Magnesia Litera 2012

Magnesia Litera 2012

aktualita beletrie česká

Na slavnostním večeru 4. dubna byly vyhlášeny výsledky hlasování porot soutěže Magnesia Litera.

Magnesia Litera 2012

Na slavnostním večeru 4. dubna byli vyhlášeni laureáti dalšího ročníku knižních cen Magnesia Litera ve všech kategoriích.

 

Magnesia Litera – Kniha roku 2012
Michal Ajvaz: Lucemburská zahrada (Druhé město)

Litera za prózu
Marek Šindelka: Zůstaňte s námi (Euromedia-Odeon)

Litera za poezii
Radek Fridrich: Krooa krooa (Host)

Litera za knihu pro děti a mládež
Radek Malý: Listonoš vítr (Albatros)

Litera za literaturu faktu
Jiří Knapík, Martin Franc a kol.: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967 (Academia)

Litera za nakladatelský čin
Alexandr Solženicyn: Souostroví Gulag (Academia)

Litera za překladovou knihu
Irène Némirovská: Francouzská suita. Přel. Helena Beguivinová (Paseka)

Litera pro objev roku
Štěpán Hulík: Kinematografie zapomnění (Academia)

Albatros Media Cena čtenářů
Zdeněk Svěrák: Nové povídky (Fragment)

 

Magnesia Litera 2012 – nominace

Poroty cen Magnesia Litera vyhlásily nominace za rok 2011 v sedmi kategoriích. Vítězové budou známi 4. dubna, s nominovanými autory se bude veřejnost moci setkat každou březnovou středu od 7. března. Vždy od 19 hodin budou v Knihovně Václava Havla (Řetězová 7) probíhat autorská čtení nominovaných. Svého favorita vybírá i široká veřejnost - hlasováním v Albatros Media Ceně čtenářů.

Litera za prózu 
Michal AjvazLucemburská zahrada (Druhé město) 
Sylva FischerováPasáž (fra) 
Jiří KratochvilKruhová leč (Druhé město) 
Josef MoníkSchweik it easy (Argo) 
Jiří StránskýTóny (Hejkal) 
Marek ŠindelkaZůstaňte s námi (Odeon)

Litera za poezii 
Kamil BouškaOheň po slavnosti (fra) 
Pavel CtiborCizivilizace / Zvířátka z pozůstalosti (dybbuk) 
Radek FridrichKrooa krooa (Host)

Litera za knihu pro děti a mládež 
Renáta FučíkováDaniela KrolupperováHistorie Evropy (Práh) 
Radek MalýListonoš vítr (Albatros) 
Iva ProcházkováUzly a pomeranče (Albatros)

Litera za literaturu faktu 
Kateřina HorníčkováMichal ŠroněkUmění české reformace (Academia) 
Jiří KnapíkMartin Franc a kol.: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967 (Academia) 
Josip KleczekŽivot se Sluncem a ve vesmíru (Paseka)

Litera za nakladatelský čin 
Edice Světová knihovna (Euromedia–Odeon) 
Alexandr SolženicynSouostroví Gulag (Academia) 
Filip a Marcela Suchomelovi...a z mlhy zjevily se útesy čínské. Obraz Číny v prvních fotografiích (Arbor vitae)

Litera za překladovou knihu 
Irène NémirovskaFrancouzská suita (Přeložila Helena Beguivinová, Paseka) 
Vladimír SorokinVánice (Přeložil Libor Dvořák, Pistorius & Olšanská) 
Saša StanišićJak voják opravuje gramofon (Přeložil Tomáš Dimter, Labyrint)

Litera pro objev roku 
Kamil BouškaOheň po slavnosti (fra) 
Ondřej Buddeus55 007 znaků včetně mezer (Petr Štengl) 
Štěpán HulíkKinematografie zapomnění (Academia)

 

 

