Claus, Hugo

portrét beletrie zahraniční

Společně s Nizozemci H. Mulischem, W. F. Hermansem a G. Revem tvoří Vlám Hugo Claus čtyřlístek velikánů moderní nizozemsky psané literatury.

Hugo Claus

Hugo Claus (narozen 5. dubna 1929 v Bruggách, zemřel 19. 3. 2008) je nejstarší z pěti synů tiskaře. Od osmnácti měsíců do jedenácti let žil v klášterním ústavu a v různých penzionátech, až v letech 1940-46 bydlel u rodičů a navštěvoval klasické gymnázium. Pak pokračoval v sochařské třídě výtvarné akademie a na divadelní akademii v Gentu. Debutoval v roce 1947 exprimentální poezií Kleine reeks (Malá řada). Románový debut De eendenjacht (Lov na kachny), později zvaný De Metsiers (Metsiersové, česky 1974), pochází z roku 1950. V téže době se dostal do styku se skupinou CoBrA a připojil se k ní jako malíř i jako básník. V letech 1950-53 žil v Paříži a pohyboval se v surrealistických i existencialistických kruzích. Odtud přesídlil na čas do Říma, kde navázal kontakty s filmařským světem.

Širší věhlas mu v roce 1952 přinesl román De Hondsdagen (Psí dny), o tři roky později vyšla jeho první divadelní hra Een bruid in de morgen (Jitřní nevěsta, česky 1988). V letech 1955-65 žil se svou první ženou, filmovou herečkou Elly Overzier, v Gentu, v roce 1963 se jim narodil syn Thomas. V roce 1965 Claus debutoval i jako filmový scenárista a režisér snímkem De Vijanden (Nepřátelé). V roce 1969 měla v Amsterodamu premiéru divadelní hra Vrijdag (Pátek), v níž poprvé uplatnit svůj osobitý jazyk, nizozemštinu ovlivněnou prvky různých vlámských nářečí. V roce 1970 přesídlil na čas do Amsterodamu, kde žil s významnou nizozemskou herečkou Kitty Courbois. Tento vztah zpracoval v knize Het jaar van de kreeft (Rok raka). Pak se znovu vrátil na pět let do Paříže, kde žil s herečkou Silvií Kristel, známou z filmu Emanuelle (mají spolu syna Arthura).

V roce 1979 dostal za své dílo významnou nizozemskou cenu Constantijn Huygensprijs. Přitom jeho stěžejní dílo Het verdriet van België (Smutek Belgie), které mu přineslo mezinárodní věhlas, vyšlo až v roce 1983. Získal celkem přes čtyřicet literárních cen, nizozemských i vlámských, v roce 1986 i tu nejvýznamnější: Cenu nizozemského písemnictví, udělovanou jednou za tři roky střídavě belgickým králem a nizozemskou královnou.

Jak je u předních vlámských autorů běžné, vycházejí Clausovy knihy v Nizozemsku – v amsterodamském nakladatelství De Bezige Bij. Společně s Nizozemci H. Mulischem, W. F. Hermansem a G. Revem tvoří Vlám Claus čtyřlístek velikánů moderní nizozemsky psané literatury.

 

Hugo Claus trpěl Alzheimerovou chorobou. V březnu 2008 se rozhodl pro ukončení života eutanazií.

 

Česky:
Metsiersové (Pět belgických novel), přel. Olga Krijtová, Odeon, 1974
Fámy, přel. Olga Krijtová, Paseka, 2005

Divadelní hry:
Cukr, přel. Olga Krijtová, Praha Dilia, 1974
Enšpígl, přel. Olga Krijtová, Praha Dilia, 1976
Pas de deux, přel. Olga Krijtová, Praha Dilia, 1977
Jitřní nevěsta, přel. J. Husák, Praha Dilia, 1988

Slovensky:
Úžas, přel. Júlia Máleková, Bratislava SPKK, 1983

Bibliografie a info o autorovi v nizozemštině:
http://www.ned.univie.ac.at
http://www.schrijversinfo.nl
http://www.dbnl.org

 

© Magda de Bruin-Hüblová
 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 5748x

Inzerce