Müller, Herta: Slavnostní řeč u příležitosti udělení cen Magnesia Litera 2012

Müller, Herta
Slavnostní řeč u příležitosti udělení cen Magnesia Litera 2012

aktualita beletrie zahraniční

Dnes jsem tu proto, že byla v minulém roce Radce Denemarkové udělena cena Magnesia Litera za její překlad mého románu Rozhoupaný dech. Z toho jsem měla velkou radost. Považuji za skvělé, že Magnesii Literu mohou získávat i překladatelé. Neboť překlady jsou svébytným uměním.

Vážené dámy a vážení pánové,

dnes jsem tu proto, že byla v minulém roce Radce Denemarkové udělena cena Magnesia Litera za její překlad mého románu Rozhoupaný dech. Z toho jsem měla velkou radost. Považuji za skvělé, že Magnesii Literu mohou získávat i překladatelé. Neboť překlady jsou svébytným uměním. Já bych se překládat neodvážila, ačkoliv rumunsky mluvím perfektně. Vždyť překládat neznamená pouze nahrazovat, tedy nalézat povědomé slovo vlastního jazyka pro slovo cizího jazyka. Musí to být slovo ve všem všudy odpovídající – a to je mnohem komplikovanější. Je nutné znovu rozeznít tón originálu. Umění překladu je umění nahlížet slova, abychom viděli, jak tato slova vidí svět. Překládání vyžaduje vnitřní posedlost, která odlišnosti přiblíží co nejtěsněji originálu. Dostat se do tak blízkého očního kontaktu se slovy je velice obtížné. Je to velké umění.

Rumunsky jsem se naučila později – když mi bylo patnáct let a přišla jsem do města na gymnázium z malé vesničky. Ale samozřejmostí se mi rumunština stala teprve o několik let později, když už jsem studovala a pracovala ve strojní továrně. Překládala jsem z němčiny do rumunštiny popisy strojů z dovozu, jejichž chodu jsem vůbec nerozuměla, překládala jsem je mechanicky, slovo za slovem. Ale taky jsem byla nucena mluvit po celý den rumunsky, protože německy nikdo neuměl. Při přechodu z jednoho jazyka do druhého se s jedním a týmž předmětem pokaždé děla proměna. Pochopila jsem, že mateřský jazyk máme bez vlastního přičinění. Je to věno, které vzniká nepozorovaně. Toto věno je pak posuzováno jazykem, který se přidruží později a jinak. Mateřský jazyk je tu nyní a bezpodmínečně, jako vlastní kůže. A je stejně jako kůže zranitelný, pokud je ostatními podceňován, opovrhují jím nebo ho dokonce zakazují. Někdo, kdo jako já pocházel v Rumunsku z vesnice, kde se mluvilo dialektem, a kdo s mizernou školní spisovnou němčinou přišel do úředního jazyka rumunského města, to měl těžké. Během prvních dvou let ve městě pro mne bylo většinou snazší nalézt správnou ulici v neznámém okolí než v úřední řeči to správné slovo. Rumunština se ke mně chovala stejně jako kapesné. Sotva mne přivábila nějaká věc ve výloze, už mi peníze na koupi nestačily. Mnohá slova jsem neznala vůbec a na těch několik, která jsem znala, jsem si včas nevzpomněla. Ale dnes vím, že toto pozvolné, váhavé otálení, které mne dohnalo pod úroveň mého myšlení, mi zároveň poskytlo čas, abych obdivovala proměnu věcí prostřednictvím rumunského jazyka. Mohu mluvit o štěstí, že k tomu vůbec došlo. Jak jinak vnímáme slovo vlaštovka, které v rumunštině zní rindunica, SEDÍCÍ V ŘADĚ. Ptačím pojmenováním je zároveň řečeno, že vlaštovky sedávají na drátě v řadách, natěsnaná jedna vedle druhé. Vídala jsem je každé léto na vesnici, když jsem ono rumunské slovo ještě neznala.

Celý text projevu na stránkách Goethe Institutu

 

© Herta Müller, Goethe Institut v Praze

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2521x

Inzerce
Inzerce