Kureishi, Hanif

Kureishi, Hanif

portrét beletrie zahraniční

­Jeden z nejznámějších britských autorů současnosti Hanif Kureishi.

Hanif Kureishi

Když přišel před nedávnou dobou do kin britský film Venuše, málokoho napadlo pozastavit se kromě mimořádně hvězdného hereckého obsazení v čele s Peterem O´Toolem a Vanessou Redgrave a silného příběhu i nad osobností autora scénáře, kterým nebyl nikdo jiný než jeden z nejznámějších britských autorů současnosti Hanif Kureishi. Pro ty znalé jeho práce to až takové překvapení nebylo; Kureishi se během více než třicetileté kariéry podílel na celé řadě filmových scénářů, a to nejen na základě vlastních knih převedených na filmové plátno. Byla by proto škoda vnímat ho pouze jako tvůrce celosvětového bestselleru Buddha z předměstí (1990), díky němuž dostal nálepku autora tzv. diasporického románu – tedy díla pojednávajícího o osudech imigrantů a jejich rodin v pro ně neznámém a novém prostředí – když má na svém kontě mnohá jiná velmi zajímavá a především rozmanitá díla.

Je pravda, že životní osudy Hanifa Kureishiho mají mnohé společné s miliony dalších lidí, kteří přišli do Británie za prací a natrvalo tam zakotvili. V případě Kureishiho rodiny měl však imigrantský příběh přece jen odlišný průběh: jeho otec nebyl nevzdělaným námezdním dělníkem, jenž přišel zaplnit díru na trhu pracovních míst po druhé světové válce, byl to relativně zámožný student práv, který se navíc v nové vlasti oženil s Angličankou. I proto si jeho rodina mohla dovolit žít mimo pověstná imigrantská ghetta a posílat syna na vcelku dobrou školu. Díky tomu měl mladý Hanif mnohem blíže k „bílým“ spolužákům, k undergroundové scéně a nočnímu Londýnu než k tetičkám a strýčkům žijícím v izolaci kdesi na předměstích a nutících své děti žít stejně tradičním životem, jakým žili oni i jejich rodiny po staletí ve své domovině. Právě proto má Kureishi a jeho Buddha z předměstí mnohem více společného s Jonathanem Coem a jeho Párem trotlů či romány Martina Amise; je to román o životě v thatcherovské Anglii, o dospívání poněkud zmateného mladíka, který se bouří proti konvencím, rebeluje proti rodičům a útočiště nachází u divadla a v rockové, mnohdy velmi alternativní hudbě.

Rasová, především asimilační otázka samozřejmě zůstává u Kureishiho zásadní, byl to právě Kureishi, který spolu s Rushdiem hovořil o hybriditě, kdy jedinci nepatří ani do jedné z kultur, ani té, ze které pocházejí, ani té, do které se snaží zapojit, a který se stal jednou z nejvýraznějších osobností tzv. postkoloniální literatury. Karim, hrdina Buddhy z předměstí se stydí za to, odkud pochází, ale stejně tak ví, že v očích Angličanů nebude nikdy nic jiného než přivandrovalec. Ještě upřímněji pak svoje zkušenosti se začleněním do „majoritní“ společnosti Kureishi formuloval ve slavné předmluvě ke knižnímu vydání filmového scénáře My Beautiful Laundrette, nízko rozpočtovému filmu v režii Stephena Frearse, The Rainbow Sign, která se stala jedním ze základních textů každé učebnice postkolonialismu a postkol. literatury.

Kureishi však proslul i velmi otevřenými sondami do partnerských vztahů, něco ze svých názorů na manželství a nevěru naznačil už v Buddhovi z předměstí, kde otec hl. hrdiny opouští maloměstskou manželku a dvě dospívající děti a jde za mladší, úspěšnou a krásnou velkoměstskou divou. Podobným tématem, jen mnohem podrobněji, se zaobírá i v novelce Byli jsme si blízcí; opět řeší nevěru hlavního hrdiny, jeho tápaní a snahu uniknout ze svazujícího prostředí. Podobně jako v předchozím díle straní muži, za což si vysloužil značnou kritiku ze stran anglických feministek. Především však dokazuje, že není tak jako mnozí jeho krajané autorem, který by pouze lkal po „ztraceném domově“ a stěžoval si na krušný život člověka jiné barvy pleti, ale že je vynikajícím autorem, jehož silnou stránkou jsou právě psychologie postav a pohnuté lidské osudy. To, že je znalec lidské povahy a nebojí se ani takových témat jako stárnutí a smrt, potvrdil i ve zmiňovaném filmu Venuše, pojednávajícím o umírajícím filmovém herci, který v pygmalionovském příběhu zažívá poslední milostné vzplanutí k velmi mladé a ne zcela kultivované dívce.

Bibliografie (výběr):
Romány:
The Buddha of Suburbia. London: Faber and Faber, 1990.
The Black Album. London: Faber and Faber, 1995.
Intimacy. London: Faber and Faber,1998.
Gabriel's Gift. London: Faber and Faber, 2001.
The Body. London: Faber and Faber, 2003.
Something to Tell You. London: Faber and Faber, 2008.

Povídková tvorba:
Love in a Blue Time London: Faber and Faber, 1997.
Midnight All Day. London: Faber and Faber, 1999.

Divadelní hry a scénáře:
Sammy and Rosie Get Laid. London: Faber and Faber, 1988.
My Beautiful Laundrette and other writings. London: Faber and Faber, 1996.
My Son The Fanatic. London: Faber and Faber, 1997.
Venus. London: Faber and Faber, 2007.

Česky vyšlo:
Buddha z předměstí. Paseka, Praha, Litomyšl 1996.
Byli jsme si blízcí. Odeon, Praha 2000.

© Markéta Musilová
ve zkrácené verzi článek vyšel  v MF Dnes
na iLiteratura.cz se souhlasem autorky

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3397x

Inzerce
Inzerce