Frank Westerman

(1964, Emmen) vyrostl v severonizozemském městečku Assen. Studoval tropickou agronomii na zemědělské univerzitě ve Wageningenu. V roce 1987 pobýval v Peru, kde v rámci diplomové práce zkoumal tradiční zavlažovací metody andských indiánů. Od roku 1992 působil jako korespondent deníku De Volkskrant v Bělehradě. Své zkušenosti zpracoval v knižní prvotině De brug over de Tara (Most přes Taru, 1994). V roce 1995 se mu podařilo proniknout do enklávy Srebrenica – o tom napsal (společně s kolegou-novinářem) Het zwartste scenario (Nejčernější scénář, 1995). V letech 1997–2002 pobýval jako dopisovatel deníku NRC Handelsblad v Moskvě. Zde dokončil knihu De Graanrepubliek (Obilná republika, 1999) o obilných baronech v severonizozemské provincii Groningen. Svůj ruský pobyt zpracoval v následující knize Ingenieurs van de Ziel (Inženýři duší, 2002), v níž se očima specialisty na zavlažování i milovníka literatury (Paustovskij, Platonov, Gorkij, Pilňak) snaží analyzovat stalinismus.

Zatím největší úspěch zaznamenal knihou El negro en ik (2004, česky El Negro, Pistorius & Olšanská, 2007), v níž se zamýšlí nad kořeny rasismu i evropského pocitu nadřazenosti, jak se projevuje při poskytování tzv. rozvojové pomoci. V knize Ararat (2007) řeší svůj vztah k víře a cestu od přísně protestantské výchovy v rodině i ve škole k hledání vlastního postoje.

Westerman nepředkládá hotová řešení, ale zaznamenává proces svého tápání, přemýšlení o nejrůznějších problémech, korigování názorů pod vlivem nových zkušeností – prostě pohled člověka, který se nespokojuje s předžvýkanými a otřepanými názory, ale otevřeně, bez předsudků přijímá nové poznatky a utváří si názor podle nich. Sympatická a osvěžující je kombinace přírodovědného (technického) vzdělání s ryze humanitními (literárními) sklony.

Westerman se za své dílo dočkal mnoha nominací a několika cen (nejvýznamnější Gouden Uil 2004 – Zlatá sova, vlámská literární cena knihkupců za El negro en ik).

www.frankwesterman.nl

© Magda de Bruin-Hüblová