Putna, Martin C.: Spiritualita Václava Havla. České a americké kontexty

Putna, Martin C.
Spiritualita Václava Havla. České a americké kontexty

ukázka náboženství

Oblouk reflexe Havlovy spirituality lze uzavřít shrnutím: Hlavní linie, do které toto myšlení patří, je tradice světonázorového i žánrového „pomezí“, kterou v českém prostředí kanonizoval T. G. Masaryk.

Závěr: Masarykovská tradice, její překročení a návrat k ní aneb Amerika proti Americe
Martin C. Putna: Spiritualita Václava Havla. České a americké kontexty, Sešity Knihovny V. H. 2009/4

Oblouk reflexe Havlovy spirituality lze uzavřít shrnutím: Hlavní linie, do které toto myšlení patří, je tradice světonázorového i žánrového „pomezí“, kterou v českém prostředí kanonizoval T. G. Masaryk. Ten se inspiroval se v americkém způsobu nakládání s náboženskými tématy, který plyne z osvícenského deistického výkladu křesťanství. Společensky je vtělen v ideologických základech americké revoluce. Církevně je vtělen zejména v unitářství a pak v různých proudech necírkevní religiozity. Unitářství bylo skrze Charlotte Masarykovou konkrétním prostředím transmise. V Masarykově pojetí však nejde o unitářství jakožto konkrétní denominaci, nýbrž naopak o faktickou „nadcírkevnost“ či „necírkevnost“. Tato linie přišla k Václavu Havlovi prostřednictvím jeho otce. Masarykovský a „unitářský“ způsob „pomezní“ prezentace duchovních témat Havel rozvinul v Dopisech Olze. Nejširšího ohlasu se mu pochopitelně dostalo, když ho Havel začal jakožto prezident vtělovat do státnických projevů. V nich ovšem, už vzhledem k žánru a publiku, jakož i vzhledem k časové nemožnosti soustavné intelektuální práce, musí tuto problematiku krajně zjednodušovat. Jeho traktování duchovních témat se tak omezuje na konstatování morální potřeby „jakési duchovnosti“, kterou však nemůže ani nechce specifikovat. I v tomto „státnickém“ nakládání s náboženskými tématy (nějaké náboženství ano, ale nelze o něm nic říci) se Havel vědomě či nevědomě podobá americké tradici: Onomu formálnímu, ritualizovanému způsobu, jakým američtí politikové, a zvláště prezidenti, v oficiálních projevech dovolávají Boha (Prothero 2003). Havlovo „Pánbůh s námi!“ lze vlastně chápat jako překlad amerického „God bless!“. - Za jeho stručnými zmínkami o duchovnosti lze sice předpokládat intenzivnější přemýšlení o ní – ale z textů samých to neplyne. Tyto zmínky vzbuzují pozornost a důvěru v to, že „něco hlubšího je za nimi“, výhradně vzhledem k důvěře publika v osobnost, která je pronáší.

V 70. a 80. letech se tento vliv v myšlení Václava Havla potkává s jinou linií – která však má rovněž americké kořeny a rovněž je prostředkována rodinnými vazbami: s myšlením, které kombinuje Patočkovu tradici fenomenologie s novými filosofickými interpretacemi tradičního katolicismu a s podněty americké „nové vědy“ – té vědy, která působí zejména v Kalifornii a souvisí s duchovním hnutím New Age. Toto myšlení pěstovala filosofická skupina Kampademie. Spojovací článek mezi pražskou Kampademií, newageovou Kalifornií a Václavem Havlem představoval jeho bratr Ivan M. Havel. Václav Havel se tomuto typu myšlení otevřel – mimo jiné i proto, že v úsilí o interdisciplinární a intersvětonázorovou celistvost, o kombinování vědeckosti a náboženskosti, mohl vidět přirozené pokračování a rozvinutí oné tradice, kterou zdědil v linii T. G. Masaryk – V. M. Havel. Toto pokračování a rozvinutí přitom je zdůvodnitelné i „reálně“, historicky: Kalifornie „nové vědy“ a New Age je, historicky vzato, skutečně jedním z rozvinutí oné myšlenkové tradice, která začíná v Nové Anglii unitářů a transcendentalistů. To „nové“, co k Havlovi přichází skrze Kalifornii-Kampademii, je tudíž skutečně pokračováním toho „starého“, co zdědil od Masaryka a od otce.

Díky ovlivnění skupinou Kampademie Havlovo duchovní myšlení překročilo masarykovskou tradici a v Dopisech Olze nabylo relativně největší systematičnosti a největší hloubky. V prezidentském období Havel z této hloubky čerpal inspiraci. Vzhledem k dlouhému trvání prezidentského období a z něho plynoucímu intelektuálnímu vyčerpání se však jeho výroky o duchovních tématech začínají omezovat na formální „masarykovské“ proklamace. V jednom směru však vliv Kampademie na Havla zůstal trvalý a zásadní: V Masarykově „osvícenské“ a „unitářské“ tradici měla být stará náboženství, vyjadřující se pomocí a rituálů, překonána a postupně odvržena směrem k náboženství „vědeckému“ a „pokrokovému“. V tradici Kalifornie a Kampademie naopak právě stará náboženství, staré mýty a rituály, jsou tím, co má smysl udržovat a oživovat, protože se v tom nachází podstatná duchovní zkušenost lidstva. Podobně, pro Masaryka, vyznávajícího pozitivistickou vědu, nebyl okultismus a hermetismus vůbec hoden kritické pozornosti. V tradici Kalifornie a Kampademie jsou okultismus a hermetismus naopak důležitým prvkem oné mezioborové syntézy a pro novou, post-pozitivistickou vědu, hrají tutéž roli podstatných projevů oné staré zkušenosti, jako mýty pro náboženství (Neubauer 1998). Poučen Kampademií, bere tudíž Havel vážně v podstatě všechny staré duchovní tradice – křesťanské, židovské, „pohanské“, hermetické, asijské. V tomto smyslu má mimořádnou symbolickou roli onen akt, jímž Václav Havel ve svém prvním prezidentském novoročním projevu, 1. ledna 1990, ohlašuje, že chce do Prahy co nejdříve pozvat římského papeže – a tibetského dalajlámu (Havel 1999.4.: 18). Akt je o to důležitější, že toto Havel říká v témže projevu, kde jen o několik odstavců předtím citoval Masaryka a jeho populární heslo „Ježíš, ne Caesar“. (Havel 1999.4.: 15).

Možná, že v tomto veřejném, manifestačním, symbolickém přihlášení ke „starým“ náboženským tradicím před očima sekulární a necírkevní české společnosti, v této (i později mnohokrát deklarované) vůli naslouchat zkušenostem těchto tradic, a současně v pokoře, odmítající představu, že by bylo možné tyto tradice nějak viditelně „sloučit“ (jak se o to snaží „klasické“ New Age), spočívá nejvlastnější jádro Havlova přínosu k duchovnímu myšlení současnosti. Václav Havel sice není originálním náboženským myslitelem; této pozici se jen poněkud přiblížil v Dopisech Olze. Jeho význam však tkví v tom, že vahou své autority pomáhá udržovat veřejný prostor otevřený pro co nejméně předsudečné myšlení o duchovních tématech.

© Martin C. Putna
Text je ukázkou z knihy Spiritualita Václava Havla
na iLiteratura.cz se souhlasem vydavatele

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3988x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce