Stasiuk, Andrzej

Stasiuk, Andrzej

portrét beletrie zahraniční

Andrzej Stasiuk (1960, Varšava) – prozaik, básník, esejista, publicista a kritik (Gazeta Wyborcza, Tygodnik Powszechny, zahraniční tisk…), jeden z nemnoha polských současných spisovatelů, který se nejen v Čechách těší poměrně velké oblibě.

Andrzej Stasiuk

Andrzej Stasiuk (1960, Varšava) – prozaik, básník, esejista, publicista a kritik (Gazeta Wyborcza, Tygodnik Powszechny, zahraniční tisk…), jeden z nemnoha polských současných spisovatelů, který se nejen v Čechách těší poměrně velké oblibě, a to především díky četným překladům jeho textů (do češtiny, němčiny, italštiny, holandštiny, finštiny…). Haličské povídky, které vydalo olomoucké nakladatelství Periplum, následoval esejisticky a memoárově pojatý dobový záznam Jak jsem se stal spisovatelem, k jehož českému vydání napsal doslov Jáchym Topol. Kromě občasných zmínek o Stasiukovi, rozhovorů s ním či jeho esejů, které vyšly či mají vyjít v časopise HOST, studentském Babylonu či v příloze Práva Salon, by se měl na českém knižním trhu objevit i jeho „přelomový“ text Dukla.

Pětačtyřicetiletého Stasiuka spojuje s jinou polskou autorkou Tokarczukovou nejen literární líheň bruLionu, ve kterém oba začínali publikovat, ale také osud „dobrovolné emigrace“ na venkov. Stasiuk si vybral polsko-slovenské pohraničí poblíž dukelského průsmyku a se svojí ženou Monikou Sznajdermannovou v roce 1987 opustil hlavní město a založil zde nakladatelství Czarne. Beskydský genius loci a etnologické črty z života horalů se tedy prolínají i do jeho tvorby, zvláště do raných děl. Stasiukovým leitmotivem se stává kontrastní propojení reportážního záznamu nevybíravé, často brutální a nekompromisní reality podhorských vesniček společně s jejich lyrizujícím obrazem na konci 20. století. Sám autor o své tvorbě tvrdí: „Můj literární manifest? Psát, škrtat, myslet, pozorovat, poslouchat, psát a škrtat, škrtat, škrtat…“ V posledních dvou třech letech navíc rozšířil své literární obzory a zaměřil se na východoevropský časoprostor. A to nejen jako cestovatel, ale i jako bystrý pozorovatel a vypravěč.

Za poslední esejistickou knihu Jadąc do Babadag (Czarne, 2004) obdržel první říjnovou neděli roku 2005 polskou prestižní literární cenu NIKE, zároveň je však nositelem některých dalších ocenění (např. ceny Nadace Kościelských, 1995).

Bibliografie:
Mury Hebronu (povídky), nakl. Głodnych Duchów, 1992
Wiersze miłosne i nie, Poznań: Biblioteka "Czasu Kultury", 1994
Biały kruk (román), Poznań: Biblioteka "Czasu Kultury", 1995
Opowieści galicyjskie (povídky), Kraków: Znak, 1995, česky Haličské povídky (přel. Jolanta Kamiňska, Periplum 1999)
Przez rzekę (povídky), Gładyszów: Czarne, 1996
Dukla (povídky), Gładyszów: Czarne, 1997
Dwie sztuki (telewizyjne) o śmierci, Gładyszów: Czarne, 1998
Jak zostałem pisarzem (próba biografii intelektualnej), Gładyszów: Czarne, 1998, česky Jak jsem se stal spisovatelem (přel. Václav Burian, nakl. Prostor 2005)
Dziewięć (román), Gładyszów: Czarne, 1999
Moje europa. dwa eseje o europie zwanej środkową (společně s J. Andruchowiczem), Wołowiec: Czarne 2000
Tekturowy samolot (skici), Wołowiec: Czarne, 2000
Opowieści wigilijne (společně s Olgou Tokarczukovou a Jerzym Pilchem), Czarna Ruta, 2000
Zima i inne opowiadania, Wołowiec: Czarne 2001
Jadąc do babadag, Wołowiec: Czarne 2004

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3823x

Inzerce