Fischerová, Sylva: Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel

Fischerová, Sylva
Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel

recenze beletrie česká

Kniha Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel je básnířčina americká odysea, v níž autorka formou deníkových záznamů popisuje s cynismem sobě vlastním své americké zážitky a zkušenosti. Na rozdíl od povídkové sbírky Pasáž, kde Fischerová proklamuje, že jen některé části jsou autobiografické (respektive že základ je autobiografický a dialogy vyfabulované), Thonet se zdá být autobiografickou výpovědí o výpravě na jiný kontinent.

Sylva Fischerová: Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel. Druhé město, Brno, 2012, 78 s.

Sylva Fischerová (* 1963) je především básnířka. Na svém kontě má již sedm básnických sbírek a dva povídkové soubory. Za sbírku povídek Pasáž (Fra, 2011) získala nominaci na cenu Magnesia Litera. Fischerové se však podařilo prorazit i v zahraničí – její básně byly přeloženy do mnoha světových jazyků a autorka byla mimo jiné pozvaná na básnické čtení do New Yorku. Kniha Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel je básnířčina americká odysea, v níž autorka formou deníkových záznamů popisuje s cyničností sobě vlastní své americké zážitky a zkušenosti. Na rozdíl od Pasáže, kde Fischerová proklamuje, že jen některé části jsou autobiografické (respektive že základ je autobiografický a dialogy vyfabulované), Thonet se zdá být autobiografickou výpovědí o výpravě na jiný kontinent.

Fischerová pro své psaní zvolila formu „mezižánrového postmoderního mišmaše“ – pár odstavci stručně a věcně popíše své postřehy, v dalším pak přimíchá „něco faktů“ z amerických dějin či nějakou filozofickou teorii, a dále řeší věci niterné a intimní, jako jsou láska či smrt. Autorka mísí poezii (v češtině i v angličtině) s faktickými poznámkami, v knize se objevují věty v kurzívě, sousloví v anglickém originále či majuskule pro vyznění a podtržení (ne)smyslu rčení. Vše se ale nese v jednom duchu, v jedné náladě, vzájemně se doplňuje, navazuje na sebe; styl je vyvážený. Pod zdánlivými banalitami se skrývá hluboká filozofie. Na takovém žánru by mohl leckdo ztroskotat, ovšem Fischerová se s ním vypořádala s lehkostí a grácií. Svou vyzrálostí může kniha evokovat pozdní čtivou autobiografickou prózu Williama Saroyana (O neumírání, 1963). Autorka neexperimentuje s formou, pouze paroduje konvenční literární postupy (kterými si již prošla, takže ví, co dělá a jak na to).

„Amerika je buď právě tady, nebo není nikde.“
Samozřejmě, že Amerika už byla (kromě mořeplavce Columba) objevena mnoha spisovateli, oslavena a zachycena mnoha citlivými dušemi. Louis-Ferdinand Céline už mezi válkami věděl, že „New York je město stojící“, Remarque zase vylíčil Ameriku jako „zemi zaslíbenou“, kam z válečné Evropy prchali lidé hledající útočiště. A konečně české spisovatelce Ivě Pekárkové se podařilo brilantně zachytit zvědavý turistický „rubber neck“ vzhlížející k Fischerové oblíbeným „mrakoškrábům“. Fischerová však, dříve než se stačila opojit, ze svého amerického snu střízliví; v textu bryskně odhaluje, co se skrývá pod bublinou amerického pozlátka. Zjišťuje, že Evropa je ryzí, historická a vkusná jako židle značky Thonet, a v Americe jsou stejně všichni přistěhovalci s kořeny všude po Evropě (po kterých nepřestávají pátrat). Amerika je umělá jako Disneyland, je to jen jedna velká iluze. Spisovatelka ukazuje povrchnost a tupost skrývající se za věčným „smilem“ jejích obyvatel. Její dětská představa o americké svobodě mizí rychlostí neadekvátního obvinění z krádeže piva, které si chtěla vypít přesně tam, kde si to vysnila.

Autorka se na své pouti setkává s různými lidmi, s různými lidskými příběhy, které zaznamenává. Jedno z nejzajímavějších je setkání s nečesky mluvícími krajany z české vesnice v Americe. Jejich puritánství a nabubřelost ji nepřestávají iritovat, jejich absurdní dodržování českých tradic, oslavy s „kolachi“ a „houby days“ s Masarykem („čti mezerik“). Celá Evropa se dá transponovat do Ameriky (nejen česká vesnice), podobně, jako si člověk přenese na jiný kontinent své evropské problémy, kde na ně má možnost nahlížet s odstupem. Nakonec i Fischerová líčí svou Ameriku s odstupem – z domova, ze židle Thonet.

Básnířka se v Americe dozvídá, že „většina básní je špatná“. Je to tak i s obrazy? „Ale tenhle je můj a je dobrý,“ konstatuje, když si prohlíží noční New York ze svého balkonu nebo když si po svém interpretuje „obrazy (post)moderního umění“ z MoMA, které v New Yorku navštíví. Fischerová (podobně jako Saroyan) přemýšlí o (ne)smyslu psaní – o jeho marnosti i nepostradatelnosti. Autorka je akademicky vzdělaná filozofka, skeptička se smyslem pro cynismus a (sebe)ironii. I když nabyté vědomosti pro ni můžou být v poměřování hodnot rozhodující, dalo by se jí vytknout jejich nadužívání – ne každý ví nebo si pamatuje, jakým činem či myšlenkou se proslavil Hérakleitos nebo co chtěl Zénón z Eleje říci svými paradoxy. Tím, že se k vysvětlení sebenevysvětlitelnějších pohnutí, jevů a emocí za každou cenu snaží dobrat logicky a zkrotit je rozumem, narušuje proud intuitivních myšlenek. A přitom právě v civilních pasážích, kdy pronáší výstižné, takřka geniální bonmoty, jako třeba „you are a poet, you have things to do“, je Fischerová nejsilnější.

Druhá polovina knihy je důvtipnější, má rychlejší spád. I když autorka zpočátku nenechá čtenáře vydechnout, doporučuji mu být trpělivým hledačem perel, které jsou do textu rozsypány. Autorka k tomu dodává: „Celé je to totiž, rozumíš, o způsobu vnímání.“ Thonet je náročnější literatura pro fajnšmekry. Patos střídá civilnost, vědecké poznámky se mísí s poezií – nezkušený čtenář se může snadno ztratit. Každopádně Fischerová zůstává svéhlavě svá, je originální a vtipná, nenudí. Člověk velmi rychle pronikne do jejího osobitého (vykládání si) světa a rád se v něm na chvíli zabydlí.

© Andrea Vatulíková

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 122 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.