Baeken, Serge

Baeken, Serge

rozhovor komiks

S vlámským kreslířem Sergem Baekenem jsme se setkali u příležitosti festivalu Děti, čtete?, na kterém představil svou novou knihu Sugar – Kočičí život. Jelikož je hlavní hrdinkou komiksu kočka, povídali jsme si v prostředí karlínské Kočičí kavárny. Během rozhovoru přišla řeč na čarodějnice s vysavačem, nahé ženy na bicyklu a samozřejmě i na unikátní výtvarné pojetí autorovy poslední knihy.

Serge Baeken: Kreslení je pro mě něco jako meditace

S vlámským kreslířem Sergem Baekenem jsme se setkali u příležitosti festivalu Děti, čtete?, na kterém představil svou novou knihu Sugar – Kočičí život. Jelikož je hlavní hrdinkou komiksu kočka, povídali jsme si v prostředí karlínské Kočičí kavárny. Během rozhovoru přišla řeč na čarodějnice s vysavačem, nahé ženy na bicyklu a samozřejmě i na unikátní výtvarné pojetí autorovy poslední knihy.

iLiteratura: Včera v nakladatelství Meander vyšla vaše kniha Sugar – Kočičí život. Postupně jste choval osm koček. Proč se stal hlavním hrdinou vaší knihy zrovna kocour Sugar?
Serge Baeken: Ve svém předchozím komiksu, v No Stories, jsem zachycoval příběhy ze svého života v Antverpách. Kreslil jsem přátele, rodinu. Teprve pak mi došlo, že jsem úplně zapomněl nakreslit naši kočku, která s námi tou dobou žila už skoro deset let. Připadal jsem si trochu provinile, tak jsem se rozhodl, že příští komiks bude jen a pouze o kočkách, a hlavně tedy o té jedné, byl to kocour. Ve skutečnosti se nejmenoval Sugar, ale Suske. Ve vlámštině je Sus domácká podoba jména Franciscus. Německy ale süß znamená „sladký“, což mě inspirovalo, abych ho přejmenoval na Sugar. Chtěl jsem, aby to znělo světověji a čtenářům se to lépe pamatovalo.

iLiteratura: V knize se objeví čtyři z osmi vašich koček. Není to tentokrát nespravedlivé vůči těm ostatním?
Serge Baeken: Máte pravdu, že čtyřem se věnuji víc než těm zbylým. Ale v závěru je aspoň zmiňuji. Třeba jim věnuji svou příští knihu, uvidíme.

iLiteratura: Takže plánujete další knihu o kočkách?
Serge Baeken: Lidi se mě na to ptají už od chvíle, kdy vyšel komiks Sugar. Říkám jim, že to bude chtít takových sedm let, události vyobrazené v první knížce taky trvaly dohromady asi sedm let. Už mám asi dvacet nápadů, ale potřebuju jich tak osmdesát, aby to vydalo na knihu. Nedávno mi umřela kočka, byla už opravdu stará. Její život je tím pádem uzavřená kapitola a časem ho také budu moct v knize použít. Než se ale pustím do další knížky o kočkách, budu muset dokončit pár větších projektů, na kterých pracuji už teď. Každopádně se na to moc těším.

iLiteratura: Vypadáte plný energie, kde ji berete?
Serge Baeken: Plný energie a plný nápadů, přesně tak! Kreslení je pro mě něco jako meditace. Vystoupím z okolního světa a ponořím se do obrázku, všechen stres je pryč, zůstanu jenom já, papír a moje myšlenky. Tedy pokud mě u toho nestraší nějaký hloupý termín.

iLiteratura: Musel jste někdy kreslit ve stresu?
Serge Baeken: Loni jsem hodně kreslil pro belgický deník De Morgen, někdy mi zavolali ve dvě a ve čtyři chtěli mít hotovou ilustraci. To se při mém stylu kreslení stíhalo opravdu špatně. Takže jsem občas musel odevzdat práci, se kterou jsem nebyl stoprocentně spokojený, a pak jsem z toho neměl dobrý pocit. Každopádně jsem se z toho poučil a už se do ničeho takového nepouštím.

