Rufin, Jean-Christophe: Nesmrtelná túra do Compostely (2)

Rufin, Jean-Christophe
Nesmrtelná túra do Compostely (2)

ukázka náboženství

Během Cesty objevíte několik prozřetelných žen. Jsou oddány poutníkům a dávají do jejich služeb všechny schopnosti, kterými je příroda vybavila. V asturském městě Villaviciosa jsem strávil noc v pěkném hotelu, vybaveném s hřejivou prostotou rodinného domu.

Na vrcholu Cesty
Jean-Christophe Rufin: Nesmrtelná túra do Compostely. Poutníkem chtě nechtě. Přel. Martin Pokorný, Prostor, Praha, 2015, 252 s.

Během Cesty objevíte několik prozřetelných žen. Jsou oddány poutníkům a dávají do jejich služeb všechny schopnosti, kterými je příroda vybavila. V asturském městě Villaviciosa jsem strávil noc v pěkném hotelu, vybaveném s hřejivou prostotou rodinného domu. Majitelka mohla podnik vyhradit movité turistické klientele. Avšak má poutníky ráda. Nevím, v důsledku jakého slibu se rozhodla zasvětit se jejich blahobytu. Již několik kilometrů před městem jim lístečky na stromech podél cesty zvěstují, že budou v jejím penzionu vítáni. Ví, že jejich prostředky jsou skromné, a musí si být mlhavě vědoma i jejich škudlilství: ceny uzpůsobila jejich peněžence. Ani ji však nenapadne poskytnout jim méně pohodlí, než kdyby platili plný tarif. Když padne večer, půvabné pokoje se stěnami potaženými perkálem se zaplní veškerými bědami Cesty. Svůj stan jsem si tak vysušil mezi krajinkou z 19. století a úchvatným intarzovaným sekretářem. Ponožky jsem si vyrovnal v hlavách vyřezávané dřevěné postele a kuchyňskou baterii jsem si rozložil po stolku na jedné noze. Jsem si jist, že mí spolubratři prováděli v sousedních pokojích totéž. Při snídani činilo paní domácí očividně velké potěšení, že si může vypít kávu mezi jacquety. Zatímco připravovala dcerku do školy, rozprávěla s chodci, dotazovala se, jak se jim spalo a zda jsou odpočatí, a pobízela je hovořit o Compostele, kde sama nikdy nebyla. S lítostí, avšak ve shodě s nepotlačitelnými instinkty pobrali veškeré pečivo rozložené po stole, aby si pořídili do batohu zásoby. Jsem si jist, že se v Santiagu za tuto ženu mnozí pomodlili anebo jí alespoň věnovali vzpomínku. Jinou a podstatně odlišného druhu jsem poznal ve vesničce Campiello několik kilometrů za Tineem. Průvodce zmiňoval jednou větou, že ve vesnici existuje bistro s názvem Casa herminia. Nic víc neuváděl. Po příchodu jsem s překvapením zjistil, že jde o zastávku speciálně přizpůsobenou potřebám poutníků. Toto její poslání nebylo patrné na první pohled. Na průčelí domu se sice nacházely svatojakubské hřebenatky, ale tento symbol se často obrací spíše k turistům než ke skutečným poutníkům. Po vstupu do podniku jsem tu našel obvyklou směsici venkovských konzumů. Napravo stál bar, za kterým zamračený číšník vysoušel sklenice. hlavní nabídku představoval chladicí pult, nabízející rozmanité kategorie mas a sýrů, u nichž člověk tušil, že nesou exotická jména, neznámá o dvacet kilometrů dál. Konečně pak na stěnách se až po strop táhl pelmel nejrůznějšího zboží, mezi nímž vynikaly křiklavě zbarvené krabice s pracími prášky, prachem pokryté hračky z umělé hmoty a láhve limonád s pochybně vyhlížejícím obsahem.

Celý text ukázky ve formátu pdf

překlad © Martin Pokorný
ukázka z knihy Nesmrtelná túra do Compostely. Poutníkem chtě nechtě
na iLiteratura.cz se souhlasem nakladatelství Prostor

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.