Život je všude, almanach z roku 1956, sestavili Josef Hiršal a Jiří Kolář; v roce 2005 k vydání připravili Kateřina Ondřejová a Stanislav Wimmer, doprovodný text napsal Michael Špirit. Paseka, 2005, 312 stran

Nakladatelství Paseka vydalo titul, který významně dokresluje obraz literárního života poloviny padesátých let – sborník neoficiální literatury, o které díky cenzuře a groteskním oficiálním představám o podobě „správné“ literatury neměla většina tehdejších čtenářů ani tušení. Sborník vznikl v roce 1956 a dostal programový název Život je všude.

Tento titul můžeme vnímat jako polemiku s tehdejší kulturní politikou, pro niž jediný život, který stálo za to zobrazovat, byl život náležitě uvědomělého pracujícího člověka. Sborník sám takovou polemikou nepochybně byl: tvůrci, kteří se na něm podíleli, nemohli / nechtěli publikovat oficiální cestou, vydali tedy své práce sami pro sebe. Ve sborníku se objevily jejich prózy, verše i teoretické studie, psané nikoli s ohledem na cenzuru, s úlitbami panujícímu režimu nebo dokonce z politické objednávky, ale z potřeby pravdivě a moderními literárními prostředky zachytit svět kolem sebe, nefiltrovaný požadavky socialisticko-realistické doktríny.

Mezi autory najdeme tvůrce, kteří psali už za druhé republiky, ale v podmínkách socialistického státu nemohli na svou tvorbu navázat, i debutanty, na které širší publikum teprve čekalo, a také autory, jejichž tvorba zůstala natolik výlučná, že je dosud zná jen poučený čtenář. Na oficiální publikační možnosti čekali po vzniku sborníku někteří z nich více než deset let.

Antologii otevírá čtveřice povídek Bohumila Hrabala; širší čtenářská obec se s nimi seznámila v první polovině 60. let, kdy vyšly sbírky Perlička na dně a Pábitelé. Povídkou přispěl i Emil Juliš, ta ovšem nebyla samostatně otištěna nikdy – autor se ostatně soustředil především na poezii, a právě básně jsou podstatnějším Julišovým vkladem do tohoto sborníku (autor publikoval několik sbírek v 60. letech, básně otištěné v Život je všude však vyšly vesměs až v roce 1996). Dalším výrazným přispěvatelem je Josef Škvorecký, jenž publikuje pod pseudonymem Josef Pepýt ranou verzi začátku svých Zbabělců. Román vyšel už dva roky nato, ale vyvolal takovou reakci pravověrné kritiky, že si i tento autor na další vydanou knihu musel počkat dalších pět let. Povídkami přispěl i Milan Hendrych, některé z nich vyšly knižně v roce 1969.

Druhou polovinu souboru tvoří příspěvky básnické: v jejich čele stojí texty pořadatelů sborníku Jiřího Koláře a Josefa Hiršala. Oficiálně mohly vyjít až v roce 1966 (Kolářův Vršovický Ezop), resp. 1965 (Hiršalova Soukromá galerie). K nejsilnějším příspěvkům souboru patří básně Jana Zábrany, který přináší ukázky ze tří sbírek napsaných v období let 1953–1956, jež ovšem vycházely oficiálně až v letech 1965–1968.

Nejmladší z autorů sborníku byli Václav Havel a Jiří Paukert. Oba přispěli básněmi a teoretickou statí. Jak všichni vědí, Havlova tvorba se pak zaměřila jiným směrem, v šedesátých letech získaly široký ohlas jeho hry, věnoval se i tzv. experimentální poezii, ovšem jeho raná intimní lyrika tvoří v jeho díle výjimku. Jiří Paukert později přijal pseudonym Jiří Kuběna, pod kterým publikoval básně v šedesátých letech; jeho sbírky však vycházejí až po listopadu 1989. Esejistické texty obou těchto autorů patrně měly do jisté míry působit jako společné prohlášení takto ustavené „skupiny“ – spíše však Havlův text Nad prózami Bohumila Hrabala než Paukertův upovídaný rozklad Karel Souček, malíř naší doby. Václav Havel se ve svém hrabalovském textu pokouší postihnout Hrabalovy tvůrčí postoje i rysy jeho psaní, které charakterizuje jako spontánní, neliterátské, vedené niternou potřebou a intenzitou vnímání a prožívání světa: intenzitou existence, která „jej v poslední instanci nutí projadřovat samu sebe skrze psaní, vidění i život, poznání i chápání světa převádět do psaného slova“. Tato formulace je mlčky vztažena i na ostatní přispěvatele sborníku, stejně jako závěr Havlovy stati, kde autor konstatuje, že Hrabal po své tvůrčí cestě „nejde sám“, ale má přátele, kteří se stejně jako on snaží přesvědčit, že život není jednobarevný a jednoznačně vyložitelný, „Hrabalovými slovy řečeno, že prostě život je všude“.