Nominace na ceny Magnesia Litera – odůvodnění porot

Litera za prózu

Michal AjvazLucemburská zahrada (Druhé město) 
Poslední Ajvazova novela je založena na prostší osnově, než bychom u autora čekali. Nezapře originalitu své fantazie, ani fantaskní povahu příběhů, ani svůj zájem o města, tentokrát situovaný do Paříže, i zde najdeme autorovu lingvistickou zálibu až posedlost. Dokonce tu hraje důležitou roli. Vychází z náhodného omylu: Paul, profesor filozofie, nechtěnou záměnou písmen na počítači otevře texty zemřelého profesora Rosse. Mezi nimi ho zaujme fragment příběhu, jehož dialogy profesor psal umělým yggurským jazykem. Paul odloží většinu svých dosavadních aktivit a luští nesrozumitelný jazyk. Na této hře, jenom zdánlivě samoúčelné, autor ukáže prostou, leč podivuhodnou věc: vnímá mateřský jazyk jinak, zvnějšku a začíná vnikat do jeho podstaty. Vidí jeho dosud nevnímané, zázračné kvality, cítí jeho melodii, barvy. Výstřední jazyková posedlost míří k poznání. Novela není tak rafinovaná, jako předchozí Ajvazovy knihy – s jedním rozdílem: rafinovanost je tu v prolínání sofistikované prózy s prvky, jež jsou charakteristické pro literaturu pokleslou.

Sylva FischerováPasáž (fra) 
Útlá knížka kratších povídek, v nichž se úspěšně mísí banalita všedního dne s filosofickými, vpravdě existenciálními otázkami. Texty prozrazují autorčino až bolestné zaujetí problémy, které předkládá v Ich formě především sama sobě. Nestrhnou vzrušujícím příběhem, ani novátorskou formou, ale reflexí naší obecné rozkolísanosti a nejistoty při hledání smyslu věcí a lidského konání v současném světě. Niterná témata, jednoznačně vázaná na autorčiny konkrétní prožitky, obohacují českou prózu o citlivý komorní tón.

Jiří KratochvilKruhová leč (Druhé město) 
Jiří Kratochvil potvrzuje svou výsostnou pozici povídkáře a zároveň špičky domácí postmoderny. Ve své „škole povídek“, jak praví podtitul, která je zároveň i honem na motivy a nově viděné detaily naší každodennosti, do své pasti vábí všechny čtenáře ochotné nechat se okouzlit jeho vypravěčským umem. Kratochvil zůstává věrný svému dynamickému přístupu k žánru povídky, aktivně komunikuje se čtenářem, přičemž ale zároveň neustále strhává pozornost k autorovi jako ústřednímu demiurgovi celého literárního díla a svého bujného fikčního světa. Literárně poučené příběhy s množstvím aluzí potěší detektivy pátrající v dějinách písemnictví i čtenáře s prostou zálibou ve zdařile konstruované zápletce, jíž nechybí humor a nadhled.

Josef MoníkSchweik it easy 
Hlavní hrdina František – Franz narukoval k wehrmachtu a jeho dobrodružství otevírají knihu. Patří k těm, kteří se neztratí, protože o životě nemá nejmenší iluze. A jeho postoj naznačuje, že cynismu se zkušený člověk jen těžko vyhýbá. Středoevropská zkušenost konfrontuje postavy románu Josefa Moníka s odlišnostmi vývoje v tehdejším Československu a v tehdejší Spolkové republice Německo. Snaží se dobírat smyslu ve škobrtavém a nepřehledném československém systému, z něhož se někteří umí profitovat, jiní jen tak přežít, zatímco zklamání, zrání, fanfarónství, drobné vzpoury i osudové lásky procházejí jejich životy. Za mnoha postavami a polohami této knihy se skrývá pozoruhodný vypravěč. Vypravěč, který, stejně jako jeho hrdinové, nemá příliš iluzí, navíc je však nadán obdivuhodně přesným jazykem. Někdy stručným a strohým, jindy poeticky svádivým.

Jiří StránskýTóny (Hejkal) 
Bilanční próza, v níž je za dvěma hlavními postavami – vnučkou klavíristkou a dědečkem skladatelem – ukryta hlavní hrdinka příběhu, autorova žena. Na malé ploše autor zachytil dobu uplynulých osmdesáti let, přičemž oživil množství postav s jejich osudy a tajemstvími, lidí, kteří spoluvytvářeli jeho život. Novela je úsporná nikoli za cenu redukce postav a její silná výpověď spočívá v umění přerývaného toku realistického a také sebeironického vyprávění, v němž je zachyceno neokázalé hrdinství a lidskost navzdory zdivočelé době.

