Šrut, Pavel

Šrut, Pavel

portrét beletrie česká

Básník, překladatel, autor knih pro děti a písňových textů Pavel Šrut se narodil 3. dubna 1940 a zemřel 20. 4. 2018. Za svou rozmanitou tvorbu dostal řadu ocenění – Cenu Jaroslava Seiferta (2000), Cenu Karla Čapka (2012), Státní cenu za literaturu (2015) a po několika neúspěšných nominacích také Magnesii Literu (2009) za knihu pro děti Lichožrouti. Právě díky trilogii o lichožroutech se vepsal do paměti i dnešní nejmladší generace.

Básník, překladatel, autor knih pro děti a písňových textů Pavel Šrut se narodil 3. dubna 1940 v Praze. V roce 1957 maturitou uzavřel studium na jedenáctileté střední škole, dále absolvoval dvouletý abiturientský kurz na Hospodářské škole pro zahraniční obchod. Poté pracoval jeden rok jako úředník v podniku zahraničního obchodu Ferromet (1959–60) a jako rekvizitář Filmových studií Barrandov (1960–62). Od roku 1962 se pět let věnoval studiu anglistiky a hispanistiky na Filosofické fakultě UK, které však nedokončil. Pak se stal na několik let redaktorem v nakladatelsví Naše vojsko (1968–71), v letech 1971–97 byl ve svobodném povolání. Počínaje rokem 1997 působil v redakci ČRo 3 – Vltava, kde se zabýval přípravou pořadů s literární tematikou. Některé své texty pro děti publikoval pod pseudonymem Petr Karmín.

V šedesátých letech začal Pavel Šrut časopisecky publikovat poezii a překlady básní (jeho první báseň vyšla roku 1960 v časopise Kulturní tvorba), mj. v Hostu do domu, Plameni, Tváři, Literárních novinách a Sešitech pro mladou literaturu. Především ale vyšly knižně jeho tři sbírky reflexivní lyriky: Noc plná křídel (1964), Přehlásky (1967) a Červotočivé světlo (1969). Společným tématem formálně rozmanitých básní zařazených do těchto sbírek je hledání lásky v každodenním životě, Červotočivé světlo zároveň reaguje na události roku 1968. Souběžně se Šrut věnuje i tvorbě určené dětem, postupně vychází Generál Ivanka (1965), Petrklíče a Petrklinky (1966), Kočka v houslích (1969) aj., publikuje také v dětských časopisech Sluníčko a Mateřídouška. Přísně rozlišovat mezi Pavlem Šrutem básníkem a Pavlem Šrutem coby autorem knížek pro nejmenší by ale bylo pokud ne přímo zavádějící, tedy přinejmenším ošidné. Obě tyto roviny jeho tvorby se vždy významným způsobem vzájemně ovlivňovaly, mnohé prvky Šrutovy poetiky uplatňované v dětské literatuře se v míře nikoliv bezvýznamné objevují i v jeho básnickém díle, například vyvolání komického účinku prostřednictvím homonymie nebo užívání vynalézavých, hravých rýmů. Nelze opominout ani to, že dětství, dětský pohled na svět a vztahy mezi dětmi a dospělými patří mezi klíčová témata Šrutovy lyriky, a to od veršů raných (Noc plná křídel) po ty z posledních let (Papírové polobotky).

Červotočivé světlo se stalo nadlouho poslední autorovou sbírkou, která byla oficiálně publikována v knižní podobě. Podobně jako i u mnoha jiných, Šrutova tvorba vycházela v letech sedmdesátých a osmdesátých pouze v samizdatových strojopisných výborech, vydaných nákladem jeho vlastním (či nákladem jeho přátel); texty v nich obsažené nebyly nikdy publikovány v samostatných sbírkách. Širšímu čtenářskému publiku byly zpřístupněny až ve dvou výborech z roku 1989, Přestupný duben a Malá domů (tyto výbory zároveň obsahují některé básně ze sbírek z šedesátých let). O celistvé představení díla z let 1970-89 se pokoušejí Brožované básně vydané v roce 2000.

