Kundera, Milan

Kundera, Milan

kritika překladu překlad

Analýza a kritika překladu literárního díla se může zaměřit také otázku autora knihy jako editora vlastního textu – v tom případě se nám přímo nabízí dílo Milana Kundery. Jedná se o jev poměrně vzácný a samozřejmým předpokladem je autorova dostatečná znalost cizího jazyka. Hlavním důvodem zásahů je potom přirozeně nespokojenost s úrovní původního překladu.

Milan Kundera: autor i editor překladu svého díla

Analýza a kritika překladu literárního díla se může zaměřit také otázku autora knihy jako editora vlastního textu – v tom případě se nám přímo nabízí dílo Milana Kundery. Jedná se o jev poměrně vzácný a samozřejmým předpokladem je autorova dostatečná znalost cizího jazyka. Hlavním důvodem zásahů je potom přirozeně nespokojenost s úrovní původního překladu.

Milan Kundera vstupuje na literární scénu v Československu 50. let, tedy za doby tuhé totality. Na počátku píše poezii, eseje a divadelní hry, ovšem později tyto své začátky odmítá zahrnovat do svého díla a za umělecky relevantní považuje pouze svou románovou tvorbu. Toto stanovisko znamená, že si vymiňuje právo autora redigovat své dílo, podobně jako mají takovou možnost hudebníci. Mimochodem, pro hlubší pochopení Kunderovy tvorby je přímo nezbytné sledovat genezi jeho textů. Je to také jeden ze způsobů, jak předejít různým nedorozuměním a povrchnímu chápání Kunderova díla, které je tak příznačné právě v rámci kunderovského diskurzu.

Pro teorii překladu představuje analýza edičních zásahů provedených autorem původního díla do textu překladu vcelku opomíjenou problematiku, jistě ale velice zajímavou. V případě Milana Kundery je o to atraktivnější, že spisovatel stojí svými životními osudy mezi dvěma kulturními (tedy i jazykovými) prostředími. V roce 1975 opouští Kundera Československo a natrvalo se usazuje ve Francii, kde začíná jako hostující profesor na univerzitě v Rennes. Zde se setkává s překlady svého prvního románu Žert do světových jazyků, a jak uvádí později v knize L´art du roman, je pro něj porovnání překladů s originálem šokující. „Celé reflexivní pasáže byly vypuštěny, odstavce vyškrtány, pořadí kapitol zpřeházeno, styl posunut do jiné emotivní roviny a řada výrazů tlumočena zcela falešně.“ (L´art du roman, s. 149-150). Ještě z Československa řeší problém s anglickým převodem Žertu. Tehdy Kundera napsal protestní dopis do Times Literary Supplement proti neautorizovanému překladu, kde byly vynechány pasáže a upraveny počty i uspořádání kapitol (viz P. A. Bílek: Kunderovské anglofonní reflexe, 1996 in Interview s Milanem Kunderou).

Po špatných zkušenostech s kvalitou řady překladů svých knih přistoupil Kundera v letech 1985–1987 k revizi všech francouzských překladů děl, která do té doby vyšla. Přesto měla původní verze francouzských překladů jeho románů nespornou kvalitu, neboť sám Kundera ještě roku 1979 prohlásil v rozhovoru s Normandem Bironem pro kanadský časopis Liberté: „En tout cas, j´ai une grande chance, à savoir un traducteur excellent, qui est, en même temps, un grand ami à moi et un vrai poète, Francois Kérel. Il a traduit mes derniers romans de telle façon qu´ils égalent complètement la version originale.“

Úsilím a péčí, jež revizi překladů svých knih věnoval, dosáhl Kundera toho, že jeho romány byly vydány v nových revidovaných překladech. Francouzské znění svých knih, které mohl díky jazykovým kompetencím sám opravovat, dokonce od roku 1985 považuje za rovnocenné originálu (což zní s ohledem na výše uvedené tvrzení mírně paradoxně) a od této doby je také ve všech Kunderových francouzských knihách tato poznámka: „La traduction, entièrement revue par l´auteur, a la même valeur d´authenticité que le texte tchèque.“

V textech revidovaných samotným autorem díla je oproti běžnému překladu posílena úloha autora původního textu. Porovnáním opravovaných překladů s originálem lze pochopit, jakou důležitost znamená pro Kunderu umění románu jako umění slova.

Po revizi francouzských překladů píše Kundera svá díla ve francouzštině (roku 1986 vyšla první kniha napsaná francouzsky, výše citovaná sbírka esejů L´art du roman), nebo autor spolupracuje na překladech s překladateli před vydáním knihy (týká se to zejména angličtiny a němčiny a zřejmě i francouzského vydání Nesmrtelnosti, posledního románu psaného česky, který do francouzštiny přeložila Eva Blochová).

K problematice překladu se Kundera vyjadřuje např. ve své knize esejů Les testaments trahis (1993). Na konkrétním příkladě (jedné věty z Kafkova Zámku) demonstruje, jak překladatelé mění často autorův rukopis, jeho osobitý styl, a tím i jeho osobní poetiku.

 

Bibliografie
CHVATÍK, K. Svět románů Milana Kundery. Brno: Atlantis, 1994.
KUNDERA, M. L´art du roman. Paris: Gallimard, 1986.
KUNDERA, M. La vie est ailleurs. Paris: Gallimard, 2005.
SALMON, CH. Interview s Milanem Kunderou. Olomouc: Votobia, 1996.
VLČEK, M. Autor jako editor překladu vlastního díla (Milan Kundera – Směšné lásky). (Magisterská diplomová práce. FF UK, UTRL) Praha: 1999.

 

© Lenka Tomášková

Diskuse

Vložil: petra, 15.04.2009 22:09
Kundera, Milan
Ten citát jen dokládá předchozí tvrzení, že jsou ty překlady výborné - autorka si nechtěla z nikoho "vystřelit", ale podložit svůj argument; přidat překlad by bylo redundantní. A co by na to asi řekl Kundera, kdyby si jeho citát dovolila přeložit :-)
Vložil: Jan Hanzlík, 15.04.2009 21:11
Kundera, Milan
Když už nic jiného, tak mě autorka článku upřímně pobavila. Opravdu rád bych se dozvěděl, co řekl pan Kundera v rozhovoru pro kanadský časopis Liberté, ale těch několik řádek ve francouzštině mě rozesmálo, tímto jazykem totiž nevládnu. Postup autorky a ponechání úryvku v originále beru spíš jako decentní... "vystřelení" si z čtenáře než jako snahu informovat čtenáře článku.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 7697x

Inzerce
Inzerce