Marek ŠindelkaZůstaňte s námi (Odeon) 
Soubor povídek Marka Šindelky překvapuje různorodostí shromážděných textů i sevřeností mířící k naší aktuálně žité současnosti. Jakkoliv se jeho tragikomické příběhy odehrávají v odlišných kontextech, s různou mírou vztahu k realitě, vždycky je charakterizuje pokus postihnout smysl lidské existence – byť v banální každodennosti, bez vznešenosti, dokonce leckdy s posměchem. Literárně a stylisticky vybroušené texty se vyznačují filmovým viděním, přesnou zkratkou, přesvědčivou konstrukcí i nesmírně živým, ironickým, místy až černým humorem, přičemž autor se nebojí ostře kritizovat svět, v němž nejen žijeme, ale sami jej také tvoříme. Šindelka překvapil svou vyzrálostí a propracovaností, přesvědčivým zvládnutím řemesla a zároveň lehkostí, která je v rámci domácí produkce skutečným osvěžením.

 

Litera za překladovou knihu

Irène NémirovskaFrancouzská suita (z francouzštiny přeložila Helena Beguivinová, Paseka) 
Spisovatelka z ukrajinské židovské rodiny, žijící ve Francii od dvacátých let minulého století, napsala román Francouzská suita v letech 1941-42, jednom z nejhorších údobí Francie po napadení Německem, kdy útěk vlády z Paříže vyvolal celonárodní paniku, kdy se lámaly nejen lidské charaktery, ale i charakter „staré“ Francie. Vtipně, s nadhledem a ironicky zachytila masový úprk Pařížanů na venkov v a celou škálu emocí v městečku, kam po uzavření příměří dorazila německá posádka – od počátečních rozpaků a nesmiřitelného nepřátelství až po milostná vzplanutí a jistou, často vypočítavou příchylnost obyvatelstva k okupantům. Konce války se autorka nedožila – v červenci 1942 ji francouzští četníci zatkli a vzápětí byla transportována do Osvětimi, kde zemřela. Rukopis románu se uchoval v pozůstalosti a byl vydán až po sedmdesáti letech. Překladatelka Helena Beguivinová jemně a výstižně tlumočí bezprostřední patinu doby i navýsost moderní ironii autorky, která činí z románu Francouzská suita ojedinělé svědectví o „podivné válce“ ve Francii, o lidské odvaze i zbabělosti a malosti, jež se projevují ve vypjatých chvílích.

Vladimír SorokinVánice (z ruštiny přeložil Libor Dvořák, Pistorius & Olšanská) 
Vladimír Sorokin se v posledních letech projevuje jako jeden z nejzásadnějších ruských spisovatelů současnosti a jeho román Vánice je toho vítězným potvrzením. Fantaskní groteska, jež na klasickém tématu ruské vánice alegoricky vykresluje i moderní ruskou realitu, je volně zasazena do stejné myšlené budoucnosti jako předchozí román Den opričnika, takže líčí varovný obraz zítřejšího Ruska, jež uniká před světem do krunýře „osvědčených tradic“. Sorokin se tu představuje jako autor schopný podat ke společnosti, v niž žije, svědectví stejně zásadní, a přitom umělecky silné, jaké bylo kdysi to Čechovovo. Podobný oblouk od minulosti do budoucnosti, jen na úrovni jazyka a kulturních konotací, spřádá překlad, v němž Libor Dvořák bohatě zúročil své zkušenosti s překladem ruské beletrie od klasiky po postmodernu a od realismu po vědeckou fantastiku, a stejně tak své znalosti novinářské; věru že to vše bylo v této knize potřeba – a výsledkem je mistrovské dílo plné dovedného lavírování mezi styly, tématy a kulturními narážkami.

Saša StanišićJak voják opravuje gramofon (z němčiny přeložil Tomáš Dimter, Labyrint) 
První román rodáka z dnešní Bosny a Hercegoviny žijícího v Německu sklidil ihned mimořádný úspěch (byl nominován na ocenění v Rakousku a Německu) a byl přeložen do 30 jazyků. Stanišić svěže, dojímavě, vážně i s neodolatelným humorem vypráví o svém dětství v někdejší Jugoslávii a propojuje zážitky a postřehy z tohoto období s lety hledání a zrání již v Německu. Dílo je rozměrná strhující burleska, svým stylem i formou připomíná pikareskní román a je nabité tou nejfantasknější poetikou. Odhaluje netušené složky duše a barvitý svéráz evropského kontinentu, zjevně proto sklízí tak široký mezinárodní ohlas. Pestrost prostředí, široká paleta událostí, charaktery jednajících osob, mnohovrstevnatost sféry vztahové a citové, proměnlivý rytmus vyprávění s poetickobaladickými prvky – to vše kladlo na překladatele obzvláštní nároky. Tomáš Dimter je zvládl naprosto bravurně a převedl text do češtiny v plném souznění s originálem a se zjevnou vnitřní radostí.

