Lukavská, Eva (ed.): Had, který se kouše do ocasu (studie k povídce "Večeře")

Lukavská, Eva (ed.)
Had, který se kouše do ocasu (studie k povídce "Večeře")

ukázka literární věda

„La cena“ (1912, „Večeře“), jedna z nejzdařilejších povídek Mexičana Alfonse Reyese (1889-1959), pokračuje v linii próz, kde zdrojem fantastična je manipulace s časem. První povídka z Reyesova souboru El plano oblicuo (1920, Nakloněná rovina) silně ovlivnila několik významných hispanoamerických autorů.

 

Had, který se kouše do ocasu
Had, který se kouše do ocasu. Výbor hispanoamerických fantastických povídek, Eva Lukavská (ed.), přel. Eva Lukavská, Jan Machej, Daniel Nemrava, Markéta Riebová, Eva Spitzová, ilustr. Boris Mysliveček, nakladatelství HOST, 2008, 472 stran

La cena“ (1912, „Večeře“), jedna z nejzdařilejších povídek Mexičana Alfonse Reyese (1889-1959), pokračuje v linii próz, kde zdrojem fantastična je manipulace s časem. První povídka z Reyesova souboru El plano oblicuo (1920, Nakloněná rovina) silně ovlivnila několik významných hispanoamerických autorů. Jorge Luis Borges se přiznal autorově neteři Alicii Reyesové, že „byl [jsem] jedním Borgesem před četbou „Večeře“ a jiným, velmi odlišným po jejím přečtení...“[1]. Alicia Reyesová ve shodě s Oscarem Hahnem[2] uvádí, že povídkou „Večeře“ se inspiroval Carlos Fuentes při psaní své novely Aura (1962), a dále poukazuje na podobnost zápletek a postav, Oscar Hahn si všímá rovněž postav a přízračné atmosféry, ve které se oba příběhy odvíjejí, a zmiňuje se o analogii mezi „Večeří“ a Borgesovou povídkou „El milagro secreto“ (1943, „Tajemný zázrak“).

„Čas je klam“ a „naneštěstí argumenty, které dokazují tento podvod, nejsou o nic méně klamné“, praví se ve zmíněné Borgesově povídce[3], ve které pražský Žid Jaromír Hladík prožije čas mezi vydáním rozkazu ke své popravě a jeho vykonáním v mysli jako celý jeden rok, o který prosí Boha, aby mohl dokončit svou práci. V Reyesově povídce Alfonsova cesta na večeři, na které vypravěč rozpozná sebe sama v portrétu vojáka, který přišel o zrak, začíná jako „zběsilý běh“ po již jednou proběhnuté trase, jako „vzpomínka“ na neznámé ulice a jako „sen“ („nevím, kolik času uběhlo, zatímco jsem spal v závrati svého zrychleného dechu.“). Začátek a konec vyprávění, jehož „logiku“ diktuje sen, vymezují u Reyese „údery deváté“ obdobně jako vydání rozkazu k popravě a jeho vykonání v případě Jaromíra Hladíka. Stejně jako u Borgese se příběh protagonisty-vypravěče o návštěvě u slečny Amalie a doni Magdaleny odehrává jako jakýsi mentální čas, který je „tajemným zázrakem“. Od samého počátku se vyprávění pohybuje mimo tradiční mimetický rámec. Snovost a neskutečnost prostoru, kterým protagonista prochází, vyvolává napětí, které ještě více umocní tajuplné postavy dcery a matky v černém. Rozdvojení protagonisty prostřednictvím portrétu na „vidoucího“ vypravěče a slepého vojáka stejně jako ztotožnění písma věnování na portrétu a na pozvánce na večeři se vymyká empirii a vrhá vyprávění do nevysvětlitelné dvojznačnosti, kterou povídka vrcholí: pohledem na sebe sama ustrne nevidomá postava i čtenář a zběsilý běh spolu s údery deváté, které otevírají i uzavírají vyprávění, jsou znamením nehybnosti.


[1] Srov. Reyes, Alfonso, Cuentos. Edición y prólogo de Alicia Reyes. México, Editorial Océano 2000, s.15 (překlad do češtiny je náš).

[2] Hahn, Oscar, „Trayectoria del cuento fantástico hispanoamericano“, in Risco, Anton, Soldevila, Ignacio, López-Casanova, Arcadio, El relato fantástico. Historia y sistema, Salamanca, Ediciones Colegio de España 1998, s. 176.

[3] Citujeme podle Borges, Jorge Luis, “Tajný zázrak”, in Zrcadlo a maska, Praha, Odeon, 1989, s. 122.

© Eva Lukavská

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2477x

Inzerce
Inzerce