Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu

Cesta ze země nikoho
současná česká fantastika v překladu

přehled sci-fi

V posledních letech se otevřely nové a lepší možnosti, jak mohou čeští autoři (vědecko)fantastické prózy pronikat za hranice. Své zkušenosti líčí spisovatelka, překladatelka a editorka Julie Nováková.

Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu

Česká literatura v zahraničí rozhodně není neznámá. I když pomineme německy píšící autory žijící v Čechách nebo exilovou literaturu, jména jako Jaroslav Hašek, Karel Čapek či Josef Nesvadba neztrácejí zvuk ani za hranicemi. Právě Čapek s Nesvadbou patří mezi světově nejznámější české autory fantastické literatury. Jak se to ale má s překlady novější žánrové prózy a jak může postupovat sám autor?

K otázce české literatury v cizině lze připomenout článek Magdy de Bruin Hüblové z ledna 2012, shrnující tehdejší debatu o tomto jinak nepříliš diskutovaném tématu, nebo nedávný obsáhlý článek Melvyna Clarka. Zde se nebudu zmiňovat o mainstreamové literatuře (jen podotknu, že o české knihy je v zahraničí zájem, jmenovat můžeme například práce Michala Ajvaze, Jaroslava Rudiše či Miloše Urbana) a zaměřím se právě na oblast blízkou mé praxi a vlastní zkušenosti, a to fantastickou či také spekulativní literaturu. Ta se v mnoha směrech nachází ve specifické situaci.

Řada českých próz vydávaných v zahraničí vychází za finanční podpory rozličných grantů. Šance, že by se jí dostalo i „okrajové“ žánrové literatuře, se ovšem zdá mizivá (ač se někdy podaří vydání i bez ní, například u Nočního klubu od Jiřího Kulhánka, angl. vyd. 2010 a 2011); není ale zřejmé, nakolik o možnostech grantů mají žánroví překladatelé, autoři a zahraniční nakladatelé přehled a reálně se o ně snaží.

Fantastická literatura je celosvětově výjimečná velmi aktivní čtenářskou základnou, množstvím tematických událostí a především úspěchem formátu povídky. Počet profesionálně platících magazínů v anglickém jazyce přijímajících nevyžádané rukopisy je u fantastiky výrazně vyšší než u jakéhokoli jiného žánru, a dokonce mírně přesahuje jejich počet u mainstreamové literatury.

Psát anglicky?
Právě povídková forma je médium, ve kterém se moderní česká fantastika nejčastěji dostává k zahraničním čtenářům. V posledních dvaceti letech jsme se co do publikování v nejznámějších magazínech dočkali dvou ojedinělých překladů: Longing For Blood Vilmy Kadlečkové (F&SF, 1/1997) a Out of Sacred Water Juraje Červenáka (Weird Tales, 8/2008; pozn.: dovoluji si zde zmínit i autora slovenského, ačkoli je řeč primárně o české literatuře). F&SF už od 50. let patří mezi přední žánrové magazíny, o Weird Tales (v původní verzi vycházející již od 20. let) to donedávna platilo také, avšak v roce 2014 přestal časopis vycházet. Na nějakou dobu se však hladina moře zavřela – a zde už se dostáváme k oné osobní zkušenosti. Další moderní žánrovou povídkou, která v profesionálním magazínu pronikla do anglofonního světa, byla po těchto dvou patrně má The Symphony of Ice and Dust, vydaná v Clarkesworldu (10/2013), časopisu založeném v roce 2006, jehož povídky byly ověnčeny cenami jako Nebula či Hugo. Nejednalo se ovšem o překlad; povídka byla napsána přímo v angličtině.

Tím se dostáváme k výhodě nikterak omezené na fantastiku. V posledních zhruba šesti letech řada magazínů přešla na přijímání nabídek rukopisů elektronicky. Ještě počátkem století by autor toužící proniknout vlastním snažením za hranice musel posílat vytištěné rukopisy přes oceán (včetně obálky s přiloženou známkou pro odpověď). Od roku 2011 se k tomu postupně uchýlila i celá „velká trojka“ Asimov’s, Analog a F&SF, která poměrně dlouho zůstávala jen u přijímání nabídek poštou (a někteří autoři ji za to kritizovali). Vzrostl také počet online profesionálních magazínů (Clarkesworld, Strange Horizons, Lightspeed, Tor.com aj.). V poslední době nastala zcela unikátní situace, kdy mají anglicky píšící autoři odkudkoli na světě u řady časopisů i literárních agentů stejné podmínky.

Ano, anglicky píšící. Mohli bychom zabřednout do dalekosáhlé debaty o tom, zda má autor vůbec kdy šanci psát v cizím jazyce tak dobře jako ve své mateřštině. Čistě prakticky bych podotkla, že záleží na jeho jazykové úrovni a tom, co píše. Z osobní zkušenosti: některé příběhy se mi snáz píšou anglicky, jiné česky. Psát anglicky je ale vždy lepší než vlastní dílo překládat z češtiny, kdy je obtížné se ubránit přílišnému lpění na originálu, a následkem toho „čechismům“. Do psaní v angličtině se dnes pouští stále více autorů. Mezi ty, kteří již také publikovali na anglofonním trhu a blíží se vydání více jejich prací, patří například Lucie Lukačovičová či Jan Kotouč. Oba patří mezi zavedené autory fantastiky, kteří na domácím trhu publikovali řadu románů i povídek.

Potíže s překladem
Má nějakou šanci autor fantastiky, který nepíše anglicky? Tady je situace bohužel černější. Běžná sazba za profesionální překlad z českého do cizího jazyka je natolik vysoká, že i kdyby autor povídku ihned prodal do profesionálně platícího magazínu, zbude mu podle konkrétních požadavků překladatele a výše honoráře zhruba tolik, kolik by dostal v českém žánrovém magazínu jako XB-1 nebo Pevnost, a možná také skoro nic. Není divu, že do takového rizika se autoři (nemající podporu grantů) nepouštějí. I překlady ale vzácně vycházejí, a to typicky tehdy, nese-li riziko „ušlého zisku“ i sám překladatel a například se dohodne s autorem na rozdělení honoráře v případě prodání práce. Momentálně podobným způsobem probíhá překlad první části úspěšné knižní série Mycelium Vilmy Kadlečkové. Ta by v případě vydání mohla povědomí o české fantastice v anglofonním světě skokově změnit.

V rámci kratších prací lze uvést povídky Hexagrammaton a Terra nullius Hanuše Seinera. Obě jsem překládala do angličtiny s tím, že jsem sama požádala autora o svolení a dohodla se s ním na nabízení přeložených povídek časopisům. Riziko ztraceného času pro mě vyvážila důvěra v šanci obou prací (Seinera osobně považuji za nejzajímavějšího povídkáře současné české SF) na uplatnění. Ta se naštěstí ukázala oprávněná. Hexagrammaton vyjde 10. května 2017 v Tor.com, Terra nullius zatím nemá pevně stanovené datum vydání, nicméně nejpravděpodobnější je některé z jarních čísel časopisu Strange Horizons. Seiner je zatím méně známým autorem, který publikuje spíše sporadicky, ale mezi milovníky hard sci-fi platí za jméno, jemuž se vyplatí věnovat pozornost. Se svou povídkou Hexagramaton v roce 2013 zvítězil v povídkové kategorii Ceny Karla Čapka, udělované Československým fandomem.

Podobná dohoda s překladatelem není úplnou vzácností, byť běžná není, a v podstatě z literární vášně překladatelů byly z větší části přeloženy i práce v elektronicky vydané antologii Dreams From Beyond, kterou jsem připravila jako publikaci představující českou fantastiku na Euroconu 2016, pro nějž delegace z různých států sestavily obdobné sborníky. Část prací však byla napsána přímo anglicky či přeložena samotným autorem. Podle reakcí účastníků setkání se antologie dočkala příznivého ohlasu, je zvažována k případnému vydání tiskem a snad i pootevřela dveře k publikování v jiných jazycích.

Menší jazyky
Jak se to zatím má s jinými jazyky než angličtinou? Řada především akční fantastiky, například série JFK, dobrodružné příběhy Miroslava Žambocha nebo upírské romány Petry Neomillnerové, vycházela či stále vychází v polštině. Rumunský elektronický magazín Fantastica díky iniciativě editora Cristiana Tamase loni na jaře sestavil celé české číslo, v němž se objevila řada povídek i článků českých autorů fantastiky. Možnost překladu z angličtiny sestavení čísla značně usnadnila. Stejně tak v překladu z anglického jazyka vyšel článek o českém trhu s fantastikou v estonštině nebo má povídka Zaříkávač lodí v čínském magazínu ZUI Found (9/2015). Jak k něčemu takovému dojde? Buď vás osloví editor či překladatel, který si všimne vašich prací v angličtině (jako právě v případě Cristiana Tamase či Geng Huie, který překládal Zaříkávače lodí z anglického originálu – vydaného v Asimov’s paradoxně až po češtině a čínštině – do čínštiny), nebo je oslovíte sami (estonskému magazínu Reaktor jsem poslala dotaz, zda by měli zájem o nějaké české práce, a zatím přeložili alespoň článek).

