Świetlicki, Marcin: Opary

Świetlicki, Marcin
Opary

ukázka beletrie zahraniční

Báseň Opary pochází z hudební nahrávky, která vznikla ve spolupráci s legendárním polským saxofonistou Mikołajem Trzaskou.

Opary
Marcin Świetlicki
: Pieśni Profana, Gładyszów: Czarne, 1998

Opary
(jedna z mnoha verzí)

Hm. Představte si tohle:
druhá polovina osmdesátých let.
(Pročpak by ne druhá polovina osmdesátých let?
Pročpak by ne?)
Měsíc – dejme tomu – prosinec.
Krátce před polednem bylo ještě jaro.
Krátce po poledni se setmělo.
Takže si to představte:
muž v obskurním
bytě. Žena na schodech.
Vždycky to bývají historky o ženách a mužích. Vždycky.
(Pročpak by to neměly být historky o ženách a mužích?
Pročpak by ne?)
On v obskurním bytě kouří cigaretu.
Ona stojí přede dveřmi a klepe na ně.
On v tmavé předsíni ještě chvíli přemýšlí.
Ona si upravuje vlasy.
(Pročpak by si neměla upravovat vlasy?
Pročpak by ne?)
A on otevírá dveře,
vidí ji a
zatíná zuby.
A skrze zatnuté zuby se zeptá, je totiž
slušně vychovaný: Dáš si kafe?
A ona: Jo, jasně, odpoví mu. Odpoví mu: JO, JASNĚ!
(Pročpak by si ho neměla dát?
Pročpak by ne?)
On stojí v kuchyni. Ona je v obýváku.
On nalévá vodu do konvice. Zamyslí se
a trochu vody vylije. Bude dřív
hotová. Vezme sirky a
zapálí plyn pod konvicí. Ona je v obýváku.
A čeká. On kouří cigaretu. Ona má na sobě lehký kabát.
Stojí a čeká. On stojí
nad sporákem.
Povídá si s vodou v konvici.
A říká:
NO TAK DĚLEJ, TY VOLE, VAŘ SE.
VYPIJE KAFE A ODEJDE.
NO TAK DĚLEJ TY VOLE, VAŘ SE.
VYPIJE KAFE A ZMIZÍ
V TEMNOTĚ.
Já nemám telefon.
Ona nemá telefon.
Nechám udělat druhej zámek.
Vypnu domovní zvonek.
Vyhodím klíč. Odjedu.
NO TAK DĚLEJ, TY VOLE, VAŘ SE.
VYPIJE KAFE A ZMIZÍ
V TEMNOTĚ.

Hm. Jenom si to představte:
druhá polovina osmdesátých let.
Tehdy se takové smutné příběhy
stávaly. Ona má na sobě kabát
a stojí v obýváku. Prohlíží si
jeho věci, které
nikdy nebudou její.
On je v kuchyni. Kouří.
Na puse se mu dělají opary od cigaret.
On stojí v kuchyni. Dotkne se konvice...
Konvice je studená.
Sáhne na ni znovu.
Podívá se na oheň. Hoří.
Všechno by mělo být v pohodě.
Opět zkontroluje konvici. Je studená.
Načež
mluví k vodě.
Řekne jí:
NO TAK DĚLEJ, TY VOLE, VAŘ SE.
VYPIJE KAFE A ODEJDE.
NO TAK DĚLEJ, TY VOLE, VAŘ SE.
VYPIJE KAFE A ZMIZÍ
V TEMNOTĚ.
Já nemám telefon.
Ona nemá telefon.
Nechám udělat druhej zámek.
Vypnu domovní zvonek.
Vyhodím klíč. Odjedu.
NO TAK DĚLEJ, TY VOLE, VAŘ SE.
VYPIJE KAFE A ZMIZÍ
V TEMNOTĚ.

No jenom si to představte.
Čas utíká.
Ona usnula v křesle. V kabátě.
Určitě jí to hrozně sluší.
(Pročpak by jí to nemělo slušet?
Pročpak by ne?)
On stojí v kuchyni a kouká do blba.
Upřeně zírá na konvici.
Na puse se mu dělají opary od cigaret.
V srdci se mu dělají opary od takových příběhů.
(Pročpak by se mu neměly dělat?
Pročpak by ne?)
Ona je v obýváku. On v kuchyni.
On sahá na konvici.
Kouří.
NO TAK DĚLEJ, TY VOLE, VAŘ SE.
VYPIJE KAFE A ZMIZÍ
V TEMNOTĚ.

Z básnické sbírky Pieśni Profana přeložila Bára Gregorová

 

Diskuse

Vložil: Milan, 08.06.2018 12:34
Świetlicki, Marcin: Opary
Jak tak čtu, říkám si, že Świetlicki už nepíše, jak psával, když jsem ho čítal v Bílých propastech. Škoda.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1941x

Inzerce
Inzerce
Inzerce