 

Litera za nakladatelský čin

Alexandr SolženicynSouostroví Gulag (Academia) 
Stěžejní dílo Alexandra Isajeviče Solženicyna Souostroví Gulag sice česky vyšlo již v normalizačních dobách péčí exilového nakladatelství Konfrontace a potom v roce 1990 také přímo u nás (OK centrum). Tato vydání však byla motivována především snahou rychle zpřístupnit text českému publiku, takže nemohla podrobit text důkladné redakci a reflektovat další autorovu práci na textu. Nakladatelství Academia věnovalo přípravě Solženicynova díla náležitou ediční a grafickou péči a zajistilo doplnění chybějících pasáží. Především však s textem přichází ve chvíli, kdy zejména příslušníci mladší generace začínají ztrácet i elementární povědomí o fenoménu gulagu. Jako správné se nám jeví i to, že nakladatel nepodlehl pokušení nechat toto monumentální dílo přeložit znovu (o čemž se v 90. letech uvažovalo), ale užil citlivě upraveného textu Spolku překladatelů Praha (mezi něž patřil kupříkladu i Jan Zábrana). Jde tak i o hold skupině překladatelů, kteří v těžkých podmínkách dílem exilových a dílem totalitních českému čtenáři tento základní text světové literatury 20. století zpřístupnili.

Edice Světová knihovna (EuromediaOdeon)
Edice Světová knihovna nakladatelství Odeon přinesla od září 2000 na 120 titulů soudobých světových autorů. Kromě světoznámých osobností a nositelů nejrůznějších cen zprostředkovala českému čtenáři i díla méně proslulých, leč neméně kvalitních spisovatelů, tvořících za hranicemi euroamerické kultury. Knížky jsou v duchu někdejších odeonských tradic kvalitně přeloženy a opatřeny kvalifikovaným doslovem. Předností je i výtvarná stránka edice, za níž po většinu času stojí přední český knižní grafik Pavel Hrach.        

Filip a Marcela Suchomelovi: ...a z mlhy zjevily se útesy čínské. Obraz Číny v prvních fotografiích (Arbor vitae) 
Výpravná publikace přibližuje českému čtenáři téma zobrazování Číny, jejích obyvatel a reálií v 19. století na fotografiích, ale také ilustracích v dobovém tisku i knižní produkci. Páteří díla je soubor 125 fotografií ze sbírek moravských rodáků Erwina Dubského a Heinricha Wawry, kteří v 60. a 70. letech 19. století Čínu sami navštívili a zmíněný soubor snímků čínských i evropských autorů shromáždili. Porota přihlédla i k trvale vysoké obsahové i grafické kvalitě celé produkce nakladatelství Arbor vitae.

 

Litera za knihu pro děti a mládež

Renáta FučíkováDaniela KrolupperováHistorie Evropy. Obrazové putování (Práh) 
Reprezentativní, velkoformátová obrazová encyklopedie, která v sedmdesáti kapitolách a vždy se závěrečným shrnutím zachycuje dějiny jednotlivých evropských území a národů, a to od počátku před čtyřmi miliony lety až po rok 2004. Textové a obrázkové narativy jsou vedeny tak, že upozorňují na významné události a postavy, na prostorové a časové souvislosti, přitom respektují kontextovost a evokují kontinuitu prostřednictvím řetízkově zobrazené časové osy s letopočty i s dekorativními, ale současně významově příznakovými „přívěsky“. Interakci zvyšují komiksové postupy, které evokují útržky dialogů v běžných situacích. Nejde jen o zprostředkování dat spojených s dynastiemi panovníků, s válkami a revolucemi, ale také o zachycení myšlení, o dějiny filozofie, náboženství, školství, vědy a umění a toho, co můžeme chápat jako kulturní paměť.

Radek MalýListonoš vítr (Albatros) 
Ojedinělá básnická kniha pro děti, která pracuje s kategorií času, vyjadřuje tesknost podzimu v městské krajině. Objevují se zde příznačné motivy Radka Malého: vítr, chlad, padající listí, motivy stromů, mraků, kaštanů a dýní, chodníky se spěchajícím chodcem, který míří do tepla domova. Radek Malý hledá ve své nové knize další možnosti přírodní, a dokonce reflexivní lyriky pro děti. Některé básně jsou dokonale vybroušenými lyrickými miniaturami. I v této knize prokazuje Radek Malý svou úctu k jazyku a respekt k síle slova. Na mnoha místech si básník hraje se slovy, ale vždy opatrně a jemně, a kouzlí z nich originální metafory, vytváří obrazy jako hádanky k luštění, jako výzvu k hledání tajemství pod jejich povrchem, využívá je v rýmech a objevuje čtenáři nové a nové souvislosti a asociace. Lyrickou atmosféru doplňují romantizující ilustrace Pavla Čecha, jehož výtvarný rukopis s textem velmi dobře koresponduje.

Iva ProcházkováUzly a pomeranče (Albatros) 
Sociálně a psychologicky laděný příběh o čtrnáctiletém klukovi, který vrchovatě okusí, jak krutě a nevyzpytatelně si s námi může život zahrát. Strhující příběh je vyprávěn s pochopením pro problémy a uvažování dospívajícího chlapce, aniž se autorka potřebuje čtenáři podbízet. Iva Procházková i ve své nové knize dokázala, že umí nesentimentálně zpracovat aktuální témata, výborně vystihnout postavy, a navíc zajímavě, rafinovaně pracovat s moderními kompozičními postupy.

 

Litera za poezii

Kamil BouškaOheň po slavnosti (fra) 
Bouška se před několika lety uvedl jako člen básnické skupiny Fantasía, která se, na místní poměry ojediněle, pokusila zformulovat obrysy tvůrčího programu, přihlásit se k prohloubené senzitivitě, shrnuté do pojmu „nový patos”. Ačkoliv sbírka Oheň po slavnosti je Bouškovou prvotinou, jde o knihu zcela vyzrálou, vrstevnatou, působivou. Cítíme, že máme co dělat se seriózním počinem někoho, jemuž je poezie důležitým médiem. Sbírka je přemýšlivě, intelektuálně laděna, jedná se o docela náročny průzkum niterných souřadnic lidského světa. Bouška dovede být sytě obrazný a smyslový, umí však také přesně odstiňovat pojmy a významy. Najdeme zde intimní krajiny plné tápavého napětí, stejně jako pokusy o vnitřně složité portréty lidí a lidských situací. Některé básně přinášejí hlubinné výpravy ke kořenům osobního času, k obrysům vlastní identity, Bouška neustálé ohledáva hranice lidského pobývání zde na světě. Nejde o poezii snadnou nebo letmo nahozenou, z Bouškových veršů čiší neklidné, kinematické vnímání současnosti a zároveň osobního lidského “bezčasí”, do něhož je vnímající já ponořeno. Bouškova tvorba představuje nově obrozenou, v nejlepším slova smyslu sebevědomou vlnu mladé české poezie.

Pavel CtiborCizivilizace / Zvířátka z pozůstalosti (dybbuk) 
Pavel Ctibor je povoláním plazmový fyzik a i jeho poezie je poznamenána jistou exaktností, jak slovníku, tak způsobu vyjádření i přístupu k věci. Současně se Ctiborova poezie vyznačuje dynamičností a razantností; jde o tvorbu přemýšlivou a intelektuální, což však autorovi nebrání, aby nevyužíval i docela brutální obraznosti, s níž dociluje někdy až bizarních, nikdy však samoúčelných výsledků. Ctiborově poezii nechybí ironie a strmý humor, autor se rád nechá sám sebou překvapit. Nebrání se aktuální současnosti, naopak rád vymetá její, řečeno jeho vlastními sarkastickými slovy, podivné „legislation záhumenky”. Dobu reflektuje v její deformovanosti, nahlíží ji jako podezřelou, nedůvěryhodnou feérii, hodnou posměchu i ostražitosti. Zároveň se nenechá připravit o ryze osobní, niterné napružení. Báseň je pro něj dobrodružství, riziko, možnost anebo právo vyhodit vše do vzduchu, nechat to dopadnout k zemi a v nadivoko složeném se zas znovu, tentokrát jinak a nově spatřit.