iLiteratura: Co se vám kreslí nejobtížněji?
Serge Baeken: Každý, kdo někdy dělal komiks, vám řekne totéž: nahá žena na koni, který jede na bicyklu. Koně jsou těžcí, kola těžší a ženy nejtěžší ze všeho.

iLiteratura: I ty oblečené?
Serge Baeken: Šaty pomáhají, to je pravda. Když má žena širokou sukni, nemusíte se tolik věnovat anatomii.

iLiteratura: Když si vás člověk vygoogluje, spoustu lechtivých ilustrací najde. Kdy jste se přestal věnovat ženám a začal se věnovat kočkám?
Serge Baeken: Ale já se ženám věnovat nepřestal, kdepak! Moje témata jsou pořád stejná: podivíni, kočky a polonahé nebo skandálně oděné slečny.

iLiteratura: Mění se váš styl v průběhu let? Říkáte si někdy po letech, že byste dnes něco nakreslil jinak a lépe?
Serge Baeken: To je právě zajímavé sledovat. Kdysi dávno, bylo mi možná deset, jsem nakreslil obrázek čarodějnice, která letí na vysavači místo na koštěti. Vyhrál jsem s ním jednu soutěž a měl jsem z něj obrovskou radost. A tak to každých pět let zkouším znovu, abych zjistil, jestli se něco změnilo. Nemyslím jen techniku, ale i nápady, styl myšlení. Na prvním obrázku například sedí čarodějnice obkročmo jako na kole, o několik let později už jako v dámském sedle s oběma nohama na jednu stranu.

iLiteratura: Vraťme se k Sugar. První, co čtenáře na té knížce zaujme, je unikátní technika: každá stránka je mřížkou rozdělena do stejně velkých políček, přičemž některé obrázky zasahují do více políček a všelijak se proplétají… Jak jste k tomu dospěl?
Serge Baeken: Na první verzi jsem pracoval přímo před lidmi v obchodě s komiksy. Věděl jsem, že chci každý den nakreslit jednu stránku a že by to mělo být o kočkách. O něco později mi došlo, že chci vyprávět příběh přímo očima koček. Domnívám se, že kočky vidí svět jinak než my lidé. Vidí ho jako jeden celek. Když je například kočka v místnosti, uvažuje jinak než lidé. Nejdřív si zjistí, kudy by mohla utéct, kde by se mohla schovat. Lidé si víc všímají detailů, kdežto kočky vnímají prostor komplexněji. Ze svých předchozích zkušeností s kreslením komiksů jsem navíc věděl, že je práce snazší, když máte jakýsi základní rámec, který vás vede a kterým se musíte řídit. Nemusíte pak každou stránku promýšlet úplně od začátku. A tak jsem se rozhodl pro takový trochu… kubistický přístup.

iLiteratura: Jak taková stránka vzniká? Kreslíte ji zleva doprava, shora dolů? Některé obrázky zabírají více políček v mřížce, jiné méně. A navzájem se všelijak překrývají…
Serge Baeken: Ta mřížka je všem stránkám společná, ale zároveň jsem ji chtěl na každé stránce jinak využít. Někdy příběh plyne jednoduše zleva doprava a shora dolů, jindy zase začíná uprostřed a postupuje směrem k okraji stránky. Každá stránka je jiná a ke každé jsem musel přistupovat jinak.

iLiteratura: Zvládnou se v tom děti zorientovat?
Serge Baeken: Děti jsou zpravidla vnímavější než dospělí. Dokonce bych řekl, že mají blíž k tomu, jak já zachycuji svět. Je ale pravda, že jsem Sugar nekreslil primárně pro děti. Proto mě také překvapilo, když dostala na festivalu v Paříži ocenění jako dětská kniha. Dnes ji vydavatelé často mezi dětské knihy řadí. Přitom jsou v ní tři nebo čtyři stránky, které bych asi dětem neukazoval. Ačkoli vyloženě dětem nepřístupné samozřejmě nejsou.

