Děsivá myšlenka, že tajný život existuje
Děžinský, Milan: Tajný život

Děsivá myšlenka, že tajný život existuje

Pro poetiku Milana Děžinského jsou příznačné „navlhlé“, „diskrétní“ organické motivy jako např. tkáně, bradavice, plísně, sliz, útroby. Ty ovšem v básních nevystupují jako sólokapr turpismu, nýbrž se podílejí na se vším všudy lidském rázu Děžinského poezie, včetně ústrojně lidských nedokonalostí a (snad trochu kafkovských) nástrah města, krajiny a života.

Milan Děžinský zřejmě patří k nejpilnějším českým autorům. Nejpilnějším, nikoli nejplodnějším. Do letošního podzimu, který byl bohatý na dlouho očekávané knížky básníků v nejlepších autorských letech, vydal čtyři sbírky (Černá hodinka, Kašel mé milenky, Slovník noci, Přízraky). Rozpracoval v nich poetiku, pro niž jsou příznačné „navlhlé“, „diskrétní“ organické motivy jako např. tkáně, bradavice, plísně, sliz, útroby, „ukousnutý nehet, / podivně zabarvený lupínek kůže“ atd. Ty ovšem v básních nevystupují jako sólokapr turpismu, nýbrž se podílejí na se vším všudy lidském rázu Děžinského poezie, včetně ústrojně lidských nedokonalostí a (snad trochu kafkovských) nástrah města, krajiny a života.

Filozofická báseň Tajný život, která příhodně propůjčila název celé knize, do určité míry vede čtenáře. „Myšlenka, že nějaký tajný život opravdu existuje, / je děsivá.“ Nejen děsivá, ale i pravdivá a nesmírně poutavá. Milana Děžinského v básních zajímá ono bytostně intimní já, které je nejen v kontrastu s veřejnou, oficiální naleštěností: „hladké podpaží televizní hvězdy / modře vybuchuje v samotě tmy“, ale i lidová, trapná očividnost (např. vzlykající „žena mužské postavy“). Tajný život může obsáhnout leccos, ať už jsou to domácké starosti, zvědavost na lidský bordýlek: „zblízka se podívat / na ty měkké věci namotané do větví“ nebo jeden z nejpalčivějších problémů dneška, geniálně vystižený pouhým souslovím: „finta nudy“!

Není pochyb, že do tajného života Milana Děžinského spadá hlavně jeho život básnický; ve své páté sbírce tematizuje samotnou literaturu a lásku k souputníkům nejadresněji. Z hlediska literatury je pojato dosažení Kristových let: „napadá mě, že v mém věku / Ginsberg i Corso dávno napsali / ty nejkrásnější básně“, ale i krajinná přírodní výstižka: „v krabaté kůře se líhne pozorný / obličej Theodora Roethka“. Spolu s přílivem přírodních motivů, toulek, dravců, tajných zákoutí a návratem k tématu bytu (domov-úkryt, jejž ukázal v prvotině, v Tajném životě přerůstá do tématu domova úhlem pohledu hlavy rodiny) je tento zřetel k psaní nejvýraznějším novým – anebo jen prohloubeným, obnoveným – rysem Děžinského poetiky.

Autorova píle netkví v šíři toho, co si v básních (nebo v překladech) vyzkoušel: naopak je s podivem, jak mírně se jeho sbírky od sebe liší. Děžinský pilně čte, píše a z napsaného pečlivě vybírá; na jeho sbírkách je znát určitá rozvaha, která se ale nepříčí prudkosti ani naléhavosti prezentovaných obrazů. Z hlediska formálního i tematického se posouvá, ale s radikálními odlišnostmi nepřichází. Přesto můžeme tvrdit, že je každá jeho další sbírka vždycky o stupínek lepší a přesnější. Údiv nad tím, jak to ksakru Děžinský dělá, je údivem nad tajemstvím, které slibuje poezii.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Host, Brno, 2012, 80 s.

Zařazení článku:

beletrie česká

Jazyk:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Jakub Řehák,

Je to šikovný výraz a Děžinského poezii opravdu něčím postihuje. Ale žádný z pojmů, co jsou k dispozici, by jej nevystihnul. (Barko, expresivita, surrálno? Ne, Milan má v básních opravdu trochu rád různé zajímavé hnusy - turpismus sedí.) Takže palec nahoru za ten nápad. Možná by bylo zajímavé pojednat českou poezii z tohoto pohledu, přivést turpismus do Čech, když už je taková doba různých nových programů. J.

Michael Alexa,

Děkuji za děsivě trefný příspěvek, je pravda, že jsem se to naučil v hodinách polské literatury (které se týkaly i v ČR trochu zapomenutého Grochowiaka :-), dokonce i google mi na dotaz solí jenom příspěvky polonistů. Na druhou stranu je to velice šikovný výraz, což je momentálně, uznávám, vedlejší. Díky. MA

Jakub Řehák,

Sólokapr turpismu je pěkná slovní spojení i charkteristika, ale bude tomu někdo mimo čtenáře Grochowiaka rozumět? Nebo aspoň nevím o tom, že by to byl v našich končinách rozšířený obrat. Pokud se mýlím, rád se nechám poučit! Jinak mi to zní trochu jako polonistická manýra. Já bych to jako redaktor škrtl a chtěl bych po Michaelovi český ekvivalent :-) Přátelský. JŘ