Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2

Tučková, Kateřina
Žítkovské bohyně 2

recenze beletrie česká

Kateřina Tučková se od tématu vysídlení Němců po druhé světové válce obrátila k látce sice méně kontroverzní, zato však mnohem exkluzivnější a svůj nový román s příznačným názvem Žítkovské bohyně zasvětila reálnému a v minulosti již beletristicky i odborně reflektovanému fenoménu z oblasti českého folkloru, tzv. bohyním v Bílých Karpatech.

Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně. Host, Brno, 2012, 380 s.

Spisovatelka a kurátorka Kateřina Tučková (* 1980) na sebe během posledních let výrazně upozornila na více profesních frontách – coby beletristka především svou druhou knihou, literárními cenami a nominacemi ověnčeným románem Vyhnání Gerty Schnirch (2009). Jak vidno z jejích dosavadních aktivit, dokáže se s jistotou pohybovat na obou stranách zdánlivě obtížně prostupné hranice mezi vědou a uměním, což se výrazně promítá i do její literární tvorby. Od tématu vysídlení Němců po druhé světové válce se obrátila k látce sice méně kontroverzní, zato však mnohem exkluzivnější a svůj nový román s příznačným názvem Žítkovské bohyně zasvětila reálnému a v minulosti již beletristicky i odborně reflektovanému fenoménu z oblasti českého folkloru, tzv. bohyním v Bílých Karpatech.

Rozsáhlá próza na první pohled prozrazuje nemalou autorskou sebedůvěru, odrážející se v její formální stránce i tematickém plánu. Pozornost si zaslouží již samotná kompozice knihy – text je rozdělen do sedmi celků (prolog, pět „částí“ a epilog), členěných do řady kapitol s popisnými názvy, přičemž každá z nich představuje výrazně celistvý útvar, nepostrádající vnitřní gradaci a povětšinou též překvapivé vyústění, navnaďující k další četbě. Dalším výrazným rysem je časté prokládání textu fiktivními dokumenty (od úředních listin přes úryvky diplomové práce po soukromou korespondenci), jejichž příslušný žánr věrně kopírují jak zvolené grafické řešení, tak využité stylotvorné prostředky. Tyto dokumentární pasáže přitom ani přes svůj hojný výskyt nijak nenarušují plynulost děje nebo čtivost celé knihy, ba právě naopak – ve výsledku tvoří coby dobové indicie neodmyslitelnou součást románu, jehož detektivní zápletka je postavena na odkrývání tajemství žítkovských bohyní.

Jak napovídá již samotný titul, potažmo téma knihy, příběh vyprávěný Tučkovou je úzce spjat s určitým regionem a specifickou skupinou ženských hrdinek. Žítková jako jedna z osad tzv. Moravských Kopanic představuje nadmíru poutavé prostředí – drsný, a přitom poetický horský venkov uprostřed Bílých Karpat, svérázný kraj v česko-slovenském pohraničí, uchovávající dodnes bohaté kulturní tradice i místní kopaničářský dialekt. A právě na úbočí karpatských kopců se v osamělých skromných staveních již po staletí rodí ženy obdařené zvláštní mocí, jejichž tajné vědění přetrvalo v dotyčných ženských pokrevních liniích až do dnešních dnů.

Čtenář se spolu s hlavní hrdinkou Dorou Idesovou – dcerou jedné z žítkovských bohyní, která však na rodovou tradici „bohování“ nenavázala – postupně seznamuje s hlavními strážkyněmi této tradice v rámci bouřlivého dvacátého století a odhaluje jejich rozmanité charaktery a osudy. Ačkoliv se nejedná o portréty historických osobností, jsou přinejmenším inspirovány skutečnými postavami a událostmi (např. proslulou žítkovskou bohyní Irmou Gabrhelovou) a jejich vnější i vnitřní charakteristika působí naprosto hodnověrně (čemuž napomáhá mimo jiné i využití nářečního lexika – výrazů typu „napravjačka“, „andzjel“ či „bohování“). Ostatně znalost popisovaného prostředí a schopnost vystihnout ve zkratce jeho charakteristické rysy prokazuje Tučková na více místech, kupříkladu při líčení Dořina bádání v nejrůznějších archivech nebo jejího nelehkého dospívání v dívčím internátu.