iLiteratura: Víte o někom, kdo by používal stejnou techniku?
Serge Baeken: Ano, něco podobného zkoušel v jednom svém komiksu Andreas Martens, i když v barvě. Stejně jako já se pomocí políček snažil zachytit vnímání prostoru a pohyb postav v něm. Jinak mě nikdo další nenapadá, snad jedině Frank Miller, autor Sin City.

iLiteratura: Máte výslednou podobu stránky před očima, než se pustíte do kreslení?
Serge Baeken: V podstatě ano, čekám, dokud se mi obraz v hlavě neustálí, teprve pak se ho snažím přenést na papír. Některé detaily se samozřejmě objeví až při kreslení, předobraz v hlavě bývá dost neurčitý a vyčistí se teprve samotnou kresbou. První verzi vždycky kreslím tuší na papír, u toho se leccos vyjasní, zjistím, co je špatně a co bych mohl vylepšit. Později to celé překreslím ještě jednou, podrobněji a mnohem pečlivěji.

iLiteratura: Na kresbách ve vaší knize zaujme množství detailů. Můžete mi jako laikovi přiblížit, jak taková kresba vzniká?
Serge Baeken: V první verzi kreslím políčka přibližně stejně velká, jako bude výsledná podoba na papíře. Ve druhé verzi je zvětším, každý čtverec na dvacet krát dvacet centimetrů. To je opravdu hodně, takže si můžu pohrát s každým milimetrem. Výsledek naskenuju, zmenším a doladím na počítači ve Photoshopu.

iLiteratura: Jak velká část obrázku vznikne až v počítači?
Serge Baeken: Dá se říct, že skoro všechno, co nakreslím, nějakou úpravou v počítači projde. Dokonce i v knihách s náčrty a skicami něco ve Photoshopu odmažu nebo vylepším.

iLiteratura: Kolik času vám zabere nakreslit jednu stránku?
Serge Baeken: Něco mezi čtrnácti a dvaceti čtyřmi hodinami čistého času. Každý den kreslím tak dlouho, dokud nezačnu pociťovat únavu.

iLiteratura: Čím byste se zabýval, kdybyste nekreslil?
Serge Baeken: Za svůj život jsem toho vystřídal spoustu, někdy to byly dost nudné činnosti. Pracoval jsem v copy centru, prodával jsem barvy a laky, lepil plakáty, skládal oblečení, čistil sudy na vodku… Myslím, že jsem toho zažil dost, abych o tom pak mohl kreslit.

iLiteratura: Na čem pracujete teď?
Serge Baeken: Kreslím komiks z cirkusového prostředí. Na rozdíl od Sugar bude v barvách, černá a bílá se přece jenom k cirkusu moc nehodí. Názvem si ještě nejsem jistý, anglicky by se mi líbilo Rumble Gang, pro francouzštinu musím ještě něco vymyslet. Bude to o rockové skupině, která se snaží u cirkusu získat fanoušky. Narazí na spoustu všelijakých podivínů, dokonce na jednoho upíra… Dohromady to bude hodně surrealistické.

iLiteratura: Co říkáte na Prahu? Jste tu poprvé?
Serge Baeken: Ne, už jsem tu kdysi jeden den strávil asi před dvaceti lety. Vzpomínám si, že jsem tu navštívil úžasnou výstavu Muchových plakátů. Trochu jsem doufal, že se tam podívám i letos, ale během těch dvaceti let ji zavřeli. Možná byste mi mohl poradit, narazil jsem na tramvajové zastávce na jeden plakát a moc se mi líbil... (ukazuje fotku na mobilu)

iLiteratura: Aha, to jsou Spejbl a Hurvínek, klasické postavičky českého loutkového divadla. Mají letos výročí, takže se na Staroměstské radnici koná zvláštní výstava.
Serge Baeken: Asi se tam zajdu podívat, ten plakát je vážně skvělý!

 

© Vojtěch Matocha

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1654x

Inzerce