Bruin, Edgar de 1 (o literární agentuře a české literatuře v Nizozemí)

Bruin, Edgar de 1 (o literární agentuře a české literatuře v Nizozemí)

rozhovor překlad

Jak vidí a co dělá pro českou literaturu překladatel a literární agent Edgar de Bruin.

 

Vydávat českou literaturu v Nizozemsku a jinde...

Co je Pluh?
- Jak a proč, kdy Pluh vznikl?
- Vznikl před třemi roky a hlavní impuls byl, že jsem hledal práci, kterou bych mohl dělat vedle překládání. A pak to už byla shoda okolností. Když jsem začal uvažovat o tom, že bych dělal literárního agenta, navrhl mi Miloš Urban, abych ho zastupoval. No a pak se to už rozjelo, přibyli další autoři a začal jsem spolupracovat s Jáchymem Topolem, který je externí poradce, nebo jak říkáme „honorární konzul“.

- Jsi zástupce větší literární agentury, nebo pracuješ jen sám za sebe?
- Pluh jsme založili s manželkou, takže je to malá agentura – rodinný podnik.

- Kolik českých autorů a v jakých zemích zastupuješ?
- Zastupuji osm českých autorů a v podstatě po celém světě, kromě Česka.

- Děláš to samé třeba i pro Poláky, Nizozemce, další?
- Ne, jenom pro české autory. I když je pravda, že se na mě obrátil Slovinec Miha Mazzini, abych ho zastupoval. V podstatě by se to zastupování dalo rozšířit, ale to by se pak všechno změnilo na větší podnik, a to mě zatím neláká.

- Co znamená „zastupovat“ autora, jakou práci to obnáší?
- Nejprve si člověk musí vybudovat síť kontaktů s nakladatelskými redaktory a pak jim autory nebo tituly nabízet. K takové nabídce patří, že se musí přeložit recenze na tyto knihy do angličtiny, napsat synopsis, prostě dát k dispozici co nejvíc informací o autorovi a jeho tvorbě. V praxi to znamená hodně psát, hodně mejlovat, udržovat styky s redaktory, jezdit na knižní veletrhy. Když dojde s nakladatelem k dohodě, vyjednat podmínky, sestavit smlouvy atd. Samozřejmě pomáhá rychlé připojení na internet.

- V čem jsi pro autory nezastupitelný, proč se o záležitosti kolem prodeje autorských práv do ciziny nestarají oni sami?
- Nezastupitelný nejsem. Autoři se klidně můžou zastupovat sami, i když to není běžná praxe, protože je trochu zvláštní propagovat sám sebe a své knihy v cizině. Ale třeba nizozemský spisovatel Cees Nooteboom je pověstný tím, že si tyhle věci zařizuje sám – říká, že ho právě ta obchodní stránka, smlouvání o ceně atd., baví. Ale většinou autory zastupují buď nakladatelé ve vlastní zemi, u nichž jejich knihy vycházejí, nebo literární agentury. Je dost autorů, kteří se vyjednáváním a papírováním nechtějí zabývat.

Česká povaha z pohledu Nizozemí
- Proč sis vybral právě české spisovatele?
- Vystudoval jsem bohemistiku na Amsterodamské univerzitě a sedmnáct let překládám českou literaturu do nizozemštiny. Jako překladatel jsem celá léta navrhoval nizozemským nakladatelům české tituly, psali jsme lektorské posudky atd. Takže agentura Pluh na to vlastně přirozeně navazuje – jen profesionálněji a v širším měřítku. Jiný bod je, že zastupování autorů v Česku není příliš rozvinuté. Pokud vím, je pouze pár nakladatelů, například Paseka nebo Petrov, kteří svoje autory zastupují v cizině. A pak hrozí, že když český spisovatel napíše zajímavou knihu, přijde dejme tomu některý velký německý nakladatel s nabídkou tučné zálohy, koupí světová práva, strhne si pěknou částku ze zisku, ale nedělá pak téměř nic pro to, aby se titul prodal i do jiných zemí. V lepším případě inkasuje peníze za to, že knihu v zahraničním nakladatelství prosadí tamní překladatel (v tom nadšení pro věc si jsou bohemisti v různých zemích podobní), v horším případě prostě k dalším zahraničním překladům nedojde. Stává se dokonce, že takový velký nakladatelský dům překlady do jistých jazyků překazí, protože nemá pochopení pro obtížnou ekonomickou situaci některých zemí a není ochoten přistoupit na nižší cenu. Já knihy „svých“ autorů nabízím aktivně, o všech nabídkách autory informuju a oni mají rozhodující slovo v tom, zda na určitou nabídku přistoupíme. Je pro nás důležitější, aby kniha byla přístupná pro čtenáře v dalším jazyce, než abychom na každém zahraničním vydání za každou cenu vydělali.

