Julia Fiedorczuk (* 1975). Básnířka, prozaička, překladatelka. Působí na Varšavské univerzitě, kde vede semináře zaměřené na americkou literaturu, teorii literatury a ekokritiku. Získala cenu Polských vydavatelů za nejlepší debut a rakouské ocenění Huberta Burdy. Bydlí ve Varšavě. Překládala mj. poezii Johna Ashberyho, neoavantgardního patrona lingvistické poezie, věnovala se také tvorbě Ezry Pounda. Někteří polští literární kritici ji řadí k proudu polské lingvistické poezie, jejímž hlavním představitelem je Andrzej Sosnowski. Poezie Julie Fiedorczuk se vyhýbá čistému konstruktivismu – ačkoli vychází z přesné a racionální práce s jazykem, buduje zároveň fantaskní a surrealistické světy a bohaté básnické obrazy.

„Poezie není žádný eskapismus – právě naopak, je to konfrontace s tím nejobtížnějším. Snicotou. S touhou. Tak chápu etický rozměr literatury (...). Literatura může být skok do víru života. Odmítnutí pohodlného přijetí statutu quo. Já vlastně neumím žít jinak, než že přemýšlím a mluvím o tom, co prožívám, čtení a psaní je pro mě tedy jednoduše způsobem prožívání toho času či okamžiku, který mi osud nadělil.“
(rozhovor s Romanem Honetem)

Poezie:
Listopad nad Narwią (Listopad u Narvy, 2000)
Bio (Bio, 2004)
Planeta rzeczy zagubionych (Planeta ztracených věcí, 2006)
Tlen (Kyslík, 2009)

Próza:
Poranek Marii i inne opowiadania (Mariino ráno a jiné povídky, 2010)

© Lucie Zakopalová