Vedle důmyslné mozaikovité kompozice, snášející před čtenáře jednotlivé časově i tematicky nesourodé střípky z novodobé historie žítkovských bohyní i Dořina vlastního života, si pozornost zaslouží též odvážné, a přitom smysluplně vyznívající propojení pojednávané tematiky s velkými dějinami, konkrétně s druhou světovou válkou a ezoterickou odnoží nacismu. Vetknutí celého příběhu do historického pozadí (které se odráží i v rovině již zmíněných fiktivních dokumentů) obohacuje celou prózu o nové vrstvy, a nadto umožňuje vstup řadě zajímavých postav s lokálním fenoménem žítkovských bohyní přímo nesouvisejících.

Kateřina Tučková ke své nové knize přistoupila s nemalými ambicemi a českým čtenářům předložila dílo vyznačující se nejen neotřelým tématem, ale i důvtipnou konstrukcí a nosnou hrou s historickými reáliemi. Žítkovské bohyně se svou pečlivě budovanou a jen zřídka předvídatelnou detektivní zápletkou představují (v dobrém slova smyslu) o něco skromnější tuzemskou obdobu děl Dana Browna a mají velkou naději stát se alespoň na domácím knižním trhu podobným bestsellerem. Nutno však podotknout, že autorce s velkou pravděpodobností nešlo pouze o sepsání poutavé prózy, nýbrž chtěla podobně jako románová hrdinka Dora zvěčnit fascinující a bohužel již odumírající kapitolu českého folkloru, což se jí prostřednictvím věrně vylíčeného prostředí a především plastických ženských hrdinek také podařilo.

© Petr Nagy

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 253 čtenářů.