Značnou část tohoto období se Pavel Šrut věnoval překládání z angličtiny (D. Thomas, J. Updike, W. Shakespeare aj.), španělštiny (výbor z avantgardní španělské poezie Obrys mušle) a také převodům latinské poezie přítele Eugena Brikciuse (svazek E. Brikcius: Holou na kaktus vyšel strojopisně v roce 1979, společná kniha veršů Šruta a Brikciuse Cadus rotundus – Sud kulatý pak v Českém spisovateli r. 1993). Dále Pavel Šrut pokračoval v psaní knížek pro děti (zejm. pohádek a leporel), spolupracoval s Janem Vodňanským na výrobě animovaných filmů (Peripetie zpěvu, r. J. Tyller, 1985 a Kolik je na světě moří, r. N. Čampulková, 1987), na svou překladatelskou práci navázal adaptacemi klasických i moderních pohádek, zejména z angloamerické a keltské (Kočičí král, Obr jménem Drobeček, Prcek Tom a dlouhán Tom a jiné velice americké pohádky) a slovanské jazykové oblasti (Zlatý pecen, Zlatá přadlena). Jinou stránku Šrutovy tvorby let osmdesátých představují písňové texty, zhudebněné Petrem Skoumalem, uskupeními 5P L. Pospíšila (Šrutovy texty se objevily na nahrávkách: …a nestřílejte na milence, Jsem v tom), Framus Five M. Prokopa (Snad nám naše děti, Nic ve zlým, nic v dobrým, Kolej Yesterday), C&K Vocal a Etc… V. Mišíka. Podobně jako u Šrutovy souběžně vznikající lyriky se v nich setkáme s groteskně hořkou, téměř „villonskou“ polohou. Písňové texty Šrut shromáždil do strojopisného svazku Cokoli (1983), tištěného vydání se dočkaly o sedm let později s výborem Kolej Yesterday, který zároveň obsahuje některé texty pozdější.

V souvislosti s psaním vlastní poezie došlo u Pavla Šruta v sedmdesátých letech k výrazné tvůrčí odmlce. Autor ji v úvodu ke svazku Malá domů z roku 1979 komentoval takto: „Nějakých deset let jsem nepsal verše. Věděl jsem, že je třeba psát jinak, než jsem to tehdy uměl, jenomže jsem nevěděl jak. Slušnější bylo tedy nepsat vůbec.“ (Brožované básně, s. 178.) Jeho psaní následně prochází proměnou, kterou sám autor pokládá za nevyhnutelnou v závislosti na proměnách doby. Jazyk Šrutových veršů v roce 1979 je civilní, básně jsou prostoupené ironií, ubylo v nich metafor a přirovnání a místo toho se přiklánějí k pojmenování přímému. Brožované básně shrnují tuto tvorbu do tří částí. První z nich, nazvaná „Domácí řád (kniha artikulí z poetiky)“, způsobem z části mystifikujícím vymezuje „zásady“ Šrutova psaní v třiceti čtyřech krátkých básních, které mají mnohdy blízko k epigramu. Část druhá, „Malá domů (kniha laskavých invektiv a dedikací)“, obsahuje básníkovy vzkazy přátelům (a nepřátelům) laděné v podobném tónu, oproti tomu poslední část „Samovar (kniha pro domo sua)“ je volnějším cyklem formálně rozličných textů, kde vedle výrazově úsporných básní (Ti dva, Zavírací hodina) nalezneme básně narativní (Dynastie Že, Studiosa Fausta bytná se podivuje) i tvarové experimenty (Dechová cvičení). V devadesátých letech, kdy se Pavel Šrut začal též věnovat publicistice a literární kritice, vyšel kromě dříve zmíněných také román ve verších Zlá milá (1997), pásmo s milostnou tematikou, k němuž mu byly východiskem texty z dřívějších let, a fejetony Konzul v afrikánech (1998). Z prací nedávných zmiňme ještě překlady poezie L. Cohena Výbor z poezie (1998) a samozřejmě celou řadu knih pro děti: Příšerky a příšeři (2005), Pan Kdybych hledá kamaráda (2009) a především trilogii Lichožrouti, jejíž první díl byl v roce 2009 oceněn Magnesií Literou za knihu pro děti, a v roce 2011 dokonce Literou v kategorii Kniha desetiletí pro děti a mládež. Za tvorbu pro děti a mládež mu byla také několikrát udělena Zlatá stuha (2004, 2005, 2009). V roce 2000 získal Pavel Šrut za básnické knihy Zlá milá a Brožované básně Cenu Jaroslava Seiferta, v letech 2012 a 2015 mu byla za básnickou tvorbu udělena také Cena Karla Čapka (cena českého centra PEN klubu) a Státní cena za literaturu.

Jedna z posledních Šrutových básnických sbírek, Papírové polobotky (2001), chronologicky vypráví ve třech oddílech životní příběh člověka N. Činí tak i s pomocí vypůjčených veršů (či celé strofy) od autorových milých básníků; s tímto jevem se tu setkáváme asi ještě častěji než ve starších sbírkách. Snad to souvisí se Šrutovou náklonností k angloamerickým modernistům a možná i k jejich relativizujícímu pojetí autorství. Vždyť jedním z výrazných odkazů jeho díla je, že se není nutné brát příliš vážně.

Výběrová bibliografie:

Poezie
Noc plná křídel. Československý spisovatel, Praha 1964.
Přehlásky. Československý spisovatel, Praha 1967.
Červotočivé světlo. Mladá fronta, Praha 1969.
Malá domů. Poezie mimo domov, Mnichov 1989.
Přestupný duben. Mladá fronta, Praha 1989.
Kolej Yesterday. Písňové texty 1982-1987. Československý spisovatel, Praha 1990.
Cadus rotundus – Sud kulatý. S E. Brikciusem. Český spisovatel, Praha 1993.
Zlá milá. Scénář básně. Torst, Praha 1997.
Brožované básně.Torst, Praha 2000.
Papírové polobotky. Mladá fronta, Praha 2001.
Nejkrásnější bývají na útěku: milostná i nemilostná poezie 1967–2007. Paseka, Praha, 2009.

Překlady
Shakespeare, William: Sonety. S kolektivem překladatelů. Československý spisovatel, Praha 1976.
Graves, Robert: Příznaky lásky. Československý spisovatel, Praha 1977.
Obrys mušle. Poezie španělské avantgadry. S Janem Hlouškem a Miloslavem Uličným. Československý spisovatel, Praha 1979.
Ostrov, kde rostou housle. S kolektivem překladatelů. Albatros, Praha 1987.
Thomas, Dylan: Svlékání tmy. Československý spisovatel, Praha 1988.
Updike, John: Domácí biograf. Československý spisovatel, Praha 1988.
Lawrence, David Herbert: Sopečná růže. Mladá fronta, Praha 1990.
Carterová, Angela: Kytice dívčích pohádek. Svoboda, Praha 1993.
Barnesová, Pauline: Paní, vy už zase ječíte. Kentaur – Polygrafia, Praha 1994.
Rushdie, Salman: Hárún a Moře příběhů. S Michalem Strenkem. Mladá fronta 1994.
Lobel, Arnold: Pan Sova. Albatros, Praha 1996.
Cohen, Leonard: Výbor z poezie. Mladá fronta, Praha 1998.

Literatura pro děti
Generál Ivanka. Dilia, Praha 1965.
Petrklíče a petrklinky. SNDK, Praha 1966.
Kočka v houslích. Severočeské nakladatelství, Liberec 1969.
Motýlek do tanečních. Albatros, Praha 1969.
Zlatý pecen. Albatros, Praha 1977.
Jak šel Matěj k obrům pro perník. Panorama, Praha 1979.
Jak se z Anči nestala andulka. Panorama, Praha 1980.
Slon a jeho strýček. Blok, Brno 1980.
O stříbrné růži. Panorama, Praha 1981.
Zlatá přadlena. Albatros, Praha 1981.
Janek a kouzelná fazole. Albatros, Praha 1982.
Hlemýžď Čilišnek. Albatros, Praha 1983.
Pohádky doktora Vašátky. Panorama, Praha 1985.
Tři medvědi a zlá babka. Panorama, Praha 1986.
Pohádky kočky Míny. Panorama, Praha 1987.
Richard – sloní srdce a myška Mája. Panorama, Praha 1988.
Kočičí král. Albatros, Praha 1989.
Dva lelci ve skříni o Karlíkovi nemluvě. Albatros, Praha 1990.
Prcek Tom a dlouhán Tom a jiné velice americké pohádky. Carmen, Praha 1993.
Otíkova čítanka. Prodos, Olomouc 1994.
Kde zvedají nožku psi aneb v Pantáticích na návsi. Orbis, Praha 1995.
Obr jménem drobeček. Albatros, Praha 1997.
Petr Pan. Albatros, Praha 1997.
Život Brouka. Egmont ČR, Praha 1999.
Pavouček Pája. Albatros, Praha 2001.
Veliký tůdle. Paseka, Praha a Litomyšl 2003.
Velká kniha českých pohádek. Reader’s Digest Výběr, Praha 2003.
Verunka a kokosový dědek. Brio, Praha 2004.
Příšerky a příšeři. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.
Lichožrouti. Spolu s Galinou Miklínovou. Paseka, Praha, 2008.
Pan Kdybych hledá kamaráda. Paseka, Praha 2009.
Lichožrouti se vracejí. Spolu s Galinou Miklínovou. Paseka, Praha, 2010.
Lichožrouti navždy. Spolu s Galinou Miklínovou. Paseka, Praha, 2013.

 

Fejetony
Konzul v afrikánech. Petrov, Brno 1998.

 

© Martin Pšenička
aktualizovala Kateřina Středová 23. 4. 2018
Foto © Tomáš Nosil

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 13028x

Inzerce
Inzerce