Radek FridrichKrooa Krooa (Host) 
Pokud Poeův Krkavec hovořil ještě i lidským jazykem, vydává ten Fridrichův už jen skřeky stejně hrůzyplné jako nesrozumitelné: ocitá se totiž v krajině Sudet, v kraji vyradýrované paměti, v místech, kde základy vilek novodobých zbohatlíků prosvítají švabachem psané náhrobní nápisy. Za temných nocí jako by se zazděné náhrobníky stávaly dveřmi, jimiž nás přicházejí oslovit (možná postrašit, možná poprosit o službu) nemrtvé, neboť jménem nevyvolané duše. Pro náš vlastní klid je tedy zapotřebí, abychom za ně – nástroji jazyka – vyprávěli jejich příběhy, abychom tyto – v jazyce a skrze jazyk – za ně odžili a dožili v sobě. Nová Fridrichová básnická sbírka – jíž se autor obloukem vrací k tomu nejlepšímu, co kdy vytvořil (zejména ke knize Erzherz) – může nám k tomu býti bedekrem, lexikonem kouzel i modlitební knihou.

 

Litera za literaturu faktu

Kateřina HorníčkováMichal Šroněk (eds.): Umění české reformace 1380–1620 (Academia) 
Umění české reformace představuje monumentální výzkumný a ediční počin, který přináší první ucelený pohled na nekatolickou výtvarnou kulturu v českých zemích v letech 1380–1620. Kniha sleduje prostředí nekatolických církví české reformace – utrakvistické, bratrské, luteránské a kalvínské – a prostřednictvím obrazů, soch, rukopisů a knih, liturgických předmětů a dalších uměleckých artefaktů odkrývá postoje těchto vyznání k základním duchovním hodnotám pozdně středověkého a raně novověkého světa. V centru pozornosti přirozeně stojí vztah obrazu k náboženské praxi, avšak autoři neopomíjejí ani jeho další funkce, např. společensko-politickou a konfesní reprezentaci nekatolické šlechty či utrakvistických měst jako objednavatelů uměleckých děl. Reprezentativní výběr umělecké produkce shromážděný a analyzovaný v této publikaci přináší souhrnný obraz myšlenkového světa české reformace. 
Kniha se vyrovnává se zakořeněnou představou o negativním vztahu české reformace k obrazu, v níž je ústřední místo vyhrazeno husitské ikonofobii a obrazoborectví. Vymezit se vůči politické interpretaci husitství a předložit čtenářům nestranný výklad jeho duchovního a kulturního rozměru ve vztahu k probíhajícím společenským proměnám představuje jeden z úkolů, jehož se kolektiv autorů s úspěchem zhostil. Další z předností této publikace je její programová kontextualizace: analýza uměleckých děl ve vztahu k prostředí, v nichž vznikala, a vřazení české reformace, běžně uvažované jako autonomní projev, do jejího evropského proudu. Zajímavá kompozice vystavěná na propojení tematických esejů s monografickými uměnovědnými hesly zpřístupňuje orientaci v dotčené historické i uměleckohistorické problematice. Stejnému účelu beze zbytku slouží vhodně prezentovaný pomocný aparát publikace – od pramenů až po jmenný rejstřík.

Josip KleczekŽivot se Sluncem a ve vesmíru. Nová věda – bioastronomie (Paseka) 
Josip Kleczek je mezinárodně uznávaný astronom a vysokoškolský pedagog, autor řady monografií a vysoce specializovaných prací odborných, ale také knih pro široký okruh čtenářů. Způsob jeho práce je svědectvím, že i velcí vědci mají dar vyjádřit složité přírodní zákony jazykem srozumitelným laikům. Jeho novinka je prvním českým souhrnným zpracováním nového vědního oboru – bioastronomie. 
Věcný rejstřík Života se Sluncem a ve vesmíru by musel mít tisíce hesel. Úctyhodný je také počet učenců, s nimiž čtenář naváže přátelství. Díky nim autor Slunce představí nejen jako dárce života, světla a tepla, ale i jako mohutný rádiový vysílač na všech vlnových délkách, kosmický objekt s časem zrození, dospívání, stárnutí a s posmrtným životem. Přístupnou formou je např. vyložena teorie panspermie, pojednáno je o fotovoltaice a slunečních článcích, ochraně kosmoběžníků, o hledání vody ve vesmíru, kosmickém počasí a kosmickém odpadu. Nechybí ani historie úsilí pozemšťanů navázat kontakt s jinými inteligentními bytostmi v Mléčné dráze nebo poselství, s nímž už od roku 1977 brázdí kosmické sondy Voyager mezihvězdný prostor. 
Přátelé fyziky a exaktních věd knihu přečtou na jedno nadechnutí. Naději podloženou vědeckými fakty dostanou skeptici obávající se vyčerpání tradičních zdrojů energie i fantastové snící o setkání s mimozemskými civilizacemi. A bez výjimky všichni budou žasnout, kolik souvislostí mezi Sluncem, přírodními a dokonce i společenskými jevy se stále daří odhalovat. Budou mít příležitost porozumět příčině věcí, ať už jde o fyzikální podstatu duhy, polární záře nebo jiných zákonitostí vesmíru, jejž obýváme. Ke srozumitelnosti textu přispívá i několik stovek obsahově bohatých ilustrací.

Jiří KnapíkMartin Franc a kol.: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967 (Academia) 
Dvousvazková publikace nabízí poučený a velmi podrobný vhled do kulturního i každodenního života československé společnosti v období od nastolení vlády komunistické strany v roce 1948 do doby těsně před Pražským jarem. Publikace je koncipovaná jako alfabeticky uspořádaná encyklopedie a je uvedena rozsáhlou studií charakterizující dotyčnou dobu. Jednotlivá hesla představují a vykládají konkrétní jevy konstituující kulturní život doby a jeho determinanty a jsou doprovázena nabídkou použité a rozšiřující literatury. Hesla pokrývají dobové kulturní instituce a akce, ale i rekvizity každodenního života (např. prací prostředky, periodický tisk, nealkoholické nápoje), legislativu upravující kulturní provoz společnosti apod. 
Dílo představuje velmi šťastné spojení vysoké odbornosti garantované kvalifikovaným autorským kolektivem (dvojice autorů dokázala zkoordinovat 40členný tým spolupracovníků z nejrůznějších vysokých škol a akademických pracovišť) a obecně dostupného způsobu prezentace, jímž je období 1948–1967 přiblíženo současnému čtenáři. Práce se dokázala vyhnout Skylle módní „ostalgie“ i Charybdě povinného ideologického odsudku a nabízí klidný a věcný, přesto plastický obraz doby. Kniha má zřetelně nadčasový charakter: je proto víc než pravděpodobné, že se na dlouhou dobu stane významným pramenem pro poznání zpracovávaného – a velmi důležitého – období, a to především pro publicisty, učitele, studenty a širší odbornou i laickou veřejnost.

 

Litera pro objev roku

Kamil BouškaOheň po slavnosti (fra) 
Bouška se před několika lety uvedl jako člen básnické skupiny Fantasía, která se, na místní poměry ojediněle, pokusila zformulovat obrysy tvůrčího programu, přihlásit se k prohloubené senzitivitě, shrnuté do pojmu „nový patos”. Ačkoliv sbírka Oheň po slavnosti je Bouškovou prvotinou, jde o knihu zcela vyzrálou, vrstevnatou, působivou. Cítíme, že máme co dělat se seriózním počinem někoho, jemuž je poezie důležitým médiem. Sbírka je přemýšlivě, intelektuálně laděna, jedná se o docela náročny průzkum niterných souřadnic lidského světa. Bouška dovede být sytě obrazný a smyslový, umí však také přesně odstiňovat pojmy a významy. Najdeme zde intimní krajiny plné tápavého napětí, stejně jako pokusy o vnitřně složité portréty lidí a lidských situací. Některé básně přinášejí hlubinné výpravy ke kořenům osobního času, k obrysům vlastní identity, Bouška neustálé ohledáva hranice lidského pobývání zde na světě. Nejde o poezii snadnou nebo letmo nahozenou, z Bouškových veršů čiší neklidné, kinematické vnímání současnosti a zároveň osobního lidského “bezčasí”, do něhož je vnímající já ponořeno. Bouškova tvorba představuje nově obrozenou, v nejlepším slova smyslu sebevědomou vlnu mladé české poezie.

Ondřej Buddeus55 007 znaků včetně mezer (Petr Štengl) 
Prvotina překladatele z němčiny a norštiny je útlá rozsahem, avšak originální přístupem k věci, tvůrčími úmysly. Není to kniha pro každého. Již titul naznačuje nekonvenční autorovy sklony, Buddeus je zaměřen experimentálně a provokativně. Současně si však dovede i hrát, k jeho poezii patří nadsázka a odstup. Sbírkou se jako červená nit vine "kritika" zmechanizovaného žití všelijakých dnešních profíků či japíků. Vytrvalým ostinatem je zde ironická distance od "žhavého dneška", jejímž prostřednictvím se Buddeusovi daří vtipně a břitce glosovat dobové detaily. Básník dobu vnímá poeticko-satiricky, s oblibou zachycuje všudypřítomné profesní, společenské či mediální atributy a uvádí je do nových kontextů. V nejmenším však nejde o satiru žurnalistického ražení, ale o břitce inteligentní pohled na současnost s jejími tiky, deformacemi, neurózami či rovnou úlety. Většina textů vychází z drobných, místy enigmatických konceptů. Básník se často uchyluje k výčtům, jimiž jako by chtěl až katalogizovat dnešek s jeho typickými rysy. V nejlepších básních sbírky však umí zabrousit i do reflexívní roviny, kde nevládne jen strohý koncept a odstup, ale osobnější tón nebo mohutnější metaforicky přesah. Buddeusova prvotina působí neotřele a promyšleně, Buddeus patří k poetickému kvasu posledních let, kdy autory spíš než touha "novolyricky" ochutnávat svět spojuje nově nabyté sebevědomí, a to jak ve významu zdravé sebejistoty, tak ve smyslu uvědomění si sama sebe, potřeby zformulovat pro nově utvářený a nahlížený svět také svébytnou poetiku.

Štěpán HulíkKinematografie zapomnění. Počátky normalizace ve filmovém studiu Barrandov 19681972 (Academia) 

Ojedinělá práce mladého historika vychází jednak z pátrání v archivních pramenech, ale významnou měrou také z rozhovorů s pamětníky. V úvodu knihy zachycuje autor krátkou etapu pražského jara a úspěchy, jichž se domácím filmařům podařilo v této době dosáhnout nejen přímo na poli uměleckém, ale i v širší oblasti společenské. Popisuje, jak konkrétně se vpád okupačních armád a následné změny ve vedení strany a státu podepsaly na filmové výrobě – věnuje se řadě tzv. „trezorových“ filmů, které už ve své době nesměly být uvedeny do kin, stejně jako snímkům rozpracovaným, ale ve své době již nedokončeným, nebo dokonce vůbec nerealizovaným autorským záměrům slavných tvůrců. Zachycuje konec „nové vlny“ i osudy jednotlivých filmařů řazených do tohoto proudu v prvních normalizačních letech, popisuje mechanismus čistek v domácím filmu na počátku sedmdesátých let a vykresluje portréty novému režimu loajálních tvůrců. Podává také obraz tohoto „nového“, „obrozeného“ československého filmu spolu s konkrétními filmovými tituly charakteristickými pro první etapu normalizační éry.

 

Více na: Magnesia Litera

© Občanské sdružení Litera

Diskuse

Vložil: Magda de Bruin, 09.04.2012 13:24
Magnesia Litera 2012
Mě zase zaujalo, že při udělování ceny nikdo nejmenoval překladatele Solženicynova Gulagu - zástupce nakladatelství jim poděkoval jen anonymně a hromadně. Přitom jmenovat čtyři lidi, kteří knihu navíc překládali za řekněme specifických okolností (za totality pro samizdat), by snad neměl být problém,... ba dokonce by to měla být v případě renomované literární ceny samozřejmost.
Vložil: O., 08.04.2012 10:12
Magnesia Litera 2012
Zajímavé mně přišlo, že jsem v knize Marka Šindelky našel při čtení množství chyb (překvapivě triviálních), které unikly korektorovi, ale především mne zaujal Šindelkův styl vyprávění prosycený (řekl bych "až nadměrně") přirovnáními počánajícími "jako" a "jakoby" - v tom lze nejspíše spatřit ten fakt,... že Marek Šindelka v literatuře debutoval jako básník. Kniha je jinak výborná a autor má velký cit pro detail a vnímání všednosti.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 4915x

Inzerce