Francouzské literární ceny roku 2012
Prix Goncourt 2012

Francouzské literární ceny roku 2012

Slavná literární cena Prix Goncourt, jež vybírá nejlepšího autora už od roku 1903, byla udělena 7. 11. ve 12:45. Laureátem je Jérôme Ferrari a jeho román Le Sermon sur la chute de Rome (vydalo nakladatelství Actes Sud).

Literární ceny jsou ve Francii nedílnou součástí literárního provozu: ač jsou nominace i konečná volba jednotlivých porot každoročně provázeny i nelichotivými komentáři ukazujícími na neobjektivitu takového posvěcování vybraných knih a autorů, ač ceny a soutěžící knihy i spisovatele provázejí různé skandály, nakonec stejně všichni a všude o laureátech cen mluví. A to je přidanou hodnotou celé akce: literatura je ve Francii od srpna do poloviny listopadu stále v popředí zájmu – médií, a tím také čtenářů. Ti jsou tak dobře připraveni na vánoční nákupy. A prodeje knih rostou...

Letošní harmonogram hlavních literárních cen byl rozvržen na dva týdny:
25. října – Grand prix du Roman de l'Académie française (Cena Francouzské akademie)
5. listopadu – Prix Femina
6. listopadu – Prix Médicis
7. listopadu – Prix Goncourt
7. listopadu – Prix Renaudot
8. listopadu – Prix Décembre (nejmladší z prestižních cen, uděluje se od r. 1989)

Už od srpna se média pečlivě připravovala na blížící se volbu Miss Kniha. Nové knihy letos nabízeli slavní autoři Amélie Nothombová, Christine Angotová, Olivier Adam, Laurent Gaudé, Philippe Delerm, Laurent Binet, Cécile Guilbert, Linda Lê, Mathias Énard, François Bon, Patrick Deville, Serge Joncour, Jean Echenoz... V prvních nominacích se ale objevili i spisovatelé takřka neznámí, jako Jérôme Ferrari, a jako obvykle i nováčci, autoři prvotin, z nichž největším objevem se zdál být ani ne třicetiletý Joël Dicker. Překvapením bylo v tomto roce silné zastoupení i jiných nakladatelství než jen nejsilnější vydavatelské trojky, nechvalně známé pod zkratkou Galligrasseuil (Gallimard, Grasset, Seuil), kam většinou důležitá ocenění putují, což je následně tématem komentářů o zákulisní provázanosti porot, samotných cen a nakladatelských mastodontů.

Dalším zajímavým aspektem byla skutečnost, že Joël Dicker, Jérôme Ferrari a Patrick Deville byli nominováni – a v selekcích se do poslední chvíle udrželi – každý na několik z nejprestižnějších cen. Zdálo se tedy, že jeden z nich by mohl odejít třeba i se třemi medailemi v kapse. Leč:

Akademie, Femina, Médicis
Cenu Francouzské akademie získal švýcarský autor Joël Dicker za román La Vérité sur l’affaire Harry Quebert (nakl. de Fallois, l'Age d'homme).
Cenu Femina přiřkla jako obvykle její ryze ženská porota. Laureátem je Patrick Deville a jeho román Peste & choléra (nakl. Seuil).
Cenu Médicis získala Emmanuelle Pireyre za Féerie générale (nakl. L'Olivier).

Goncourt
Napjatě očekávané udělení slavné Prix Goncourt, jež vybírá nej- autora a dílo už od roku 1903, bylo vyhlášeno 7. 11. ve 12:45. Oceněn byl Jérôme Ferrari a jeho román Le Sermon sur la chute de Rome (Actes Sud).

Renaudot
Velké překvapení přichystala porota další významné ceny Prix Renaudot, když se rozhodla vyhlásit za laureátku autorku, jež nebyla mezi posledními čtyřmi nominovanými: cenu získala rwandská autorka Scholastique Mukasonga za román Notre-Dame du Nil (Gallimard).

...Décembre
V poslední ceně, Prix Décembre, se mělo rozhodnout mezi třemi autory: Christine Angot Une semaine de vacances (Flammarion), Michaël Ferrier Fukushima. Récit d’un désastre (Gallimard), Mathieu Riboulet Les œuvres de miséricorde (Verdier). Média už od léta tipovala jako jasnou vítězku této ceny kontroverzní autorku Christine Angot – ta dokonce odmítla převzít s předstihem udělené ocenění Prix Sade, údajně proto, aby měla volné ruce pro prestižnější "Décembre". (Prix Décembre byla založena roku 1989 jako Prix Novembre, a podobně jako v počátku i různá další ocenění vznikla z protestu proti rozhodování poroty "goncourtovské": chtěla být zejména cenou nezávislou.) I zde se odehrálo překvapení, Prix Décembre obdržel Mathieu Riboulet.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

tomáš havel,

Prix Landerneau jsem nezmínil jako důkaz kvality knihy, ale jako důkaz toho, že si jej musela spousta čtenářů všimnout (s ní spojené autogramiády atd.), stejně jako reedice románů svědčí o tom, že první vydání jdou na odbyt. Je samozřejmé, že nepatří k úplně nejznámějším, ale "takřka neznámý" se mi zase zdálo trochu přehnané. Nechtěl jsem se hádat o slovíčka, jenom mi Ferrariho, kterého mám rád, přišlo líto.

jovanka,

Ano, máte pravdu. Ferrari vydal první román v korsickém nakladatelství Ed. Albiana (Aleph Zéro), a poté 5 (včetně goncourtovského) románů v Actes Sud. Mezitím ještě v jiném korsickém nakladatelství odborný text o Schopenhauerově pohledu na umění. V textu ho uvádím jako spisovatele "takřka neznámého", nikoli jako debutanta. "Menších" (uvozovky cituji od vás) cen jako Prix Landerneau nebo Prix Roman France Télévision, již dostal r. 2010 (a další ceny, které vlastní), je ve Francii příliš mnoho na to, aby ještě mohly skutečně o něčem vypovídat. (Samozřejmě ani nejprestižnější cena ještě neznamená NEJ knihu roku pro každého čtenáře.) Jsem přesvědčená o tom, že Ferrari do letošního podzima, kdy se objevil v nominacích hned na několik předních cen, skutečně nebyl známý tak jako Christine Angot, Amélie Nothomb nebo Olivier Adam atd.

tomáš havel,

Myslím, že J. Ferrari není, aspoň ve Francii, téměř neznámý spisovatel.
Jeho knihy získaly už několik "menších" cen, mj.Prix Landerneau, což je cena věnovaná knihkupci z obchodů v rámci hypermarketů Leclerc (rozhodně se nejedná o dva regály s třetiřadými knihami jako u nás v Tesku, ale obchody na úrovni /velikostí i nabídkou/ menších krámů knižních řetězců u nás a je jich ve Francii na 160 - to znamená již poměrně početné zákaznictvo).
Letos oceněná kniha je již jeho pátou v nakl. Actes Sud, což je také poměrně veliké a významné nakladatelství, jehož knihy jen tak nezapadnou. O tom svědčí i kapesní reedice jeho románů, což by u téměř neznámého autora nepřicházelo v úvahu.