Frank, Anne

Frank, Anne

přehled beletrie zahraniční

Z literatury spojené s Anne Frankovou sice v češtině chybějí stěžejní díla, ale i dostupné publikace vhodně doplňují obraz prostředí a doby, jak ho známe z Deníku Anne Frankové.

Anne Franková a ti druzí

Letos 4. srpna uplynulo sedmdesát let od odhalení úkrytu v zadním domě na amsterodamském Prinsengrachtu 263 a zatčení jeho obyvatel: čtyřčlenné rodiny Frankovy, tříčlenné rodiny van Pelsovy a Fritze Pfeffera, ale také dvou pomocníků, Johannese Kleimana a rodáka z Vrchlabí Victora Kuglera. Tehdy patnáctiletá Anne Franková by se letos dožila pětaosmdesáti let. V březnu 2015 pak budeme vzpomínat sedmdesáté výročí úmrtí Anne a její sestry Margot v koncentračním táboře Bergen-Belsen. V Nizozemsku k té příležitosti vznikla velkolepá divadelní produkce Anne. Premiéru 8. května 2014 navštívil i nizozemský královský pár a série představení (denně kromě pondělí a úterý, v sobotu odpolední a večerní představení) běží do konce ledna 2015. K dnešnímu dni se prodalo přes sto tisíc vstupenek. Novou dramatizaci (první vznikla v roce 1956 v USA a přispěla zásadním způsobem ke světovému věhlasu Deníku) vytvořila na popud basilejského Fondu Anne Frankové spisovatelská manželská dvojice Leon de Winter a Jessica Durlacherová. V módní čtvrti v revitalizované části amsterodamského přístavu vyrostla během osmi měsíců divadelní budova s kapacitou přes tisíc diváků, na jejíž scénu se vejde téměř v měřítku 1:1 byt na náměstí Merwedeplein, kde Frankovi bydleli před odchodem do ilegality, či čtyřpatrový průřez zadním domem, do detailů propracovaná kopie skutečné skrýše. K divadelní budově se lze dostat nejen po souši, ale z centra také zvlášť pro tuto příležitost zřízeným lodním spojením. Kontrast mezi intimním charakterem Annina příběhu a komerčním, velikášským duchem celého projektu (včetně speciálních nabídek pro diváky v podobě luxusní večeře před představením či vybraných nápojů o přestávce) vyvolal v médiích debaty a nejednoznačné přijetí u kritiky.

Také u nás letos vycházejí publikace, které připomínají osud Anne Frankové. Nebudí sice takovou pozornost jako nizozemská inscenace, ale v souboru českých pramenů k této problematice bezesporu představují přínos. V dubnu vyšla v nakladatelství Academia studie Davida Barnouwa a Gerrolda van der Strooma Kdo udal Anne Frankovou?. Překladatelka Jana Mitáčková publikaci doplnila rozsáhlým doslovem o životě Anne Frankové a o poválečných osudech Deníku doma i ve světě. V nakladatelství Triáda vychází samostatná knižní monografie Anne Frankové, kterou napsal v roce 2002 pro životopisnou edici nakladatelství Rowohlt Matthias Heyl. Když k tomu připočteme vzpomínky Miep Giesové (zaznamenané americkou publicistkou A. L. Goldovou, česky vyšly v roce 2010 s názvem Zachránit! Příběh ženy, která ukrývala rodinu Anne Frankové), nabývá obraz Anne Frankové a okolností, v nichž žila, i pro české čtenáře stále zřetelnějších obrysů.

Snad každý čtenář Deníku Anne Frankové vnímá závěrečnou poznámku o tom, že úkryt by prozrazen, ale udavače se nikdy nepodařilo odhalit, jako znepokojivou. Pracovníci Nizozemského ústavu válečné dokumentace (NIOD) David Barnouw a Gerrold van der Stroom vydali v roce 2003 výše zmíněnou studii (v nizozemštině zde) s názvem Kdo udal Anne Frankovou?. Ve zkrácené formě studii zařadili i do nejnovější verze kritického vydání Deníku z roku 2006 (Dagboeken van Anne Frank, 1986, 2001, 2006; existuje anglická a německá verze kritického vydání, založená na původní edici z roku 1986, v č. kritické vydání k dispozici není). Badatelé zkoumají různé hypotézy o tom, kdo obyvatele zadního domu udal, a opírají se při tom především o dvě životopisné publikace: o knihu rakouské publicistky Melissy Müllerové Anne Frank (1998, vyšla současně v němčině, angličtině a nizozemštině) a britské publicistky Carol An Leeové: Het verborgen leven van Otto Frank (2002, Skrytý život Otty Franka). Ani tyto životopisy nejsou přeložené do češtiny. Autoři studie se zejména zaměřují na hypotézu Leeové, podle níž byl udavačem Tonny Ahlers, podvodník a kolaborant, který údajně dlouhá léta Ottu Franka vydíral v souvislosti s dodávkami Frankovy firmy pro wehrmacht. Studie se proto zabývá podrobněji problematikou obchodního podnikání v předvečer druhé světové války a za okupace (Nizozemsko bylo obsazené v období 1940–1945). Autoři však věnují pozornost i fenoménu udávání a poukazují na podíl obyčejných úředníků či řadových nizozemských policistů a četníků, tedy nikoliv nutně lidí nacistického smýšlení, na pronásledování Židů.

