Úspěchy skandinávských kriminálních románů přetrvávají a schopní, tvořiví a obchodně zdatní Seveřané je rychle dokázali z literární sféry přenést i do audiovizuální. Začalo to zdařilou adaptací Larssonovy trilogie Milénium, pokračovalo seriály jako Zločin a Most, které s úspěchem uvedla i Česká televize. A úspěchy podněcují další projekty, z nichž zatím posledním v českých kinech je adaptace již třetího románu dánského bestselleristy Jussiho Adlera-Olsena. Po románech Žena v kleci a Zabijáci došlo na Vzkaz v láhvi, knihu z roku 2009.

Adler-Olsen má v Dánsku velmi silnou pozici, každý jeho román se prodává po desetitisících a překládá do několika jazyků. Zároveň je ale ukázkou toho, jak málo se značná část severské krimi liší od průměrné anglosaské produkce. Adler-Olsenovy romány se obvykle vyznačují přehnaně a nepravděpodobně dramatickými zvraty a akčními scénami, které vyplývají z toho, že zločinci, namísto aby před policií utíkali, se s ní rozhodnou bojovat. Platí to i o padouchovi ze Vzkazu v láhvi. Adler-Olsen v zápletce rozehrál velkolepé představení jednoho maniaka ve střetu s celou policií: a šéfové té skutečné dánské by spisovatele (a následně i filmaře) klidně mohli zažalovat pro urážku na cti, protože tak neschopnou skvadru policistů by jeden v současných kriminálních románech hledal jen stěží. Nejenže zapomenou očipovat brašnu plnou výkupného, ale nedokážou polapit vraha, který jim v nemocnici nejprve samotinký napadne dva svědky a nato ještě nůžkami zabije ozbrojeného policistu – a druhého si odveze na mučeníčko. Herec Pal Sverre Hagen byl sice pro tuto roli typově vybraný skvěle, přesně zosobňuje samolibého chladnokrevného krasavce, který si kolem prstu dokáže omotat kdekoho, ani on však nezachrání nepravděpodobnost výsledku honičky v nemocnici. Figura geniálního psychopata a sériového vraha, který se policistům vysmívá do telefonu i tváří v tvář, je navíc po nadužívání zejména v devadesátých letech značně vyčerpaná a ani Adler-Olsen k ní nepřidal nic moc nového.

S úskalími hotové zápletky filmaři samozřejmě mnoho dělat nemohli, byť v tom ostatním se vskutku snažili. Film má dynamické, v druhé polovině vyloženě akční tempo a zároveň posmutnělou, místy pochmurnou atmosféru, scéna nezdařené pasti při předávání výkupného v rozjetém vlaku je natočena skutečně bravurně. Daří se odlehčovat situace suchým humorem zejména v podání frustrovaného hlavního hrdiny, komisaře Carla Morcka (hraje ho Nikolaj Lie Kaas), zdatně mu v tom sekunduje i jeho parťák se syrským původem Asad (Fares Fares). Divák upřímně fandí všem, kterým mazaný (a šílený zároveň) vrahoun usiluje o život, a trpí, když o něj přijdou, jakkoliv od začátku tuší, že to tak asi dopadnout musí.

Vzkaz v láhvi je mírně nadprůměrný thriller, který umně, ale ne moc invenčně využívá mnoho starých známých rekvizit a fint. Při jeho sledování jsme ukázkově napnuti, překvapeni dramatickými zvraty a padouchovou inteligencí. Když se ale v kině rozsvítí, to kouzlo je pryč a zbývá hlavně smutný pocit z toho, že tak chytří a schopní lidé natočili sice docela dobrý film, jeho zápletka je však ukázkově přepálená.

Hans Petter Moland: Vzkaz v láhvi. Dánsko, 2016, 112 min.