Ouředník, Patrik: Příhodná chvíle, 1855

Ouředník, Patrik: Příhodná chvíle, 1855

Autor článku: Petr Vaněk - 2.5.2006


Příhodné chvíle, 1855
Patrik Ouředník: Příhodná chvíle, 1855, Torst, Praha 2006, 138 stran

Zhruba před dvěma lety jsme si mohli v Hospodářských novinách přečíst krátkou zprávu, která referovala o úspěchu Ouředníkovy prózy Europeana ve Francii. Od doby, kdy Stručné dějiny dvacátého věku vyšly, byla tato esejistická knížka přeložena do jednadvaceti jazyků, což ji samo o sobě činí na české poměry výjimečnou. Patrik Ouředník (*1957) letos vydal další prózu Příhodná chvíle, 1855 a stejně jako její předchůdkyně je zprávou o dějinách a komice lidského počínání.

Patrik Ouředník, žijící od roku 1985 v Paříži, je do jisté míry zprostředkovatelem české a francouzské kultury, a to oběma směry – překládá jak z češtiny (Holan, Skácel, Holub, Wernisch, Zábrana, Hrabal), tak z francouzštiny (Rabelais, Jarry, Beckett, Vian). Kromě toho se věnuje psaní básní (sbírky Anebo, Neřkuli, výbor Dům bosého) a próz (Rok čtyřiadvacet, Europeana, rabelaisovský pastiš Pojednání o případném pití vína...) nebo osobité lingvistické práci (Šmírbuch jazyka českého, Aniž jest co nového pod sluncem). Zejména autorova slovesná tvorba nezabírá v knihovničce mnoho místa, přesto je velmi zevrubně myšlenkově opracovaná. Patrik Ouředník si v literárním prostředí získal pověst tvůrce, jenž do svého psaní promítá bohatou mezioborovou erudici.

Více beletrie 
Příhodnou chvíli, která je narozdíl od Europeán do historie přímo zasazena, Ouředník rozdělil na dvě – dalo by se říct – protichůdná vyprávění. V první části vypravěč, vzdělanec a volnomyšlenkář, píše roku 1902 důvěrný dopis milované ženě, ve kterém vykládá „příběh svého života“ a rozepisuje se o záměru založit v Brazílii anarchistickou osadu. Podle jeho vize v ní lidé měli žít rovnostářským způsobem – bez staré morálky, náboženských předsudků a tradičního řádu. Druhý vypravěč, jeden z dobrovolných účastníků akce, roku 1855 zprostředkovává pomocí deníku informace o samotné realizaci projektu: v jeho prvé části popisuje události z cesty po moři, v druhé pak nabízí čtyři variabilní, a přece v podstatě identická svědectví, jakým směrem se po půl roce pobytu projekt ubíral. Zatímco intelektuál a anarchista zastupuje dokonalou ideu nového života v čisté podobě, italský dobrodruh popisuje účastníky výpravy se všemi starými móresy, které si s sebou z Evropy přivážejí. Uskutečněný projekt je od samého počátku odsouzen k nezdaru a nikoho nepřekvapí, že odklonem od tradice osadníci místo vytouženého ráje naleznou jen vysílení a všeobecný úpadek hodnot.

Nikoli vědění, ale svoboda
Můžeme-li kontext Ouředníkovy prozaické tvorby nějak rámcově vymezit, pak lze říct že, v experimentu Rok čtyřiadvacet sehrálo roli pojetí vzpomínky, pravdy a jazyka – resp. vzpomínky, která se děje v reminiscencích dobového jazyka, nebo vzpomínky, která si v textu zakládá na „pravdivostní“ historické hodnotě, jež je zároveň autorem zpochybňována. Naproti tomu v Europeanách Ouředník upíná pozornost ke kolektivnímu vědomí a vědění, leč právě epistémé je jím posměšně suspendováno na zrelativizovaná vědecká mínění. V Příhodné chvíli, 1855 jde ještě o krůček dál, a zpodobňuje problém svobody, přičemž na Europeana přímo navazuje, a to zejména v druhé části, kde autor mimo jiné ukazuje, že osadníci nejsou schopni se domluvit ani na těch nejzákladnějších věcech, natož aby mohli jednat vůči sobě svobodně. Zde je pro Ouředníka místo, aby předvedl onu již osvědčenou komickou stránku věci: na palubě spolu koexistují mnozí národové, kteří, zejména francouzští komunisté, neustále svolávají nějaká shromáždění, aby ustanovili všelijaká pravidla, malicherně se dohadují o věcech materiálních nebo pseudoideologických. Zkrátka s blížící se pevninou zabředávají do takových rozporů podléhajících tradičnímu myšlení, že je jasné, že se tito lidé nemohou vymanit z okovů potencionální nesvobody, ani kdyby se odstěhovali na ostrov od mocnářské Evropy co možná nejvzdálenější.

Takto bychom mohli vyložit počínání osadníků zejména z pohledu intelektuála a anarchisty, prvního vypravěče. Jeho duchovní svět a neoblomná víra v lidskost budoucího počínání však kdysi podlehly citům dámy z jiné, patrně vyšší společnosti. A jak již bylo řečeno, nyní (roku 1902), po letech odloučení, podléhá jejímu „rozmaru“ a na její žádost píše onen dopis. Zde se vkrádá otázka, do jaké míry je tento, byť střízlivě uvažující jedinec zpodobněním romantického konceptu člověka, proti kterému, jak Ouředník naznačil v rozhovoru pro UNI (9/2005), má sám autor výhrady. Z pohledu osadníků bychom totiž mohli mluvit o odtržení prvního vypravěče od každodenní reality, vždyť oni sami se jen starají o naprosto přirozené materiální potřeby, a hlavně jsou vláčeni vnějšími okolnostmi (viz první věta deníku: „Do Paříže jsme přijeli s čtyřtýdenním zpožděním kvůli choleře“, s. 41).

Objevil se názor, že Příhodná chvíle, 1855 by měla být jakýmsi úvodem k Europeanám, neboť tato próza končí tam, kde Stručné dějiny dvacátého věku začínají. Pokud se českému čtenáři líbila předchozí kniha stejně jako francouzským kritikům, pak je na místě poznamenat, že Příhodná chvíle, 1855 opět těží z precizního autorova rukopisu, který je sice nezaměnitelný, snad jen tentokrát méně hravý a vynalézavý.

 


© Petr Vaněk


Hlasovalo 145 čtenářů.
Hodnocení knihy:
12345

Diskuse

Tomáš Matras
30.8.2012
Ještě mě napadá, že by bylo zajímavé srovnat tuto knihu s Pražským hřbitovem Umberta Eca. Oba příběhy jsou zasazeny do 19. století a oba velmi výmluvným způsobem promlouvají k naší přítomnosti. Tyto knihy jsou dalším důkazem, že velké příběhy naší současnosti mají podstatnou část kořenů v myšlenkovém světě předminulého století - ač se to zdá skoro nemožné. Bude to znít to jako klišé, ale dle mého soudu by bylo potřeba zevrubněji prozkoumat právě 19. století, abychom mohli plně pochopit naši přítomnost.
Tomáš Matras
24.8.2012
Z "Příhodné chvíle" jsem unešen, přes svůj menší rozsah je to skvělá a myšlenkově velmi hutná kniha napsaná výjimečným slohem. Zejména první část, ve které italský anarchista shrnuje svůj dosavadní život, je podle mého soudu zásadní esejistickou statí o naší době. Ouředníkova Europeana mě přišla úžasně vypointovaná a vhodně zestručněná a důrazná, v této knize se ovšem Ouředník vyjadřuje s nevídanou beletristickou bravurou, s češtinou a stylem, za které se česká literatura nemusí stydět, ba právě naopak. Po Kunderovi máme ve Francii dalšího skvělého spisovatele!
adalim
14.2.2008
rk = proc vubec pisete takove nanicovate prispevky? Ctete radeji jine knihy.
Pethros
26.3.2007
a asi poslední reakce, kterou jsem četl od rk, protože opět prokázal, že není ochoten (zřejmě ani s to) svůj názor zdůvodnit
rk
24.9.2006
hm, myslím, že tohle byl poslední text p. vaňka, který jsem od něj přečetl. díky za myšlenkové impotenty, jimž iliteratura poskytuje svůj - byť virtuální - prostor.

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.



 
V roce 2014 projekt podpořili:
Ministerstvo kultury
Nizozemské království
Institut francais
US Embassy Prag

Pro Helvetia
Velvyslanectví Švédska
Embassy of Finland
Norwegian Embassy
Rakouské kulturní forum

Top knihy
Kosmas
E-knihy