Z překladatelského hlediska jsou zajímavé postřehy autorské dvojice o významových posunech v různých vydáních téže knihy: monografie Leeové vyšla nejprve v nizozemském překladu. Na základě reakcí Ahlerových pozůstalých na toto vydání ještě stačila v některých bodech poopravit a těsně před publikací doplnit svůj anglický originál. O něco pozdější americké vydání obsahuje další nové poznatky. Porovnáním autentických nizozemských dokumentů s autorčinou interpretací však autoři odhalují i případy, kdy se projevuje její nedostatečná znalost nizozemštiny. Příznačný je ostatně název, který zvolila pro svou monografii Anne Frankové z roku 1999: Roses from the Earth (doslova Pozemské růže). Název cituje Annin rýmovaný zápis do kamarádčina památníku: Beste Henny, / 't Is weinig van waarde, / Hetgeen ik je bied. / Pluk rozen op aarde / En vergeet mij niet. / Door mij geschreven, / Door mij gedaan, / Anne Frank, / Zo is mijn naam. Záznam je založený na stereotypních veršících určených k tomuto účelu (tak jako se u nás v Annině době psávalo: Když jsem ti psala v památník, byly jsme malé žabky. Snad si na mě vzpomeneš, až budem staré babky). Z neznalosti nizozemštiny a reálií však Leeová přikládá této rýmovánce symbolický význam a vytržením z kontextu získává citát patetický přízvuk.

Osobní pohled na obyvatele úkrytu na Prinsengrachtu nabízí vzpomínková knížka Miep Giesové, už od roku 1933 zaměstnankyně Frankova podniku, která rodině při odchodu do ilegality v červenci 1942 i během pobytu v úkrytu velmi pomáhala a společně s mladou kolegyní Bep Voskuijlovou se po zátahu 4. srpna 1944 zasloužila o to, že se deníky Anne Frankové zachovaly. Je třeba poznamenat, že Giesová se dlouhá léta vyhýbala publicitě. Během poválečného vyšetřování okolností udání podávala svědecké výpovědi, ale veřejně se k osudu svých chráněnců nevyjadřovala. Vypráví dokonce, že Annin Deník (v knižní podobě) četla až na Frankovo naléhání, protože se obávala, že ji četba příliš rozruší. O všech obyvatelích se vyjadřuje s velkou úctou, ale zejména zdůrazňuje sympatické vlastnosti Anniny matky a zubaře Pfeffera, protože nelichotivé pasáže o nich v Deníku jí jsou proti mysli. V původním vydání z roku 1987 zachovávala Giesová dokonce fiktivní jména, která dala Anne svým spolubydlícím ve verzi deníků určené po válce k publikaci – takzvané verzi „b“ (a používají se i v současné české verzi Deníku): jako by chtěla naznačit, že Anniny charakteristiky se netýkají skutečných osob. Současně je při čtení třeba brát v úvahu, že Giesová (1909–2010) své vzpomínky americké publicistce Goldové vyprávěla jako téměř osmdesátnice, s velkým časovým odstupem, navíc pravděpodobně komunikovaly v angličtině, jazykem, který Giesová rozhodně neovládala dokonale. Vzápětí po originální verzi následoval nizozemský překlad a ke stým narozeninám Giesové v roce 2009 kniha vyšla v obou jazycích znovu, v revidovaném vydání. Tato vzpomínková publikace vynesla Giesovou na pět let na výsluní zájmu. Jezdila na besedy do škol doma i v cizině, ale po manželově smrti (1993) se opět stáhla do ústraní.

Z téměř nepřeberného množství publikací, v nichž na Anne vzpomínají její blízké kamarádky (Hanneli Goslar, Jacqueline van Maarsen) či lidé z širšího okruhu známých, vyšla česky kniha Berthe Meijerové Život po Anně (sic!) Frankové a z angličtiny přeložená kniha Thea Costera Všichni jsme nosili hvězdu. Vzpomínky spolužáků Anny (sic!) Frankové (je smutné, že bez ohledu na to, že v současném českém vydání Deníku se správně zachovává jméno Anne, vzniklé z Annelies, se nešvar přejmenovat Annelies na Annu nepřestává šířit). Publicistka Berthe Meijerová (1938–2012) bydlela jako dítě v ulici, kam chodila Anne Franková do školy, a později se s ní sešla v Bergen-Belsenu. Přestože Meijerové bylo v té době teprve sedm let, vzpomíná na to, jak Anne v koncentračním táboře vyprávěla dětem pohádky. Její líčení celoživotních psychických i fyzických následků věznění napovídá snad něco o tom, s jakými problémy by se po zbytek života asi potýkala i Anne, kdyby přežila.