Strojopisný sborník Život je všude existoval patrně jen v několika exemplářích; v roce 1990 vyšlo v devatenácti výtiscích jeho faksimile. Letos, téměř po půl století, se díky nakladatelství Paseka konečně dostává soubor Život je všude ke čtenářům. Svazek doprovází obsáhlý komentář k historii sborníku i jednotlivých textů od editorů Kateřiny Ondřejové a Stanislava Wimmera; cenný je doprovodný text Michaela Špirita, který podrobně rozebírá kontext, v němž Život je všude vznikl.

Nabízí se samozřejmě otázka, zda dnes nejde už jen o pouhý dokument, jehož historická hodnota převyšuje hodnotu literární. Většina příspěvků má bezesporu trvalou hodnotu, ovšem řada z nich se v uplynulém půlstoletí ke čtenářům dostala, byť některé v přepracované podobě (a pokud ne, což byl případ Julišovy povídky a Paukertovy eseje, nebyla to zas taková škoda). Podstatné však je, že autoři sborníku Život je všude (stejně jako ve stejné době třeba Egon Bondy s edicí Půlnoc nebo pováleční surrealisté) zůstávají inspirativním symbolem svobodného myšlení a příkladem samostatné tvorby i existence, nezávislé na panujících politických i hmotných poměrech. Taková svoboda je a vždycky bude nesamozřejmou a nadčasovou hodnotou.

Edice Scholares
Dlužno ještě dodat, že Život je všude vychází jako pátý svazek pasekovské edice Scholares. Stojí za to tento projekt, který zatím čítá sedm svazků, podrobněji představit. Jde totiž o edici výjimečnou: na přípravě jednotlivých titulů edice se podílejí studenti bohemistiky pražské filozofické fakulty (edici řídí spolu s šéfem nakladatelství Vladimírem Pistoriusem vedoucí Katedry české literatury Petr A. Bílek); grafickou úpravu svazků mají zase na starosti studenti Vysoké školy uměleckoprůmyslové z ateliéru prof. Rostislava Vaňka. Studentům edice slouží jako jakási forma praxe, díky odbornému vedení ovšem vznikají pečlivě připravené a podrobně komentované texty. Grafická úprava knížek je vždy osobitá, nápaditá a elegantní, díky několika jednotícím prvkům působí ediční řada Scholares kompaktně.

Náplní svazků nebývají (s jedinou dosavadní výjimkou sborníku Život je všude) beletristické texty; ale dokážeme si představit, že edice v budoucnosti představí nějakou prózu z pozůstalosti a podobně. Dosud vydané tituly se dělí ve dvě řady: epistolární a literárněvědnou. V té první vyšla v roce 2003 jako první svazek edice vzájemná korespondence Františka Halase a Jana Zahradníčka; dokument o vztahu dvou básníků rozdělených světonázorem, ale spjatých dlouholetým přátelstvím v životě i v tvorbě. Soubor dostal název Není dálky. Jako třetí svazek řady Scholares vydala Paseka dopisy Josefa Váchala grafikovi Ctiboru Šťastnému. Datace 1949–1958 napovídá, že dopisy vydané pod názvem Kus žvance a hrst tabáku budou i svědectvím o vztahu outsidera Váchala k poválečnému československému socialismu. Konečně jako šestý svazek řady vyšel nedávno pod názvem Dnes jen o té prašivině soubor dopisů Bohuslava Reynka Tereze Sumové z období 1951–1970.

„Literárněvědná řada“ nepochybně nebude pro širší veřejnost tolik atraktivní, to ale nic nemění na faktu, že v ní vyšly pozoruhodné texty, které studenti a odborníci těžko mohou minout bez povšimnutí: byly to Fikční světy lyriky Miroslava Červenky, které pojem „fikční svět“, zavedený v bádání o výpravné próze, objevným způsobem aplikuje na lyriku. Dalším titulem je Znak – funkce – hodnota, text bohemisty Emila Volka, který analyzuje ústřední pojmy estetiky Jana Mukařovského a zkoumá je z hlediska současného kontextu. Zatím posledním titulem edice Scholares je Hledání literárních dějin Vladimíra Papouška a Dalibora Turečka. Těšme se na další svazky.