- Jak se s českými spisovateli jedná, dá se zobecnit něco v jejich chování, morálce? Dokážou ocenit tvou práci? Pobízejí tě k větší aktivitě? Projevují vděk – dokážou poděkovat, pochválit, ocenit? Dokážou projevit nespokojenost?
- „Naši“ autoři jsou v podstatě prostě naši kamarádi, pro část z nich jsem současně jejich nizozemský překladatel, takže spolu vycházíme dobře, jak osobně, tak pracovně. Funguje to všechno na principu vzájemné důvěry. Samozřejmě jsme se předem přesně dohodli na pravidlech spolupráce. Nemám dojem, že by mou práci neoceňovali, i když největší část pro ně není moc viditelná. Třeba že se obracím na stovky nakladatelů po celém světě, desítkám pak posílám výtisky. Autoři vidí jen výsledek, když se nám podaří knihu někam prodat. Pracuju poctivě a zatím si nikdo nestěžoval, spíš naopak. Ale umím si představit, že když některý autor dlouho nevidí výsledek, může začít pochybovat o mých schopnostech. Ale tak to prostě v nakladatelském světě chodí. Ať se snažím, jak chci, vždycky je tu riziko, že se to nepodaří. Máme ostatně ve smlouvě, že po dvou letech můžou obě strany odstoupit. Neslibuju nic, co bych nemohl splnit – když se ukáže, že se titul prosadit nedaří, nejsme na sebe donekonečna vázaní. K větší aktivitě mě nepobízejí, protože většinou chápou, že je to někdy obtížné. Občas mi dávají tipy, protože sami mají taky svoje kontakty nebo se zájemci obracejí nejdřív na ně. Rozhodně mi umějí poděkovat. Jestli dokážou projevit nespokojenost, to ještě nevím, protože se to zatím nestalo.

Česká literatura z pohledu Nizozemí
- Je pro „šíření“ české literatury v Nizozemí překážkou jen jazyk, nebo spíš třeba naše nazírání na svět, jiná tematika, než jste zvyklí apod.?
- Jazyk je překážka v tom smyslu, že nakladatalé jsou odkázáni na česky čtoucí lektory. A to je někdy zádrhel. Už se nám párkrát stalo, že jsme museli vyvinout velké úsilí, abychom přehlasovali nepříznivý posudek, pramenící mnohdy z toho, že lektor neumí dost dobře česky, má konzervativní literární vkus nebo se s knihou ani nečte a vysloví hodnocení na základě letmého pohledu na prvních pár stránek. To se stalo třeba s knihami Květy Legátové – teprve teď, když má úspěch v Německu, svitla znovu naděje na nizozemský překlad. Jinak jsou české knihy pro Holanďany často „těžké“, spíš něco pro úzkou skupinku literárních fajnšmekrů. Skoky v čase, změny perspektivy atd. jsou totiž pro lenivé čtenáře náročné. To ale říkám s trochou nadsázky. Dále je fakt, že se v Nizozemsku mnohem víc orientujeme na angloamerický svět, a tudíž i angloamerickou literaturu. Nejen česká, ale i německá nebo francouzská literatura je tu dnes úplně ve stínu Američanů a Britů. (A svým způsobem i nizozemská – jsou Holanďani, kteří čtou výhradně anglicky a vlastní literaturu zcela přehlížejí). Ke kontinentu stojíme zády a vyhlížíme na západ přes moře, říká se výstižně. Česká literatura je poměrně málo známá – pro mnoho nakladatelů tvoří „východní Evropa“ jeden celek, takže mnohdy slyšíme, když přijdeme s nabídkou českého titulu: „Ale my jsme už nedávno vydali jednoho maďarského autora.“

