Podivuhodný život avantgardy
Martinová, Sylvia: Futurismus

Podivuhodný život avantgardy

Některé umělecké projevy futurismu měly a mají o mnoho delší život a jejich půvab není ohraničen životností uměleckého směru, v rámci kterého vznikly.

Zkuste se zeptat někoho z italštinářů, co znamenají termíny jako serata futurista, intonarumori, dinamismo plastico, fotodinamismo, aeropittura, case d’arte futuriste. Nemělo by nás překvapit, že se nám nedostane téměř žádné odpovědi, i když dotyčný o italské avantgardě už leccos zaslechl. I velmi pečliví čtenáři knih o italských reáliích nabývají dojmu, že futurismus je pouze nabubřelý italský výkřik do avantgardní tmy, typicky italská bombastická a pomíjivá divadelní maska, která zakrývá nicotu. Tento avantgardní směr je sice časově ohraničen léty 1909–1944 a kromě pár uměleckých „výpadů“ do Francie (kde mj. v deníku Le Figaro spatřil světlo světa první futuristický manifest), Německa a Anglie ve své ryzí podobě je místně omezen na Itálii, nicméně kniha Futurismus Sylvie Martinové nám neumožňuje jen tak snadno futurismus smést ze stolu jako podružné téma.

V českém prostředí se tento avantgardní směr neujal, i když některé vlivy futurismu můžeme vysledovat v díle Bohumila Kubišty nebo Jaroslava Rösslera, v literární oblasti je zas nutno zmínit například stať o futurismu v Moderních básnických směrech Vítězslava Nezvala.

První monografie o tomto směru v českém prostředí vyšla až v roce 1974 z pera Dušana Konečného v nakladatelství Odeon. V poslední době se futurismem zabývali Jiří PelánKapitolách z francouzské, italské a české literaturyJiří Špička v časopise Forum Italicum, XL, č. 2, 2006. Futuristickému filmu byl věnován prostor v časopisu Film a doba (č. 4, 1999), neopomeňme též některé články publikované na iLiteratura.cz (například Výstava o italském futurismu, S. Vassalli: Nespočet, Z. Obstová: Ženská próza v moderní italské literatuře). Kniha S. Martinové Futurismus z roku 2007 je tedy teprve druhou monografií v českém prostředí, která se touto avantgardou zabývá.

Koncepce publikace vychází z předpokladu vizuální prezentace nejvýznamnějších děl futurismu. Nejedná se však pouze o obrazy, ale též o sochy, fotografie, vizuální básně, dobové snímky, uváděna jsou i díla filmová, architektonická, scénografická a díla módního návrhářství. Na svůj relativně omezený rozsah je kniha obrazově velmi bohatá a často nám umožňuje nahlédnout „pod pokličku“ různých futuristických děl. Pokud se týká textového doprovodu, čtenáře velmi překvapí erudice autorky, která kromě zasvěcených komentářů k historii a dílům tohoto směru a ke vztahu futurismu k evropské kultuře potvrzuje velmi dobrou znalost italských reálií a doby. Sylvia Martinová je sice kurátorkou a uměleckou publicistkou, její přiléhavé a kulturně zasvěcené postřehy nicméně daleko přesahují oblast výtvarných umění. Budiž autorce přičteno k dobru, že se její doprovodný text zabývá též dobovou politikou, filmem, fotografií, filozofií a literaturou.

Prvním významným poznatkem z knihy je, že futurismus vůbec nebyl směrem vzniklým na „zelené louce“; autorka tento fakt dokládá významnými paralelami s evropským uměním. Tato jistá rozporuplnost avantgardního směru, který vyhlásil otevřený boj tradici, muzeím, minulosti, velmi překvapí, stejně jako nejednoznačný vztah futurismu k italskému fašismu. Režimu, který tento moderní směr – na rozdíl třeba od přístupu nacistického Německa k modernismu – zpočátku podporoval a pak se s ním v tichosti rozešel, neboť upřednostnil tradicionalistickou totalitu, opírající se o tradiční instituce jako církev, centralismus státní moci a akademie. Nemělo by nás ale moc překvapit, že Filippo Tommaso Marinetti, programový mluvčí tohoto směru, přijal v roce 1929 profesuru ve fašistické Reale Accademia d’Italia.

