Fagundes Telles, Lygia (Camõesova cena 2005)

Fagundes Telles, Lygia (Camõesova cena 2005)

portrét beletrie zahraniční

Lygia Fagundes Tellesová je zcela nepochybně jedním z nejvýraznějších portugalsky mluvících hlasů.

 

Camőesova cena za rok 2005 Lygii Fagundes Tellesové

Camőesova cena, založená roku 1988 je momentálně nejprestižnějším literárním oceněním udělovaným portugalsky píšícím autorům. Protože je zároveň jedním z prostředků, jimiž se utváří kánon moderních portugalsky psaných literatur, je pro svět zároveň důležitou zprávou o tom, čeho si považují a jaké hodnoty ctí spisovatelé a literární kritici, jimž je portugalština mateřštinou.

Letošní rozhodnutí poroty, v níž zasedá po dvou zástupcích Portugalska, Brazílie a lusofonní Afriky, nezavdává příliš podnětů k nesouhlasu: dvaaosmdesátiletá Lygia Fagundes Tellesová je zcela nepochybně jedním z nejvýraznějších portugalsky mluvících hlasů. Camőesova cena se v jejím případě zařadí do zástupu dalších významných ocenění, které spisovatelce zcela po právu patří.

Původně vystudovala práva, první sbírku povídek ale vydala již v patnácti letech. Přestože později publikovala čtyři romány a psala filmové scénáře, krátkým prozaickým útvarům se věnovala po celou svou literární dráhu a vysloužila si jimi označení „první dáma brazilské povídky„. „Když jsem byla malá,“ řekla o sobě jednou, „tajemství mě zatahalo za rukáv. Od té doby mě to, co je neurčité, lákalo pořád.“ I proto se ve svých povídkových textech Fagundes Tellesová často pohybuje na hraně skutečnosti a imaginace, hladiny a hlubiny, události a jejího výkladu. V počátcích své tvorby byla východiskem této nejistoty a dvojznačnosti zejména zázračnost a fantasknost, která je skryta ve všednosti a pod vlivem události balancující na hranici pravděpodobného najednou vystoupí na povrch. Později spisovatelka tíhne především k hledání problematické lidské identity v proměnách kaleidoskopu paměti a vzpomínkového obrazu světa. S mimořádným smyslem pro vystupňované napětí skládá strukturu příběhů v krátkých povídkových útvarech. Čtenáři nechává prostor pro vlastní fantazii, kterou přitom zkušeně vede tam, kde bude mít největší rozmach. V otevřeném konci a nevyřčeném řešení nabízí prostor pro úvahy a příběhům povídek prodlužuje život ve vzpomínkách, kde znějí jako ozvěna. Vědomě nechává na čtenářích, aby její postavy dokreslili, domodelovali. „Rozhodují čtenáři, ne já,“ řekla spisovatelka v jednom rozhovoru. V povídkách z pozdějších let se stále častěji objevují i náměty z autorčina dětství a mládí.

Česky vyšly z díla Lygii Fagundes Tellesové dva výbory povídek, které uspořádala a přeložila Pavla Lidmilová. Ve sbírce Před zeleným bálem (Praha, Odeon, 1984) jsou zařazeny i výše jmenované oceněné povídky. Sbírka Temná noc a já (Praha, Mladá fronta, 2003) je tvořena převážně povídkami ze sbírek A noite escura e mais eu (Temná noc a já, 1995) a Invencao e memória (Invence a paměť, 2000).

 

© Šárka Grauová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2533x

Inzerce
Inzerce
Inzerce