Fischerová, Viola: Předkonec

Fischerová, Viola
Předkonec

ukázka beletrie česká

V moři se vznášejí / bílé růžové fialové / květiny // Kdo se jich dotkne / najde ve vodě oheň...

Viola Fischerová: Předkonec. Fra, Praha 2007, 76 stran

///
 
V moři se vznášejí
bílé růžové fialové
květiny
 
Kdo se jich dotkne
najde ve vodě oheň
 
Vržené na suché kameny
poznají jaké to je
být cizí na zemi
 
těla bez krve
medúzy
na pláži dlouze utloukané
kovovým lanem
 
 
 
///
                Rezce
 
Když sní
vidí tuhou tmu
zná úlek pádu ze srázu
a zezadu tupý
úder do hlavy
 
Volá mi
ať za ní přijdu
do té staroby
kde není s kým mluvit
 
Pak se však stydí
že se nedokázala
vyhnout smrti
 
a leží
a mlčí
 
 
 
///
 
Zpívám
bzučím ti do ucha
jako včela
 
O jaké sladkosti sníš
když na mne
tak namáhavě
ceníš úsměv
 
na jazyku nic
nad sebou prázdný čtverec
Živých strop
a hrob
 
 
 
///
 
Ta třetí umírá
s otevřenýma nohama
Sama
 
Muž nechtěl děti
ty dvě jí vyškrabal
jehlicemi
 
Podruhé ji zachránil penicilin
doktor co k ní denně chodil
a neoznámil to
 
Říká
že byla v životě
čtyři dny
opravdu šťastná
 
Na horách zjara
louka z půlky sníh
z půlky sněženky
 
I on byl jiný
po mrtvici
 
Ty čtyři dny
byla s ním
 
 
 
///
 
Miloval ji
od šestnácti
 
Život protancovali v tunelu
podél trati
 
On bývalý
za otce Němce
ona bývalá
ze statku
 
Prolezlou sklerózou
ji nosí na rukou
zdvihá na koně
tlačívá na vozíku
 
I ve spánku
ji drží za ruku
 
aby neodešla
 
 
 
///
 
Tolik křížů –
a nikde Kristus
tolik přibitých těl –
a nikde kněz
Duše a duše na jazyku –
a nikde naděje
 
 
 
///
                      Bratrovi
 
Jak se otloukají
polední ptačí zpěvy
o bolavá kolena
 
I já jsem lítala vysoko
švitorky
a rozdávala se z lásky
 
Taky jsem tenkrát nevěděla
že dole číhají kořeny
a hlína
 
 
 
///
 
Jednou to přijde
Smrt ve vlastním těle
čistém a spořádaném
jako byt
 
kde ve zdi
vlhne cihla
šíří se houba
roste tíseň
 
jíž se nezbavíš
 
 
 
///
 
Zbývají ti
oslnivé stavby v slunci
jejich nesmrtelný tvar
 
Chceš do Řecka
 
Varuj se však
kaktusového pole
Hnízdí v něm přízračné
podoby smrti
 
Vnitřnosti zeleně
 
 
 
///
 
Nebraň se
tvá skvělá levá hemisféra
narazila
 
Zbývá ta pravá
otevřená
 
pro tvého Mahlera
a Bacha
pro jiné vzorce
existence
 
Chceš je snad popřít?
 
Stejně jako Boha?
 
 
 
///
 
Svět ti ubíhá do kopce
jak moře k obzoru
Už nestačíš
 
Co nám může vzít víc
než nezvěstné hry drobné krutosti
– už století mi necpeš do pusy
tablety uhlí –
 
co víc než smích
něhu ve dne
a úzkost za nocí
 
Ta spálená se mstí
jde ti po srdci
Aspoň se neudusíš
 
 
 
///
 
Světlo stahované nad stůl
bylo slabé
 
Za kruhem v šeru
až do stěn rostla
obývaná smrt
 
Věděl jsi
že v noci sahá po mamince?
 
Tenkrát
před Štědrým večerem
jsi mě však vytáhl
z úkrytu pod stolem
 
a sevřel do náručí
 
 
 
///
 
Cukroví jsme doma
nikdy neměli dost
 
V těch krabicích
jsem ti přivezla
 
tvá linecká kolečka
rohlíčky išelské dortíky
a úly
 
Samé máslo a ořechy
 
Nechtěla jsem tě zahanbit –
abys mi musel říct
co všechno už nesmíš
 
 
 
///
 
Tenkrát býval sníh fajn
když jsme se na sáňkách
řítili s kopce
 
dole přeletěli potok
a domů se vraceli večer
v teplácích zmrzlých na kost
 
Ten dnes dává víc
Zasype
– alespoň na pár dní –
zející hlínu
 
 
 
///
 
Na postelích
utonulé maso
plesnivé nehty
jámy úst
 
Nespící spící oči
 
a život pouštěný do žil
přivazovaných k mříži
fáči
 
Nechte ho být
když šmátrá po kanyle!
Je to můj brácha
a už chce pryč
 
 
 
///
 
Soumrak v pokoji
přebíjí televize
 
Za oknem kupé
rychlá tma
finiš tvých posledních
hodin
 
S polibkem
na zbroceném čele
Studeném
na mých rtech
 
 
 
///
 
Už nepromluví
Pane
a neřekl mi
zdali Tě našel
v těch koncích –
kde zbýváš
 
 
 
///
 
Jak se lekáme
když vyletí kámen
 
těch kruhů na hladině
než doskáče
 
Obraz co se mine
a nikomu nechybí
 
Uzavřená
zrcadlí voda
nebe a klid
 
A zas je po smrti
 
 
 
///
 
I naše děti šedivějí
 
V ulicích prázdné rysy zdí
z kdysi –
už bez dávna
 
Není koho se ptát
kde je hospoda
kam chodívám s otcem
 
dveře ke staré paní
která se uměla modlit
a věřila
na nebolestnou smrt
 
 
 
///
 
Jak si nás značkuje
a škaredí
 
potmě sčítaje
komu jsme daly
a komu ne
 
ty krásné markytánky
co si tak často pletly
lásku se soucitem
 
 
 
///
 
A jak jsou pilné
ty staré holky
se slovníky a počítači
 
v kapse na břiše
dva tři vnuky
ráno poskakují
večer se plazí
 
a za nocí
si tisknou k tváři
tu krásnou fotku
své zmizelé lásky
 
 
 
///
 
Tak docela nevíme
 
Ten stařec
chtěl těžké dveře
otevřít nám
 
stařena na lavičce
prý kdysi taky tak hezky
chodila
 
vychrtlý pes u popelnice
– než se rozmyslíme –
před námi uteče
 
A co se počítá?
 
Pokoření – ještě muže
bolest – už ne ženy
zaváhání – beznaděj psa
 
Nevina na nevinu
od rána do večera
 
 
 
///
 
V sedadle sesedlé
do klína
nehybné oči
za skly
 
Tak vypadají
ty stydké pergamenové
zítřky
a pozítřky
 
s duší co v úleku
hledá v parku na Karláku
náměstí
 
Ještě jednou mi řekni –
ať tolik nekouřím
 
 
 
///
 
Bráníte se
Ty verše jsou kruté
 
Bráním se
Jde o bilanci
a účet
 
Je lepší vědět
 
 
 
///
 
Bože
jedli jsme zakázané
a vyhnaní v hříchu
žili krvavě
 
Té podřezané úzkosti a hrůzy
co jsme spolykali
 
z Boží milosti
ze svobodné vůle
všehopáni
 
A teď jsme na řadě
 
 
 
///
 
Taky jsme přibíjeli
na dveře psy
 
o výročí
 
že neštěkali
když byl ohrožen Řím
 
Tys Pane na kříži
volil Boha
 
Ale ti psi?
 
 
 
///
 
Večer před Velkým pátkem
však děti sní
jak Tě vysvobodí z vězení
 
aby Tě nebili
jako koně
co upadl na dláždění
 
Pane dej jim
ať na louce v ráji
potkají toho koně
a taky ty psy
 
Rabboni

 

© Viola Fischerová
Na portálu iliteratura.cz publikujeme se svolením autorky.

 

 

 

Diskuse

Vložil: Lenka Šimonová, 18.03.2008 11:30
Fischerová, Viola: Předkonec
Ač byla sbírka vánočním dárkem, přišla na řadu až nedávno a povedlo se jí zase po dlouhé době donutit mě neusnout, ale probdít půlku noci. Kéž bych všemu rozumněla...
Vložil: masr, 20.12.2007 18:35
Fischerová, Viola: Předkonec
Ať už třetina nebo osmina, rozhodně moc zajímavé :-)
Vložil: pv, 18.12.2007 16:56
Fischerová, Viola: Předkonec
třetina a kus, autorka si přála zachovat obrys skladby, proto je ukázka delší než obvykle.
Vložil: Jonáš, 18.12.2007 16:21
Fischerová, Viola: Předkonec
Vždyť to je většina sbírky…
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.