The Bohemian Embassy

V „Bohémské ambasádě“ se v šedesátých letech setkávali populární zpěváci s básníky. Nyní slavné jméno použil stavitel bytového domu – a zakladatel Bohémské ambasády Don Cullen z toho nemá radost.

Na počátku loňského léta se Donu Cullenovi doneslo, že kdosi používá jeho název. Jakási společnost pojmenovala svůj projekt „Bohémska ambasáda“. Cullen byl v té době hospitalizován a záležitosti nevěnoval pozornost. Jakmile se ale uzdravil, zašel na Queen Street v Torontě podívat se na stavbu vyrůstající naproti Gladstone hotelu. Skutečně tu našel nápis „Bohémská ambasáda“ a stavební buňku.

Promluvit neměl s kým, žádné informace tu nenašel, ale bylo jasné, že stavbu někdo označil patřičně módním jménem. Potíž byla v tom, že název vymyslel a již dřív užíval Cullen, a teď si ho „vypůjčili“ pro projekt prefabrikovaných bytů budoucího kondominia, na hony vzdálené veškerým představám o kultuře. Cullen odjel do

Vancouveru dokončit rozepsanou knihu o Bohémske ambasádě. Kniha se věnuje především literarní akcím, které byly v kavárně v různých obdobích oakovaně pořádány. Na její první adrese, v letech 1960 až 1966, zahájili John Robert Colombo a Cullen sérii čtení představující literární subkulturu v Torontě. Šlo o vůbec první akci tohoto druhu ve městě. Autorské čtení tu několikrát měla Margaret Atwoodová, podobně i Gwendolyn McEwenová nebo Michael Ondaatje a řada dalších, kteří se zakrátko podíleli na kanadské tvůrčí explozi – Milton Acorn, Al Purdy, později například Irving Layton.

Znovu pak byla Ambasáda vzkříšena v colombském Harborfront, když se Cullenovi podařilo obnovit sérii autorských čtení – později tento model převzal Greg Gatenby. Tak vzniklo Harborfrontské čtení, Greg poté začal pořádat Světový festival spisovatelů, který je dnes již kulturní institucí a Torontu dopomohl k přednímu místu na mapě literárních událostí. Bez Bohémské ambasády by však těžko vznikl, tvrdí Cullen.

Po návratu z Vancouveru si Cullen na staveniště budovy nazvané Bohemská ambasáda přivedl přítele právníka. Byl značně rozhořčený a rozhodl se vyhledat stavitele, jemuž předložil svou nabídku. Za použití jména, které považoval za své, žádal vyplácet 1400 dolarů měsíčně po dobu pěti let, z čehož 1000 dolarů plánoval věnovat na podporu populární hudby a literární subkultury. Cullen předpokládal, že by organizoval dvě literární akce za týden a 1000 dolarů by stačilo na pokrytí výdajů. Právníci dotyčného stavitele však tvrdili, jak uvádí Cullen, že jeho požadavky nemají žádné opodstěnní. Budovaný bytový dům je rozsáhlý komplex, který rozhodně nemá s literární subkulturou nic společného, tvrdí Cullen. Nemá žádný vztah k populární ani ke klasické hudbě, nic ho nespojuje s kabaretní satirickou revuí ani jakoukoli další podobnou uměleckou aktivitou, pro které Cullenova Bohémská ambasáda představovala užitečné zázemí.

Vystupovali tu Ian a Sylvia Tysonovi, Gordie Lightfoot, Joni Mitchellová, Mary Jane a Winston Young, The Travellers, Adam Mitchell. Podobně i Bob Dylan, Nancy Whiteová, Stan Rogers a jeho bratr Garnet nebo Stringband, ti všichni patřili ke zdejším průkopníkům folkové hudby. Cullen dodnes pracuje v porotě Mariposa Folk festivalu v ontarijském Orillii, jehož jedna sekce nese jméno The Bohemian Embassy Stage (Jeviště Bohémské amasády).

Bohémská ambasáda uvedla v premiéře přes třicet jevištních inscenací včetně prvního vystoupení Davida Frenche. David Freeman byl v Bohémské amasádě jako doma, teprve později uvedl v Tarragon Theatre svou hru Creeps. Cullen mu pomáhal v New Yorku při přípravách inscenace, za niž David French obdržel prestižní cenu New Playwright Award.

V Bohémské ambasádě se konaly ledajaké akce, pomohla ke vzestupu mnohým lidem, ale nikdy neměla nic společného s byty.

http://archives.cbc.ca/IDCC-1-69-1587-3080/life_society/60s/

© Jan Kroužil