Lukavská, Eva (ed.): Had, který se kouše do ocasu 2

Lukavská, Eva (ed.)
Had, který se kouše do ocasu 2

recenze beletrie zahraniční

Na první počin svého druhu v české nakladatelské historii je sborník zdařilou a přínosnou prací.

Had, který se kouše do ocasu. Výbor hispanoamerických fantastických povídek, Eva Lukavská (ed.), přel. Eva Lukavská, Jan Machej, Daniel Nemrava, Markéta Riebová a Eva Spitzová, ilustr. Boris Mysliveček, nakladatelství HOST, 2008, 472 stran

Na podzim roku 2008 spatřila světlo světa ojedinělá publikace pro milovníky hispanoamerické literatury, jíž je první český výbor hispanoamerických fantastických povídek od jejích počátků po 70. léta 20. století. Kniha, výjimečná rozsahem 55 povídek od 47 autorů, vznikla péčí editorky Evy Lukavské. Ta také napsala úvodní rozsáhlou studii o fantastické povídce v hispanoamerickém prostředí, vybrala a chronologicky seřadila povídky, osm z nich přeložila a sestavila bibliografii. Další povídky pak přeložili Jan Machej, Daniel Nemrava, Markéta Riebová a Eva Spitzová. Publikace je nazvána podle jedné z povídek sbírky, tedy Had, který se kouše do ocasu, od mexického autora Amada Nerva.

Koncepce knihy je pojata velmi ambiciózně. Za velmi cenný lze považovat teoretický a literárně - historický úvod Evy Lukavské. Jeho relevance vynikne především v souvislosti s poměrně nedostatečnou teoretickou a literárně – historickou literaturou k tématu v českém prostředí. Chronologie a literárně - historické členění je zachováno bezchybně, nicméně některá místa v této části úvodu jsou přetížena rozbory obsahů jednotlivých povídek, paralelami a parafrázemi. V této souvislosti je třeba podotknout, že rozebírané části uváděných povídek později umenšují čtenářský zážitek z povídek jako takových. Možná by bývalo vhodnější rozdělit jinak velmi hodnotný a rozsáhlý úvod na úvodní stať a závěrečnou stať, v níž by se teprve rozebíraly přečtené povídky. Čtenář by takto nepřišel o kouzlo objevování zcela nových textů. Velmi zdařilé je členění na podkapitolky podle různých témat typických pro určitá období. Závěrečná část úvodu s letmým exkurzem do kvantové fyziky je snad jediným teoreticky sporným bodem celého oddílu. Je sice pravda, že tento exkurz odpovídá moderní snaze o hledání jednotného obrazu světa, nicméně zde chybí relevantní spojnice mezi fyzikou a literaturou pro takovou argumentaci.

Každý autor je uveden krátkým a výstižným medailonkem. Mezi zastoupenými autory nalezneme nejen několik notoricky známých jmen jako Julio Cortázar, Jorge Luis Borges, Adolfo Bioy Casares, Horacio Quiroga nebo Rubén Darío, ale hlavně mnoho jmen méně známých či českému čtenáři úplně neznámých jako Amado Nervo, Macedonio Fernández, Mario Levrero, Eduardo Ladislao Holmberg, Felisberto Hernández, Héctor Murena a další. Nechybí ani zastoupení ženských autorek jako je María Tellería Solariová, Silvina Ocampová, Silvina Bullrichová, Juana Manuela Gorritiová, María Luisa Bombalová nebo Rosario Ferréová. Ambiciózní rámec sbírky začíná zrodem hispanoamerické fantastické povídky a bohužel končí 70. léty 20. století. Je trochu škoda, že se do publikace nedostala žádná povídka z posledních zhruba 40 let, kdy je zejména kritické zkoumání fantastické literatury ve světě na vysoké úrovni, a to ani nemluvě o literární produkci. Na první počin svého druhu v české nakladatelské historii je však sborník nesporně zdařilou a přínosnou prací.

Největší zásluhou Evy Lukavské je výběr povídek. V knize nenalezneme žádnou povídku z kategorie „nepodstatné“, „málo čtivé“ či dokonce „nezáživné“. Eva Lukavská vybírá z celého oceánu možných povídek literárně – historicky důležité důkazy světové kvality hispanoamerické fantastické povídky. Dvě jména dvacátého století rozhodně stojí za bližší pozornost: stejně jako Macedonio Fernández vyčnívá mezi autory 19. století, lze směle říci, že podobně, či ještě více je tomu u Jorge Luise Borgese a Julia Cortázara ve století 20. Nicméně povídka Téma zrádce a hrdiny Jorge Luise Borgese nejspíš nebude ryze nejfantastičtější povídkou, kterou kdy napsal. Například jeho povídka Tlön, Uqbar, Orbis Tertius z roku 1940 je jistě o mnoho fantastičtější a zajímavější. U Julia Cortázara je situace podobná, Dopis slečně do Paříže je sice krásně cortázarovsky originální, ale nejfantastičtější texty období, kterým se sbírka povídek zabývá, však Cortázar publikoval v Příbězích o kronopech a fámech z roku 1962. Problém je zřejmě ve formě, protože v Corázarově významné knize nenajdeme povídku v pravém smyslu slova, jelikož se spíše jedná o soubor miniatur, texturologických hříček, takže se zřejmě jedná o ne docela vhodný materiál pro sbírku povídek.

Kde autoři jako Borges či Sabato končí u tematické fantastičnosti, začíná cortázarovská sémantická a syntaktická, nejen tematická fantastičnost. Je jen dobře, že Eva Lukavská ve sbírce klade jako mezník 50. let 20. století Cortázarovu sbírku Bestiář (1951), ale touto sbírkou Cortázarův význam pro hispanoamerickou fantastickou literaturu zdaleka nekončí. Fantastičnost díla Julia Cortázara by si určitě zasloužila podrobnější rozbor. Škoda, že se mezi jmény zastoupenými v knize neobjevili například Kubánci José Lezama Lima (s povídkou Raci, vlaštovky (1977)) a Alejo Carpentier (například jeho Cesta k semínku (1944)) nebo Kolumbijec Gabriel García Márquez (povídka Pohřeb Velké matky (1962)). Ale je potřeba zdůraznit, že jmen do podobné publikace by bylo dost a dost, protože fantastické prvky je možné vystopovat v dílech mnoha hispanoamerických autorů. Vybrat je byl skutečně nelehký úkol a Eva Lukavská se ho zhostila nadmíru dobře.

Soubor povídek ještě doplňuje přehledné chronologické řazení povídek, soupis zdrojů povídek, velmi cenná literárně – historická bibliografie o tématu a obsah. Zvláště u chronologického řazení povídek vidíme pečlivou práci editorky se sebraným materiálem.

Není pochyb o tom, že s výborem Had, který se kouše do ocasu se ke čtenáři dostala výjimečná kniha. Záběrem a hloubkou pohledu na dané téma prakticky nemá v současnosti konkurenci. Navíc se jedná o velmi čtivou, zajímavou a vyspělou hispanoamerickou literaturu. Čtenáři se tak dostává do rukou vynikající kniha, jež nemůže chybět v knihovně žádného milovníka hispanoamerické literatury.

© Tomáš Matras

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 96 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.