- Často se mluví o jedinečném českém smyslu pro humor a sebeironii – jak se na takový přístup ke světu dívá Nizozemec? Je to vůbec pravda?
- To se už traduje tolik let, že tomu začínáme věřit a aplikovat to na každou knihu. Nevím, jestli to má smysl. Nejsem sice žádný vědec přes humor, ale nevěřím, že by podobný humor, natož sebeironie, neexistoval i jinde. Třeba u nás se zase tvrdí, že amsterodamský humor a ironie jsou naprosto jedinečné. A že Němci humor nemají vůbec. Jsou to takové národní mýty. Myslím, že humor je dobrý nebo špatný, stejně jako to platí o knihách, a pak nezáleží na tom, jestli je to česká kniha a český humor, nebo anglický, španělský, jakýkoliv jiný. Když se vyskytuje humor v knize, padá to spíš na vrub autora než jeho národa.

- Co si může člověk vyrostlý na Západě vzít třeba z Topolova románu popisujícího totalitu, a ještě její nejvyhraněnější podobu?
- Dneska se už taky můžeš ptát, co si z takového románu vezme člověk vyrostlý po převratu. Rozdíl mezi vnímáním cizinců a mladých českých čtenářů se stírá. Možná to čtou jako napínavé sci-fi, Orwell je taky populární bez ohledu na to, jestli jeho svět čtenáři poznali na vlastní kůži.

Zahraniční vydání zprostředkovaná agenturou Pluh
Petra Hůlová: Paměť mojí babičce
Vydáno:
Maďarsko: Nagyanyám emlékezete, Európa Könyvkiadó, Budapest, 2004
Nizozemsko: Mijn grootmoeder, Uitgeverij Prometheus, Amsterdam, 2004
Francie: Les montagnes rouges, Éditions de L'Olivier, Paris, 2005
Prodaná práva:
Německo: Luchterhand Verlag Polsko: W.A.B.

Petra Hůlová: Přes matný sklo
Vydáno:
Maďarsko: Homályos üvegen át, Európa Könyvkiadó, Budapest, 2005

Miloš Urban: Sedmikostelí
Vydáno:
Maďarsko: Héttemplom, Ulpius-ház, Budapest, 2004
Španělsko: Sieta Iglesias, Ediciones B, Barcelona, 2005
Rusko: Sem chramov, Olga Morozova publishers, Moskva, 2005
Prodaná práva:
Slovinsko: Študentska založba
Polsko: Proszynski
Chorvatsko: Profil

Miloš Urban: Stín katedrály
Prodaná práva:
Nizozemsko: Ambo|Anthos uitgevers
Španělsko: Ediciones B, Barcelona
Maďarsko: Kalligram, Budapest
Bulharsko: Colibri
Německo: DTV (Deutscher Taschenbuch Verlag), Mnichov

Patrik Ouředník: Europeana
Vydáno:
Švédsko: Europeana, 2005, Natur och Kultur, Stockholm
Prodaná práva:
Rusko: Ivan Limbakh's Publishing House, St. Petersburg
Chorvatsko: Profil International publishing, Zagreb
Turecko: Dost Kitabevi Yayinlari, Ankara
Israel: Xargol Publishing, Tel Aviv  

 

© Jovanka Šotolová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 4237x

Inzerce
Inzerce