Postupně se otevírají dveře i k publikování v dalších jazycích jako portugalštině, maďarštině či bulharštině, v zemích, kde v minulosti vyšlo i mnoho naší starší fantastické literatury. Ve valné většině těchto případů dostane autor velmi malý či žádný honorář (a má pramalé či žádné možnosti nalézt platící periodika), nicméně sám nijak neinvestuje svůj čas a může se těšit vědomím, že si jej přečtou čtenáři v mnoha rozličných zemích a potenciálně se tím zvýší jeho šance na tamní trh již za běžný honorář kupříkladu prodat román. Akce jako Eurocon či Worldcon autorům i překladatelům pomohou seznámit se s mnoha zajímavými lidmi a rozšířit si obzory i navázat kontakty užitečné pro případné překlady (byť především článků a povídek bez naděje na honorář).

Publikování v pro nás „minoritních“ jazycích či státech do značné míry závisí na osobnostech, které jej facilitují. Tou pravděpodobně zcela nejvýznamnější je velvyslanec Jaroslav Olša jr., jehož zásluhou se česká fantastika dostala do jižní, východní a jihovýchodní Asie například díky v Indii vydané anglické antologii Vampire and Other Science Stories from Czech Lands (1994) či v podobě průřezové antologie Behave Like a Decent Corpse, vydané v roce 2011 v korejštině a reprezentující českou fantastiku od její historie až po současnost. Předtím v korejštině vyšly například některé z prací Karla Čapka, Ondřeje Neffa či Miloše Urbana (jenž vychází i v angličtině a část jeho tvorby lze zařadit do fantastiky, ale obdobně jako Ajvaz je navzdory fantaskním prvkům častěji řazen do mainstreamu). Anglicky na Filipínách se nedávno objevila čtveřice povídek Ondřeje Neffa a pohádky Martina Vopěnky.

Propagace!
Moderní česká fantastika by určitě těžila z větší propagace v zahraničí a udržování povědomí o stavu dnešní fantastické literatury v ČR. Jak samotné povídky a případně i v budoucnu romány, tak články k tomu samy přispívají, stejně jako rostoucí přítomnost českých autorů – nejen mnoha výše jmenovaných – na zahraničních žánrových i mainstreamových literárních setkáních. Česká fantastika také postupně více proniká do světa žánrové publicistiky v cizích jazycích. Hodně mohou udělat sami autoři, publicisté či překladatelé. Za zeptání či nabídku spolupráce vám nikdo hlavu neutrhne; přinejhorším neodpoví či odpoví záporně, čímž jste ztratili pár minut času napsáním e-mailu, v lepším případě bude souhlasit. Pro autory nabízející své rukopisy je důležité neztratit naději po prvním odmítnutí, které na obrovském anglofonním trhu zdaleka nemusí znamenat, že práce není kvalitní (může se podařit ji za profesionální honorář prodat na 27. pokus, a není to ojedinělé). Trocha vlastní zkušenosti: 16 přijatých povídek. Polovina za profesionální sazbu. Z nich tři na první pokus. Jedna na pátý, jedna na osmý, jedna na desátý a jedna na třináctý. Záleží na rozsahu, tématu, ladění… Pokud existuje nějaký „zaručený způsob“, jak uspět vždy napoprvé, nevím o něm. Ale nejspíš by byla pořádná nuda se ho držet, zvlášť v tak rozmanitém žánru…

Překladová fantastika už není na anglofonním trhu takovou popelkou jako kdysi. Dokazuje to i vítězství překladu čínského románu The Three-Body Problem v románové kategorii ceny Hugo v loňském roce. Profesionální časopisy jako Clarkesworld, F&SF či Strange Horizons stále více vyhledávají překladové povídky. Nadšenci jako Rachel Cordasco se svým blogem SF in Translation či Cristian Tamas s Europa SF tento trend svou činností podporují. Příležitosti i pro české autory tak nadále rostou, a pokud se tento pozitivní trend zachová, porostou i do budoucna. Počet českých fantastických povídek vydaných za posledních zhruba pět let v zahraničních časopisech či antologiích rychle stoupá od jednotlivých kousků až po několik desítek. Možná se v nepříliš vzdálené budoucnosti dočkáme doby, kdy bude pro české spisovatele zcela běžné publikovat i cizojazyčně.

