v nizozemském deníku NRC Handelsblad, kde se – jako syn palestinského otce a nizozemské matky – pokusil odstíněně vyjádřit k situaci na Středním Východě a požadoval, aby se plnila usnesení OSN.

V Antverpách, kde žije početná židovská menšina (druhé největší společenství mimo území Izraele), a současně je to bašta ultrapravicové strany Vlámský Zájem (dříve Vlámský Blok), vzbudil jeho článek bouřlivé reakce. Může být tento muž, poloviční Palestinec, antverpským městským básníkem? Nebude k nám jeho verši prosakovat nevhodná ideologie? Erwin Mortier, který v té době právě přejímal funkci městského básníka v Gentu, ve své úvodní řeči vyjádřil naději, že antverpská městská rada se během Nasrova funkčního období vypracuje na literární odborníky, protože bude pitvat každý jeho řádek.

Nasr ví z vlastní zkušenosti, že kdo hledá politické narážky, také je najde. Když předčítal na Středním Východě svou báseň o konci milostného vztahu, založenou na ryze osobním, intimním zážitku, s úžasem zjistil, že publikum ji interpretuje jako obraz izraelsko-palestinského soužití: žijí vedle sebe, ale spolu žít nedokážou. A tak z pohledu Nasra je literatura nebezpečná pro autora, přičemž největším nebezpečím jsou čtenáři (zejména ti, kteří jeho dílo neznají).

© Magda de Bruin-Hüblová