Kronika tak řečeného Dalimila

Kronika tak řečeného Dalimila

recenze beletrie česká

Nakladatelství Paseka připravilo na letošní rok vydání dvou našich nejznámějších středověkých kronik.

 

Kronika tak řečeného Dalimila
Kronika tak řečeného Dalimila. Praha – Litomyšl, Paseka 2005. Ze staročeského originálu přeložila Marie Krčmová, přebásnila Hana Vrbová, úvod ke knize a stať o kronice napsala Marie Bláhová, 272 str. + 4 str. barevných příloh. ISBN 80-7185-767-X

Nakladatelství Paseka připravilo na letošní rok vydání dvou našich nejznámějších středověkých kronik. Už počátkem roku vyšla česky Kosmova kronika (přeložil Karel Hrdina a Marie Bláhová, poprvé vyšlo v roce 1972) a nyní se dostala na pulty knihkupectví Kronika tak řečeného Dalimila v překladu Marie Krčmové a Hany Vrbové z roku 1977. Zájem o nejstarší českou rýmovanou kroniku, jež byla napsána přibližně mezi léty 1310 a 1314, byl vždy poměrně velký a letos v březnu se ještě prudce zvýšil v souvislosti s objevem tzv. pařížského zlomku dosud neznámého latinského překladu Dalimilovy kroniky s bohatými iluminacemi ze 14. století, který v březnu získala pražská Národní knihovna a který přitáhl pozornost odborníků i širší veřejnosti.

Za poslední století vyšla Dalimilova kronika v různých podobách celkem pětkrát. První novočeský veršovaný překlad kroniky (čeština počátku čtrnáctého století by dnešnímu nepoučenému čtenáři byla do značné míry nesrozumitelná) vydal v roce 1920 Václav Flajšhans, v roce 1948 vyšla kronika v prozaickém překladu Milana Maralíka a v roce 1977 byl poprvé publikován překlad Marie Krčmové v básnické úpravě Hany Vrbové, jehož druhé vydání (opravené a doplněné) vychází právě letos. Pokud jde o odbornou veřejnost, v roce 1957 se o kritickou edici kroniky pokusili Bohuslav Havránek a Jiří Daňhelka (historický komentář napsal Zdeněk Kristen). Velké kritické vydání pak vyšlo v roce 1988 ve dvou svazcích péčí kolektivu autorů pod vedením Jiřího Daňhelky a v roce 1995 byl vydán i třetí svazek obsahující zevrubný historický komentář Marie Bláhové. [[1]]

Autor kroniky pro nás zůstává neznámý. Podle jeho postojů vyjádřených v textu díla se můžeme domnívat, že pocházel ze šlechtické rodiny a vzhledem k svému vzdělání byl možná duchovním. V 17. století byla kronika omylem připsána boleslavskému kanovníkovi Dalimilu Mezeříčskému, o jehož existenci (natož autorství veršované kroniky) neexistují žádné důkazy. Přes některé neúspěšné pokusy nahradit jméno Dalimil v názvu kroniky jménem reálně existující osobnosti (biskup Jan IV. z Dražic, František Pražský, Petr I. z Rožmberka, Jindřich z Varnsdorfu aj.) je kronika dodnes z tradice nazývána jménem fiktivního Dalimila, neboť text díla neposkytuje dostatečnou oporu pro potvrzení autorství kohokoli z nám známých historických postav daného období.

Kronika tak řečeného Dalimila je jedním z prvních česky psaných literárních děl a vůbec prvním historickým dílem psaným v českém jazyce. České dějiny (zasazené do rámce dějin světových) zachycuje od mýtických počátků až do roku 1314. Dílo nemá velkou hodnotu jako pramen pro poznání historických událostí, pro historiky je však cenné zachycením nálad, postojů a smýšlení české šlechty na počátku čtrnáctého století. Běžný čtenář pak v kronice nalezne především jedinečné a poutavé vylíčení našich nejstarších pověstí a dějin, jehož neopakovatelná atmosféra se za bezmála sedm set let od vzniku kroniky nevytratila a s tímto časovým odstupem působí na dnešního čtenáře snad ještě silněji.

Novočeský překlad Dalimilovy kroniky, který vychází podruhé po osmadvaceti letech, je velmi zdařilý. Marii Krčmové a Haně Vrbové se podařilo dosáhnout srozumitelnosti textu a přitom (nakolik je to u překladu možné) adekvátně zachovat jeho poetiku, rytmus a umělecký výraz. Autorkou úvodu k vydání a odborné studie Česká rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila je Marie Bláhová, naše v současnosti nejuznávanější odbornice na středověkou historiografii. Zabývá se v ní nejen problémem autorství kroniky a dobovým pozadím jejího vzniku, ale nabízí i stručnou literárně-historickou analýzu jejího obsahu a aktualizovaný soupis dochovaných rukopisů a zlomků. Náročnější čtenář jistě ocení také poznámkový aparát (opět z pera Marie Bláhové), rejstříky a slovníček starších jmen a výrazů. Všechny tyto doprovodné aparáty a stať o kronice jsou oproti předchozímu vydání doplněny o nové literárně-historické poznatky a informace, které byly získány za poslední tři desetiletí. Právě v této aktualizaci spočívá největší přínos reedice překladu z roku 1977. Slabší stránkou je naopak relativně chudá obrazová příloha, kterou na rozdíl od předchozího vydání tvoří sice aktuální, avšak rozsahem velmi skromný výběr z iluminací nedávno objeveného zlomku latinského překladu Dalimilovy kroniky.

Původní staročeský text Kroniky tak řečeného Dalimila je z historického a literárního hlediska nenahraditelný. Staročeské verše originálu mají svůj nesporný půvab a středověk z nich na čtenáře dýchne mnohem intenzivněji než z překladu. Zcela srozumitelné jsou však kromě odborníků jen malému okruhu čtenářů a ti mají k dispozici výše zmíněnou kritickou edici. Novočeské přebásnění je určeno širšímu publiku, kterému poskytuje možnost překonat jazykovou vzdálenost, snáze vnímat obsah kroniky, její spád a celkové vyznění. Jeho nové vydání po téměř třiceti letech je proto smysluplné a vítané.

POZNÁMKY:
[[1]] Staročeská kronika tak řečeného Dalimila. Vydání textu a veškerého textového materiálu. K vydání připravili Jiří Daňhelka, Karel Hádek, Bohuslav Havránek, Naděžda Kvítková, I-II. Praha, Academia 1988; III: Marie Bláhová: Staročeská kronika tak řečeného Dalimila v kontextu středověké historiografie latinského kulturního okruhu a její pramenná hodnota. Historický komentář. Rejstřík. Praha, Academia 1995.

 

© Libor Švanda

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 98 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

62%čtenáři

zhlédnuto 7630x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce