Mne se preklad libi, i kdyz Babinsky me taky trosku zarazil a asi bych pouzil nejakou univerzalnejsi postavu. I mixer Eta mi prisel svym zpusobem vtipny. Ale str 137: "padesat tisic litru"? Tak se to nerika, pratele:)

je to skvěle namíchanej koktejl z Umberta Eca a Johna Kennedy Toola okořeněnej drogama a chlastem. stojí za ochutnání má to grády

šleně čtivá kniha s ostrým humorem, fatkt doporučuji k přečtení, člověk si ke konci knihy řiká, že je škoda že za chvilku dočte. doufám že bude mít autor u nás úspěch a vyjde i jeho další dílo

Nech je ako chce, v súvislosti s touto debatou som si spomenul na jeden roztomilý detail v knižke: na jednom mieste v texte sa spomína mixér, pričom prekladateľ sa rozhodol preložiť jeho značku ako "ETA" - nie zlá voľba pokiaľ ide o českého, resp. slovenského čitateľa, no pokiaľ viem, tak v Španielsku má táto skratka úplne iné konotácie.

Já si také nemyslím, že literatura jako taková má primárně bavit. Ale u této konkrétní knížky si myslím, že spisovatel hlavně bavil sebe i čtenáře, což je někdy také dobré a užitečné. ACH

Děkuji za odpověď. Uvědomuji si samozřejmě, že tahle diskuse je zcela akademická, protože to na mně nezáleží, jaké prostředky překladatel zvolí. A také netvrdím, že to bylo špatně přeloženo. Naopak, mělo to spád a bylo to čtivé. Mě osobně to prostě, pokud si všimnu, vytrhne z toku čtení, protože se mi mozek začne vzpouzet zjevným nelogičnostem a vtip je stejně ten tam. Ale asi se s tím budu muset smířit. Všimnul jsem si, že tento způsob převodu reálií je teď "v kurzu". (Např. Literou oceněný překlad Simiona Výtažníka) Jsem prostě zvyklý na pedantické poznámky pod čarou. Rovněž si dovolím nesouhlasit se závěrem, který se Vašeho příspěvku nabízí, že literatura má primárně bavit. Ale to je ještě akademičtější diskuze,než ta o překladu. A taky nechci, abych vypadal jako zastydlý obrozenec.:)

Reaguji na Erazimův příspěvek jakožto redaktorka knížky. Překladatel se rozhodl některé reálie u nás zcela neznámé "přeložit", což může být někdy sporné, ale v humoristickém textu (a to Tussetův Loupák bezesporu je) je to myslím na místě. Když se má postava vtipně charakterizovat, je určitě lepší přirovnat ji k Viktoru Koženému než nechat jméno z originálu a přidat vysvětlivku v poznámce pod čarou - to vtip bezpečně zabije. Překladatel si s Tussetovými vtipy velmi pěkně pohrál a jeho úspěchem je, že se čtenář v Čechách směje stejně jako ve Španělsku. Přesazovat knihu do Prahy rozhodně nehodlal a "přeložených" reálií je tam jen pár - kde soudil, že je jméno dost známé i u nás, nechal je (třeba tam, kde jinou postavu přirovnává k Vargasu Llosovi). Za správné považuju třeba i to, že řetězec levných španělských hypermarketů také "přeložil" jako Lídl - každý u nás si umí představit, co to je, bez pedantských vysvětlivek. Věta složená z titulů edice Transatlantika je takové zamrkání na čtenáře, v originále samozřejmě zněla jinak, uváděli se tam u nás nepřeložení španělští autoři a filmy, jejichž názvy by tady nikomu nic neřekly - snad kromě Etxebarríy, jejíž Láska, prozac, zvědavost a pochybnosti vyšla právě v Transatlantice, a právě to nás na ten nápad přivedlo. Přiznávám, že tohle spiklenecké mrknutí jsem do překladu Ondrovi Nekolovi vnutila já. Pokud máte zájem o to, jak je to španělsky, stavte se někdy tady v Garamondu v redakci. A na závěr ještě k účelu překladu této knihy - primární myslím není, aby se čtenář něco dozvěděl o Barceloně a španělských reáliích, na to jsou cestopisy a průvodce, ale aby se pobavil, pocvičil si důvtip, třeba i jinak nahlédl na svět a život jako takový i svůj vlastní. Anežka Charvátová

Knihu jsem přečetl a docela si mi i líbila. Co však mě vždycky úplně praštilo do očí byl zvolený způsob překladu, kdy přeložen je nejen text ale i některé reálie. Např. hned str. 10 "neoholená tvář ze mě dělá Babinského" str. 314 "a Viktora Koženého". Byl jsem poučen, že je to pro blaho čtenáře, že tak není vyrušován ze čtení neznámými postavami. Podle mě je to však hloupost. Rád se z knihy taky něco dozvím. A proč to tedy překladatel nevzal důsledně a děj se tedy neodehrává např. v Praze. Nejvíce mě však zarazila věta na str. 399, která je zcela zjevně vytvořená z názvů jednotlivých děl edice Transatlantika. Zajímalo by mě, zda v originálu skutečně je nebo je to invence překladatele. A mimochodem na str. 95 se z kontextu zřejmě jedná o větrák nikoli o fén, jak je přeloženo.