Diskuse

Vložil: ema, 31.12.2013 14:56
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Ta propagace knihy Kristýny Vorlíčkové je opravdu trapná. Hlavně zdůraznění, že autor pracuje na dvou katedrách a míří nach London, nějak tomu nerozumím, no a co? A že je kniha populární a čtená má být jako mínus? Naštěstí se nečtou pouze severské detektivky nebo Monyová či Brown, ale také třebas Tučková.... Nic jsem od knihy nečekala a příjemně mě překvapila. Rozhodně to není žádný škvár, ale kvalitně napsaná kniha. Ano je orientována na příběh a na čtivost, nicméně to jí neupírá na působnosti. Pokud si lidé v Čechách budou kupovat na benzínkách Žítkovské bohyně, budu tomu jen tleskat.
Vložil: michaela havlíková, 21.11.2013 19:57
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Právě jsem dočetla knihu Žítkovské bohyně. Už dlouho jsem nečetla nic tak úchvatného, napínavého, historického a zároveň současného, pozemského a zároveň nadpozemského. Knihu jsem přečetla jedním dechem a jsem uchvácená jejím jednoduchým surovým jazykem, který koresponduje s prostředím a dějem a zároveň... k němu protikladným dějem, který je od začátku fascinující a dávající na odiv několik časových linií, několik životních příběhů a zároveň srovnatelné s možnostmi srovnávat tvrdou realitu života a nadpozemské dění kolem nás............... Božské.........
Vložil: Michael Alexa, 01.07.2012 09:57
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Uměl by někdo srovnat s knihou Denní dům, noční dům Olgy Tokarczuk?
Vložil: vladimir, 22.06.2012 13:17
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Žítkovské bohyně jsou brilantní počtení a doporučuji. ...a těm jistým "erudovaným znalcům a hlubinným analytikům," kteří tak obsesivně (nejen zde) blábolí o mistrovství díla té druhé paní K.V.: nedělejte to, existuje jistá míra, kterou když překročíte, ztrácíte na věrohodnosti. Ve světle vašich... přemrštěných, exaltovaných výroků o světovosti, symboličnosti, hlubinnosti, tryskání a kdovíčeho, co podle vás, obsahují texty té veskrze neznámé autorky, je pak dílo samotné zklamáním.
Vložil: Kristýna Vorlíčková, 13.06.2012 13:33
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Toto je web o literatuře. Debaty o tom, kdo s kým nechtěl souložit a kdo si založil několik mailboxů, aby filtroval své touhy, sem nepatří. Napsala jsem knihu o pronásledování a letitém soužití s psychopatem. Za autory mluví knihy. Pokud vám jde o literaturu, nevytvářejte oslí můstky. Když se dva hádají,... třetí se směje.
Vložil: Jan Vaněk jr., 12.06.2012 11:49
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Víte, to je tak (pořád se dají dogooglovat stopy): Na začátku tisíciletí, když se Vorlíčková ještě jmenovala Dušková a říkala si Godotka, pokud se někde na internetu jejímu dílku věnovala pozornost (nebo jakékoli jiné knize, na niž se dala souvislost oslím můstkem navěsit), vzápětí se v komentářích... objevila skupina nadšených fanoušků různých (nikdy dříve nikde jinde nevídaných) podpisů, ale nápadně stejného stylu (dost by mě zajímalo, jakou mají IP adresu). Rád vidím, že autorku svého srdce během toho dlouhého čekání neopustili.
Vložil: Čitateľka, 12.06.2012 11:11
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Žiaľ, aj takí sú ľudia, rôzni. O knihy je aj na Slovensku záujem a ľudia si aj napriek ťažkej ekonomickej situácii nachádzajú na čítanie čas. Nielen pre mnohorakosť textov. Aký výber z kníh, ktoré najväčšmi zaujali, prekvapili, podnietili lebo popudili ako svedectva sociokultúrnej situácie žien i životnej... a autorskej situácie konkrétnej ženy!
Vložil: Magda de Bruin, 12.06.2012 10:04
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Nezdá se vám, že teď už ty chvalozpěvy na Vorlíčkovou (z nejasných důvodů na úkor Tučkové) nabývají absurdních rozměrů? Doporučila bych poslechnout si nejprve rozhlasový rozhovor s autorkou v pořadu Liberatura,... kde předčítá i úryvek. Z toho si lze myslím udělat docela dobrou představu o kalibru knihy i autorky. Dávat ji do souvislosti se všemi těmi nobelisty a dalšími světovými autory působí dost komicky a autorce to ve výsledku škodí.
Vložil: rhinosaurus, 12.06.2012 08:02
