Stasiuk, Andrzej

Stasiuk, Andrzej

portrét beletrie zahraniční

Nejdříve jakožto pacifista dezertoval z vojny, potom utekl z hlavního města takřka na kraj světa, kde s manželkou založil nakladatelství, v současnosti jedno z nejvýznamnějších v Polsku. To je Andrzej Stasiuk, mnohokrát oceněný polský spisovatel, esejista, publicista a literární kritik.

Andrzej Stasiuk

Andrzej Stasiuk se narodil ve Varšavě v roce 1960, ale na rozdíl od mnoha polských umělců a spisovatelů z hlavního města rychle „emigroval“. Zamlada spolupracoval s literárním undergroundem, následně byl vyloučen postupně ze tří středních škol. Jako angažovaný pacifista dezertoval z povinné vojenské služby, za což byl na rok a půl odsouzen k vězení. Popis zážitků z věznice se stal náplní jeho debutu Mury Hebronu (Hebronské zdi, vyšlo opožděně až v roce 1992), který si získal přízeň kritiků. Při hledání klidu spolu s manželkou Monikou Sznajdermanovou odjeli do staré lemkovské vesnice Czarne v polských Nízkých Beskydech, o pár let později se přestěhovali do sousedního Wołowce. V Czarném založili nakladatelství, soustředící se na non-fiction, esejistiku a polskou i zahraniční, zejména středoevropskou prózu.

Stasiuk na počátku pracoval jako hlídač tamní pravoslavné cerkve, což jej inspirovalo k jedné z jeho nejznámějších knih Opowieści galicyjskie (1995, česky Haličské povídky, 2001). Stasiukovým leitmotivem se stává kontrastní propojení reportážního záznamu nevybíravé, často brutální a nekompromisní reality podhorských vesniček s jejich lyrizujícím obrazem na konci 20. století.

V Czarném pracoval rovněž na románu Biały kruk (Bílá vrana, 1995), příběhu o skupině přátel, která hledá v Beskydech dobrodružství. Doslova několik málo nocí věnoval také sepsaní své ironií prodchnuté autobiografie s názvem Jak zostałem pisarzem. Próba autobiografii intelektualnej (1998, česky Jak jsem se stal spisovatelem: Pokus o intelektuální autobiografii, 2004). Ve stejném období napsal také svou první knihu nominovanou na cenu Nike: sbírku příběhů o městečku Dukla na polsko-slovenském pohraničí (Dukla, 1997, česky 2006). Za nejlepší knihu sám Stasiuk považuje román Dziewięć (Devět) z roku 1999, jenž získal příznivé kritické ohlasy v zahraničí – pochvalná recenze se mimo jiné objevila v The New York Times Books Review, prestižní literární příloze newyorských Timesů. Americké nakladatele nadchl Stasiukův sugestivní a precizní styl. Příběh s několika vypravěčskými liniemi představuje v podstatě portrét Varšavy 90. let, města, které prožívá postkomunistický šok a pomalu se smiřuje s pravdou, že život v novém systému nemusí být tak sladký a růžový, jak se zdálo.

Navzdory své domácké povaze miluje Stasiuk od mládí cestování. Z dlouhých výletů na Ukrajinu, do Rumunska a Maďarska se zrodila „cestovní“ próza Jadąc do Babadag (2004, česky Cestou do Babadagu, 2009), která spisovateli konečně přinesla cenu Nike, respektive její čtenářskou kategorii. Čtenáři ocenili mimo jiné detailní popisy reálií navštěvovaných zemí. Poznámky ze svých rozličných cest, postřehy z života na venkově a úvahy o nejrůznějších problémech soudobého Polska, které pravidelně publikoval v Tygodniku Powszechném, vyšly sebraně pod názvem Kroniki beskidzkie i światowe (Beskydské a světové kroniky, 2018).

Spisovatel má na kontě kromě bohaté prozaické tvorby také čtyři dramata. Noc, czyli słowiańsko-germańska tragifarsa medyczna (Noc neboli slovansko-germánská lékařská tragifarsa, 2005) a Ciemny las (Temný les, 2007) se dotýkají polsko-německých vztahů, autor zesměšňuje národní stereotypy obou zemí, věnuje se také tématu pracovní migrace Poláků do Německa. V roce 2021 vydal Stasiuk po dvanáctileté odmlce novou knihu. V Przewozie (Převoz, 2021) se historická paměť prolíná s představivostí a současnost s obdobím druhé světové války. Autorem konstruovaná dusivá atmosféra června roku 1941 při hraniční řece Bug pomáhá umělecky zachytit esenci války a kolísavost lidských povah ne z pozice zákopů, ale z pohledu venkova. Jednotu příběhu rozbíjí naivní rozdělení na „ty naše, dobré“ a „ty cizí, špatné“, které polemizuje i se současným polským demonstračním patriotismem. V detailních popisech venkova, naturalistických scénách a vypravěčské konfrontaci minulosti a současnosti se znovu ukazují Stasiukovy spisovatelské kvality.

Andrzej Stasiuk je jedním z nejúspěšnějších polských spisovatelů střední generace, jeho knihy byly mnohokrát přeloženy do cizích jazyků, v češtině dosud vyšlo devět jeho děl.

 

© Bára Gregorová
dne 18. 8. 2021 článek aktualizovala Aleksandra Kozyra

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 4535x

Inzerce