V českém překladu jsou však dostupná i další svědectví o osudech Židů za německé okupace Nizozemska. Nejnověji vyšla vzpomínková kniha Maxe Rodrigueze Garcíi Auschwitz, Auschwitz... nezapomenu na tebe, dokud budu naživu. Příběh své neznámé tety Roosje, profesionální učitelky tance, která dávala taneční hodiny i esesákům v Osvětimi, sepsal Paul Glaser – český titul zní Tanec s nepřítelem. Už dříve vyšla autobiograficky laděná kniha Jony Oberského Dětská léta, kde se očima malého dítěte líčí krutý příběh židovské rodiny, která se podobně jako Frankovi uchýlila z Německa do Nizozemska s nadějí, že tam unikne pronásledování, avšak internaci v Bergen-Belsenu (v bloku sousedícím s tím, kde pobývala Anne se sestrou Margot) a později v Osvětimi přežil z celé rodiny jen malý vypravěč. Karmelitánské nakladatelství vydalo knihu Přervaný život. Deníky Etty Hillesum 1941–1943 a výbor z její korespondence s názvem Myslící srdce, a tak i tento nizozemský válečný deník literárně nadané židovské dívky, psaný s myšlenkou na pozdější vydání, který se však dočkal publikace až se čtyřicetiletým zpožděním, je českým čtenářům k dispozici.

K situaci v Nizozemsku za německé okupace vydala Nadace Anne Frankové dva vzdělávací komiksy. První z nich by měl vyjít ještě letos v nakladatelství Triáda s názvem Rodinné tajemství. Přehlednou a přístupnou formou se tu na příběhu dvou kamarádek, dcery nizozemského policisty a její spolužačky z rodiny německých židovských emigrantů, líčí složitá situace a morální dilemata, s kterými mnohdy zápolili členové jedné rodiny, ať už s okupanty více či méně kolaborovali, nebo se naopak zapojili do odboje. Okrajově se zmiňuje i situace v tehdejší Nizozemské Indii, dnešní Indonésii, kterou za druhé světové války okupovalo Japonsko.

K literatuře spojené s Anne Frankovou se tedy dá obecně říct, že sice v českém překladu chybějí stěžejní díla (kritické vydání deníků, životopisy Müllerové a Leeové), ale zejména díky osobním vzpomínkám a svědectvím, která v češtině vycházejí, si čtenáři přesto mohou doplnit obraz doby, který si na základě Deníku Anne Frankové utvořili.

Přehled publikací zmíněných v článku – rok vydání 2014:
• (Eric Heuvel: Rodinné tajemství. Z nizozemského orig. De ontdekking přel. Magda de Bruin Hüblová. Triáda, Praha)
Matthias Heyl: Anne Franková. Z německého orig. Anne Frank přel. Veronika Dudková. Triáda, Praha 2014
Max Rodriguez García: Auschwitz, Auschwitz... nezapomenu na tebe, dokud budu naživu. Z anglického originálu Auschwitz, Auschwitz... I cannot forget you. přel. Marek Toman. Novela Bohemica, Praha 2014
David Barnouw, Gerrold van der Stroom: Kdo udal Anne Frankovou? Z nizozemského orig. Wie verraadde Anne Frank? přel. a doslov napsala Jana Mitáčková. Academia, Praha 2014
Paul Glaser: Tanec s nepřítelem. Z nizozemského orig. Tante Roosje s přihlédnutím k americkému vydání Dancing with the Enemy přel. Jana Červenková a Lenka Strnadová. Triton, Praha 2014

Starší publikace:
Coster, Theo: Všichni jsme nosili hvězdu. Vzpomínky spolužáků Anny Frankové. Z anglického překladu We All Wore Stars: Memories of Anne Frank From Her Classmates. přel. Alexandra Fraisová. Ikar, Praha 2012
Meijerová, Berthe: Život po Anně Frankové. Z nizozemského orig. Leven na Anne Frank přel. Petra Schürová. Epocha, Praha 2012
Giesová, Miep; Goldová, Alison Leslie: Zachránit! Příběh ženy, která ukrývala rodinu Anne Frankové. Z angl. orig. Anne Frank Remembered: The Story of the Woman Who Helped to Hide the Frank Family přel. Ludmila Janská. Leda, Praha 2010
Jona Oberski: Dětská léta. Z nizozemského orig. Kinderjaren přel. Jana Červenková. Triton, Praha 2009
J. G. Gaarlandt (ed.): Přervaný život. Deníky Etty Hillesum 1941–1943. Z nizozemského orig. Het verstoorde leven. Dagboek van Etty Hillesum 1941–1943. přel. Jindra Hubková. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005, 2. vydání 2008
Etty Hillesum: Myslící srdce. Z nizozemského orig. Het denkende hart van de barak. Brieven van Etty Hillesum. přel. Petra Schürová. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007

 

© Magda de Bruin Hüblová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2580x

Inzerce
Inzerce