Výbušná směs futurismu do sebe vstřebala současnost v její rozporuplnosti, jak destruktivní, tak konstruktivní síly, snažila se odpoutat od minulosti a zároveň z ní čerpala své výrazové prostředky, napjala veškeré síly k provokaci a k propagaci svých heslovitých tezí. Zdálo by se, že kulturní význam futurismu skončí s provokativními „serate futuriste“, skandálními výstavami v evropských městech, občasnými návštěvami v „case d’arte futurista“ v Římě nebo Miláně, výkřiky a plytkými prohlášeními hněvivých příznivců futurismu nebo s „osvobozenými slovy“ Filippa Tommasa Marinettiho. Jenže tak tomu zdaleka není.

Otázka relevance futuristického přístupu v oblastech filmu a fotografie
Druhým důležitým poznatkem, ke kterému dojdeme při čtení knihy Sylvie Martinové, je otázka relevance futuristického přístupu v oblastech filmu a fotografie: prosadil se tu jako objevný i přesto, že zdaleka ne všichni futuristé s využitím těchto moderních výrazových prostředků zpočátku souhlasili. Fotografické a filmové experimenty Antona Giuglia Bragagli a ostatních futuristů se ukázaly jako určující pro další vývoj ostatních avantgard v těchto uměleckých oblastech. Výtvarná díla Umberta Boccioniho, Giacoma Bally, Luigiho Russola, Carla Carrà nebo Fortunata Depera nás uchvacují barevností, dynamičností a originalitou, která se ovšem málokdy opotřebovává, jako je tomu u některých kubistických děl. Monografie uvádí též příklady plastik Fortunata Depera a Umberta Boccioniho, architektonické návrhy Antonia Sant’EliaVirgilia Marchiho, v knize nechybí ani ukázka Marinettiho „osvobozených slov“. S překvapením tedy zjišťujeme, že stejně tak, jako se futurismus ve striktně literárních mezích velmi brzy vyčerpává a jeho projevy se stávají značně triviálními, naopak ve výtvarném umění, ve filmu a ve fotografii je dosti významnou inspirační a tvořivou silou a ani po letech nepřestává diváky fascinovat.

Troufám si tvrdit, že autorčina textová a obrazová výprava do tvůrčí dílny futurismu nemá v rámci omezeného rozsahu díla slabších míst. Kromě úvodní historicko-umělecké studie je potřeba zejména vyzdvihnout velmi zdařilé komentáře k jednotlivým představovaným dílům z mnoha různých uměleckých oborů v hlavní části knihy. Po pečlivém přečtení Futurismu si můžeme směle říci, že určité futuristické texty, proklamace, provokace a performance měly dosah pouze v místě a čase, ve kterých se uskutečnily. Ovšem některé umělecké projevy futurismu měly a mají o mnoho delší život a jejich půvab není ohraničen životností uměleckého směru, v jehož rámci vznikly. Jakkoliv totiž se můžeme zabývat teoretickými proklamacemi futurismu jako nového uměleckého a životního stylu, zejména výtvarná díla, která ve svých nejvýznamnějších podobách byla skutečnými manifestacemi futurismu, jsou díly velmi zdařilými a nadčasovými. Zkoumaná monografie, opírající se o bohatý obrazový materiál, je toho výmluvným důkazem. Díky ní máme možnost zkoumat futurismus z jeho kulturně nejvýznamnější stránky. A je kupodivu stále co objevovat. 

 

Recenze

Spisovatel:

Zařazení článku:

kultura

Jazyk:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse