Marku Šindelkovi byla letos udělena Cenu Jiřího Ortena, a to za sbírku Strychnin a jiné básně. Rozhovor jsme spolu vedli pomocí e-mailu. 

Marku, rád bych ti v úvodu položil ne jednu, ale hned tři obehrané otázky, které vzápětí zdůvodním: Jaké jsou tvé literární vzory, co pro tebe znamená poezie a jaké knihy tě nejvíc ovlivnily? Ptám se, protože mi při čtení Strychninu přišlo, že tvůj básnický projev je do značné míry spontánní a na okolní literární dění se moc neohlíží...

K mým největším oblíbencům patří František Hrubín a Jaroslav Seifert. Všeobecně je mi blízká narativní poezie. Taková, která samoúčelně nekomplikuje text. Báseň je pro mě především zkratka. Myslím si, že napsat jednoduchou a přesnou věc je mnohem těžší, než sešroubovat dohromady nějakou překombinovanou intelektuální hříčku. Nemám rád hravou poezii.

Takže čteš sbírky časem prověřených autorů a nerozptyluješ se tím, co vychází právě dnes?

Snažím se číst všechno. Je ale pravda, že ze současné poezie mě toho oslovuje daleko méně.

Jak vůbec vznikla sbírka Strychnin, měl jsi nějakého editora, který ti radil, co do sbírky dát a co už nikoli? Konzultoval s tebou někdo jednotlivé básně?

Ve sbírce je obsažen víceméně kompaktní soubor básní, ve kterých jsem se snažil uspořádat vzpomínky na dětství. Všechny neostré a vzdálené věci, které ležely někde hluboko ve mně. Jednu dobu mě tenhle mlžný svět vzpomínek fascinoval, chtěl jsem si zaznamenat jeho zvláštní, hořkou, dětsky syrovou náladu. Ty básně vznikaly poměrně dlouho, nesčetněkrát jsem je přepisoval, nechával je dlouho ležet a pak se k nim vracel. Většinou mi dlouho trvá, než jsem s něčím spokojen. Když se sbírka připravovala k vydání, konzultoval jsem jednotlivé básně a jejich uspořádání s editorkou z Paseky, bylo to celkem podnětné, některé texty jsem potom na základě toho ještě několikrát proškrtal a doplnil.

Pocity z předávání Ceny Jířího Ortena...

No byla to paráda. Večer byl Mladou Frontou skvěle zorganizován. Jinak pro mě to byl samozřejmě dost stres, ale vlastně příjemný…

Tebe ti fotografové, co na tebe pořádali nájezdy, neiritovali?

To k předávání cen holt patří. Nevadilo mi to. Snad to pomůže tomu, aby se moje knížka dostala k více lidem.

Všiml jsem si, že jsi při čtení laudatia Petra Borkovce opravdu pozorně poslouchal. Pamatuješ si ještě, co ti v ten okamžik běželo hlavou?

Té řeči si velice vážím. Bylo mi to celé hodně blízké. Básně Petra Borkovce mám moc rád, takže to pro mě byla opravdu pocta. Asi jsem zatím podobně citlivou, detailní a hlavně přesnou reakci na své texty nezažil.

Jak vůbec vnímáš toto prestižní ocenění pro mladé umělce? Koho napadlo přihlásit sbírku na list kandidátů Ceny Jiřího Ortena?

Beru to jako pokyn k další práci. Je to odrazový můstek. Dost se mi tím rozšířily možnosti. Do soutěže mě přihlásilo nakladatelství Paseka.

Loňská laureátka Kateřina Kováčová je spojena s časopisem Pandora. Ty jsi dřív publikoval v literárních časopisech?

Paseka byla první místo, kde vyšly mé básně. Časopisecky jsem před tím nic nepublikoval. Donesl jsem bez větších ambicí do nakladatelství své texty, tam se to líbilo, pak jsme čekali na grant, který jsme asi po půlroce na knihu obdrželi, no a pak už to šlo ráz na ráz.

Píšeš něco nového?

Dopisuji nový cyklus básní. Bude se jmenovat Chyba a bude to dohromady takový temný příběh ze zaplaveného města. Kromě toho pracuji na hudebních textech a pomalu se pouštím do nějakých povídek.

Ty hudební texty by mě zajímaly: je to pro tebe odlišná práce se slovy než psaní poezie? V čem? Píšeš je jen do šuplíku nebo pro nějakou konkrétní kapelu?

Jsou to zatím spíš takové náčrty. Píšu je pro svůj hudební projekt. Na jejich konečné podobě bude určitě spolupracovat naše zpěvačka. A nejspíš je přeložíme do angličtiny.

Ještě k té próze...

Láká mě už dlouho. Začínám s těmi povídkami. V současnosti spíš sbírám zkušenosti. Poslední dobou rovněž sleduji i určitý vývoj formy svých básní, který se posouvá čím dál tím blíž směrem k próze. Řeším teď spoustu problémů. Vůbec třeba neumím psát dialog, takže přirozeně hledám způsoby, jak to překonat.

Studuješ Fakultu humanitních studií, ale pokud vím, máš teď přerušené studium – zkoušíš přejít na jinou školu nebo si dáváš rok pauzu?

Na FHS už nestuduji, dostal jsem se na kulturologii na Filosofické fakultě UK, takže jsem v říjnu nastoupil opět do prvního ročníku. Zatím je to tam moc fajn.

Kulturologie – Jáchym Topol, Petra Hůlová, ze zahraničních spisovatelek třeba Dorota Maslowská kulturologii studují nebo studovali. Čím oslovila tebe?

Ona kulturologie se často plete s antropologií, nebo etnologií. Tyhle obory jsou si velmi blízké, ale každý má jiné pole působnosti a zájmů. Já jsem vlastně strašně dlouho netušil, že kulturologie jako samostatný obor existuje (pak jsem na to někde náhodně narazil). Každopádně se dotýká skoro všeho, co mě vždycky zajímalo. Od filosofie, přes psychologii a sociologii až k dějinám umění. Rád bych tam tentokrát vydržel déle než jeden semestr…