Mercier, Pascal: Lea

Mercier, Pascal
Lea

ukázka beletrie zahraniční

Potkali jsme se jednoho jasného, větrného rána v Provence. Seděl jsem před kavárnou v Saint-Rémy a v pobledlém světle pozoroval kmeny holých platanů. Číšník, který mi donesl kávu, postával ve dveřích. Ve své obnošené červené vestě vypadal, že tuhle práci dělá celý život. Občas potáhl z cigarety.

Pascal Mercier: Lea. Přel. Radka Denemarková, Plus, Praha, 2012, 240 s.

Potkali jsme se jednoho jasného, větrného rána v Provence. Seděl jsem před kavárnou v Saint-Rémy a v pobledlém světle pozoroval kmeny holých platanů. Číšník, který mi donesl kávu, postával ve dveřích. Ve své obnošené červené vestě vypadal, že tuhle práci dělá celý život. Občas potáhl z cigarety. Jednou zamával jakémusi děvčeti na  zadním sedadle mopedu, co prorachotil kolem. Vypadalo to jako z nějakého starého filmu z mého dětství. I když moped dávno zmizel, číšník se ještě chvíli usmíval. Pomyslel jsem na kliniku a jak se jim tam už třetí týden beze mě daří. Pak jsem se znovu podíval na číšníka. Výraz v jeho obličeji byl teď nepřístupný a pohled prázdný. Říkal jsem si, jaké by to bylo, žít jeho život namísto svého.

Z Martijna van Vlieta jsem uviděl nejprve šedou kštici, jel v červeném peugeotu s bernskou poznávací značkou. Pokoušel se zaparkovat,místa měl dost, přesto se mu to nedařilo. Parkoval nešikovně, bojácně a nejistě, což se nehodilo k jeho mohutné postavě. Vystoupil z auta a sebejistě si to namířil přes silnici, proplétal se hlučným provozem a blížil se ke kavárně. Přeměřil si mě skeptickým pohledem tmavých očí a vešel dovnitř.

Tom Courtenay, pomyslel jsem si, to je přece herec Tom Courtenay z filmu Osamělost přespolního běžce. Přinejmenším ho něčím připomínal. A vlastně mu vůbec podobný nebyl. Připomínal ho chůzí a pohledem – způsobem, jakým vnímal svět a sebe v něm. Ředitel vysokoškolské koleje Toma Courtenaye nenávidí, nenávidí vytáhlého čahouna s vychytralým pohledem, ale potřebuje ho, potřebuje eso v rukávu, které vytáhne na závodech s konkurenční vysokou školou, zaskočí ostatní běžeckou hvězdou. A tak smí Tom Courtenay v době vyučování trénovat a běhat. Běhá a utíká podzimně zbarveným listím, kamera sleduje detailně obličej, který se blaženě usmívá. Nastává dlouho očekávaný den, Tom Courtenay se rozeběhne a všem uteče, soupeři jsou ohromení, jakoby zkameněli, Courtenay vbíhá do cílové rovinky, velký záběr na ředitele se sádelnatým obličejem, leskne se očekáváním velkého triumfu, zbývá sto metrů do cíle, zbývá padesát metrů, tady je, tady běží Courtenay, jenomže najednou zpomaluje, obrovské vzrušení, vzrušení stoupá, on opravdu zpomaluje, přibrzdí, zastaví se úplně, nevěřícný výraz ředitelovy tváře, teď mu to došlo, mladík ho má v hrsti, toto je pomsta za šikanu, Courtenay si dřepne na zem, roztáhne nohy a protřásá svaly, nohy by rády běžely, soupeř ho míjí a proběhne cílem, Courtenay se triumfálně ušklíbne. Toužil jsem ten vítězný úšklebek vidět opakovaně, chodil jsem do kina v poledne, odpoledne, večer i na sobotní promítání.

Celý text ukázky ve formátu pdf

překlad © Radka Denemarková
ukázka z knihy Lea
na iLiteratura.cz se souhlasem nakladatelství Plus

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2079x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce