Spektrum obrázkové knížky určené nejmenším dětským recipientům se výrazně oživilo: českého vydání se v edici Mini Mot dočkal titul Žravá mořská panna (2010), který je součástí zatím šestidílné série Prcek Chlupino. Autorkou námětu je belgická literátka Céline Fraipont (1974), která se po drobných scenáristických pokusech k tvorbě knížky odhodlala až poté, co se stala matkou dvou dětí. Výtvarníka, jenž by její nápady dokázal realizovat, nalezla v osobě Pierra Baillyho. Bailly vystudoval tvorbu komiksu v Bruselu a publikační aktivity zahájil počátkem 90. let 20. století. Záhy se začal zaměřovat především na dětské adresáty.

Série Prcek Chlupino líčí dobrodružství stylizované dětské postavičky, maličkého Chlupina, který se ráno rozloučí s maminkou a vydává se do školy. Cestu mu vždy zkomplikuje nečekaná překážka, jež se rozvine v sled bláznivých dobrodružství. V knížce Žravá mořská panna způsobí déšť rozvodnění nevinné kaluže. Chlupino je stržen přívaly vody do hloubky oceánu, kde ho spolkne kyprá Siréna, odpočívající na dně. Chlupino, zprvu vyděšen nenadálým zvratem událostí, nalézá v útrobách nenasytné mořské panny nové kamarády – červíka, slečinku chobotnici a zpočátku nerudného námořního kapitána, který v žaludku uvízl i s celou lodí. Ani veselé hry však Chlupina zcela neuchrání před steskem po mamince. Když jej posléze přejezená mořská panna vyvrhne zpět do vody a umožní mu tak návrat domů, zakusí nový pocit smutku při loučení s přáteli. Některé scény jsou zdvojovány (sklíčený Chlupino choulící se při prohlížení maminčiny fotografie uvnitř lastury a vyrovnaný Chlupino ve stejné situaci, ovšem již doma ve své postýlce při zkoumání dárku, který dostal od přátel na památku; společné stolování Chlupina s kapitánem a nakonec doma s rodiči) a úmyslně se tak ve změnách výrazu Chlupinovy tváře ukazují i posuny jeho myšlení a prožívání.

Knížka je komiksem bez textového doprovodu, takže dějová složka je nesena výhradně obrázky. Ty jsou důsledně uspořádány v určité syntaxi tak, aby každá stránka odpovídala uzavřenému sémantickému i syntaktickému celku (na úrovni věty či souvětí). Dítě tedy může obrázky samo „číst“, což však neznamená úplnou eliminaci dospělého zprostředkovatele textu – jeho úloha se pouze přesouvá až do interpretační fáze.

Postava maličkého Chlupina otevírá široké pole pro rozvoj dětské imaginace. Chlupino je totiž výhradně určen pouze svou archetypální rolí dítěte, takže čtenář do něj může projektovat vlastní představy. Výtvarná zkratka činí Chlupinovu postavu univerzálně srozumitelnou. Hlava rámovaná rozježenými chloupky, kulatému obličeji dominují oči a ústa, jimiž výtvarník dokáže postihnout rozpoložení postavy, zatímco červená bambulka nosu zůstává nehybným středem tváře a vyvolává asociace s nosem klaunským.

V zahraničí jsou příběhy prcka Chlupina doporučovány rovněž pro četbu neslyšících dětí. Děj rozfázovaný do obrazových sekvencí a variování některých scén učí dítě samostatně interpretovat fabuli v její chronologické posloupnosti i příčinné souvislosti. Na našem knižním trhu se tak objevila publikace, jejíž využití bude nepochybně širší než jenom jako četba pro děti od tří let, jak se uvádí na obálce knihy.