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Žítkovské bohyně jsou všude, dají se koupit i na benzínce a brzo je asi začnou přibalovat k pracímu prášku, že jo? :-) Nemám rád mediální nátlak a už i proto mi jsou sympatičtější ty Flying foxes. Tučkovou bych přirovnal k Vlastě Javořický, co chce být Jiráskem, leč marně. Na Vorlíčkovou jsem teprve... zvědav. Po prolistování bych tipoval na Doris Lessingovou, Hertu Müllerovou nebo Elfriede Jelinekovou. Oko mi totiž padlo na provokativní kapitolu.
Vložil: Iva, 11.06.2012 12:47
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
A proč by nešlo srovnávat Žítkovský bohyně a Flying foxes? Je přece těžší napsat příběh, ve kterém je obsažená současnost, výpověď generace třicátníků, i rafinovanej odkaz na minulost (jen tam, kde se minulost prolamuje do současnosti, teda náznaky gestapa, Stasi, STB a spol). Tučková umí psát spíš... o minulosti, ze současnosti tam cítím akorát lichý rozpaky. Vorlíčková umí popsat svou generaci a zároveň, řekla bych neobvyklým způsobem, zasazuje do kontextu dějin. Mám u knih ráda rafinovanost a obecně platný, poutavý příběhy. A to foxes jsou. Bohyně jen ze začátku.
Vložil: Eva, 08.06.2012 09:38
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Pardon, usekl se mi příspěvek. FanTomáši, mícháte hrušky s jablkama. Nemůžete srovnávat historizující prózu K.Tučkové a moderní mýtus K.Vorlíčkové. Vždyť se jedná o zcela jiné cílové skupiny a odlišný přístup k tvorbě. Tučková je taková Magdalena Dobromila Rettigová, která vaří dle osvědčeného receptu... a Vorlíčková je moderní experimentítor a její tvorba je spíše o vášni a vhledu. Ovšem nápad na křížový rozhovor je zajímavý.
Vložil: Eva, 08.06.2012 09:36
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
K.Vorlíčkové. Vždyť se jedná o zcela jiné cílové skupiny a odlišný přístup k tvorbě. Tučková je taková Magdalena Dobromila Rettigová, která vaří dle osvědčeného receptu a Vorlíčková je moderní experimentítor a její tvorba je spíše o vášni a vhledu. Ovšem nápad na křížový rozhovor je zajímavý.
Vložil: FanTomáš, 07.06.2012 19:29
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Žítkovské bohyně jsou zdařilou, leč pouze "diplomovou" a nikoli literární prací. Tučková promrhala příležitost a proměnila se z nadějné spisovatelky na píšící historičku. Tolik chtěla vystihnout tragický osud talentovaných "bohyň", až se jí v záplavě úředních lejster skutečná "božskost bohování" ztratila.... Výsledek je suchopárný, nečtivý, neživý. Obdobné téma žen-bohyní a hrdinek, které se svým talentem i osobností zcela vymykají průměru (a též za to zaplatí neúměrně vysokou cenu) zpracovala např. Kristýna Vorlíčková ve svých Flying foxes. Ta je pro mne překvapením roku. Zatímco oslavovaná Tučková musí pro příběh svých bohyň do archivu a do jisté míry se přiživuje na mnohokrát zpracované folklorní záležitosti, Vorlíčková sama, resp. její hrdinka Karin, jako by byla takovou neobyčejnou "bohyní". Zde nacházím jakousi ironii osudu, která je pro Čechy typická: zatímco zmrtvělý, avšak masám srozumitelný příběh je oslavován, autentický a strhující příběh Flying foxes zůstává zatím "nespatřen". Přestože Tučková i Vorlíčková na knihách pracovaly přibližně ve stejnou dobu a jejich prózy mají velmi mnoho styčných bodů (svět talentovaných, spirituálních žen, lesbická nóta, motiv pronásledování, pobyt hrdinek na psychiatrii atd.atd.), Tučková jakoby opatrně, téměř vypočítavě psala učebnici pro folkloristy, zatímco Vorlíčková se odvážně a působivě vrhá střemhlav. Obě píší o tomtéž, avšak jejich cesty se rozcházejí: Kde Tučková klade důraz na srozumitelnost a přístupnost masám, tam Vorlíčková vsází na čtenáře, jeho vzdělanost a schopnost porozumět hlubinné symbolice, archetypům. Ať je nám však bližší jedna či druhá, jedno mají společné: silné ženské příběhy. V případě Tučkové pouze s dosahem českým, v případě Vorlíčkové se nebojím napsat,že s potenciálem až světovým. Jedna zem (příliš při zemi, sází na jistotu),vzduch (dýchatelný všemi). Druhá oheň (vzrušující a autentická), voda vyvěrající z tajemného nitra. Kdybych neměl na obou katedrách příliš práce, snad bych i napsal srovnávací práci. Téma Kateřina a Kristýna je mimořádně zajímavé. Rád bych si přečetl např. rozhovor obou autorek. Možná by se nejednalo o konfrontaci, nýbrž o spolupráci, z níž by vzešlo pozoruhodné dílo. Neboť co má jedna (sitzfleisch a srozumitelnost pro masy Tučkové), nemá druhá (tryskající čtivost, téměř maniákální talent a přesah Vorlíčkové) a naopak. Těším se na další knihy obou autorek a pospíchám směr London.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.