 

© Julie Nováková

Diskuse

Vložil: Antonín Kudláč, 01.12.2016 20:44
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Jsem dalek toho, abych Vás k diskusi nutil. Ostatně jste ji sama zahájila.
Vložil: Magda de Bruin, 01.12.2016 20:33
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Vaše zkušenosti z českých nakladatelství s pronikáním č. literatury do ciziny podle mě skutečně nesouvisí. A poskytování grantů je sice užitečné, ale ty tituly nejdřív někdo u těch zahraničních nakladatelů prosadil (a to nebylo ani MK ČR, ani čeští redaktoři překladů, co mají na starosti akvizice, na... to můžete vzít jed). Ale nezlobte se, nemám čas v téhle debatě pokračovat.
Vložil: Antonín Kudláč, 01.12.2016 20:00
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
MK jsem zmiňoval proto, že poskytuje (poskytovalo) podporu na překlady a propagaci české literatury v zahraničí, sama jste zmínila granty. Ale nezdá se mi, že mluvíme každý o něčem jiném, copak to, o čem jsem psal, s tématem nesouvisí?
Vložil: Magda de Bruin, 01.12.2016 18:49
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Můžu jen zopakovat, že jsem mluvila o zahraničních nakladatelích a pronikání české literatury do ciziny - vy máte, jak se zdá, zkušenosti z opačného konce. Nebo jste v době svého působení na MK ČR jednal se zahraničními nakladateli? Znáte zahraniční literární překladatele z češtiny, mluvil jste s nimi... o jejich zkušenostech? Připadá mi spíš, že se z toho stává debata "jeden o voze, druhý o koze".
Vložil: Antonín Kudláč, 01.12.2016 18:22
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
A já zase vycházím ze zkušenosti redaktora překladů, který často měl na starosti právě zahraniční akvizice, a znám tu problematiku též jako kdys úředník ministerstva kultury. Pohybuju se či pohyboval jsem se v obou těch "literárních světech" (žánrovém i nežánrovém), proto si dovoluji takto usuzovat.... Ostatně, tahle problematika je opravdu hodně široká, záleží na konkrétních titulech, oba proto můžeme tytéž věci vidět z různých úhlů.
Vložil: Magda de Bruin, 01.12.2016 17:57
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
I já jsem měla na mysli situaci v zahraničních nakladatelstvích - o pronikání české literatury do ciziny se tu přece bavíme. Vycházím přitom ze zkušeností naší agentury (existuje od roku 2003) kombinovaných zkušeností literárního překladatele v kontaktu s nakladatelem (to je zkušenost ještě mnohem delší... - ani se mi to nechce počítat). Váš názor vám samozřejmě neberu.
Vložil: Antonín Kudláč, 30.11.2016 19:04
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Magda de Bruin: I přes příklady, které uvádíte, trvám na tom, že podobnost mezi oběma oblastmi je spíše větší než menší. Zahraniční akvizice, resp. výběr konkrétních titulů ve většině českých nakladatelství přece není prací nějakého týmu, ale konkrétního redaktora, který zná situaci v daném kultuře... a většinou tam má své kontakty (nezřídka osobní). Mluvíme-li o překladech českých děl do jiných jazyků (alespoň tam směřovaly mé komentáře), tak u malé kultury jako je ta česká nelze předpokládat nějaký systematický monitoring ze strany zahraničních nakladatelů, opět je to spíše věcí kontaktů mezi konkrétními lidmi (jak sama dobře víte). A třeba Vámi zmiňovaný komerční zřetel je dnes chápán jako podstatný v obou oblastech - jistěže grant na překlad získá "umělecké" dílo a ne "pop", ale ty granty přece nepokryjí potřebné náklady natolik, aby bylo možno neuvažovat komerčně.
Vložil: Julie Nováková, 30.11.2016 15:48
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Ad časopisy a placení za překlady: Kdepak, řada jich má nastavené podmínky pro překladové práce (Clarkesworld, Asimov's, Strange Horizons), takže nejde o dělení o běžný honorář (který je i samotný zhruba šesti- až desetinásobný oproti tomu, co si člověk vydělá za obdobně dlouhý text v češtině jako autor),... ale třeba SH mají běžnou taxu 8 c/slovo, u překladu 6+6 (autor, překladatel). Tor.com podobné dělení nemá, na druhou stranu i v základu platí zhruba trojnásobně oproti ostatním profesionálně platícím magazínům... Agenturu snad raději zakládat nebudu vzhledem k tomu, že už teď stěží stíhám práci ve vědě (PhD studium biologie), popularizaci vědy (články v EN i CZ, přednášky taktéž), překlady, psaní, korektury, recenze, občasný copywriting... S dovolením to přenechám někomu s větším množstvím volného času a menší fobií z administrativních úkonů.
Vložil: Magda de Bruin, 30.11.2016 09:31
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Z odkazu hlavně vyplývá, že nakladatel si titul vybral na doporučení překladatelky, která (ač Češka) v Anglii vystudovala tvůrčí psaní (a možná tam i dlouhodobě žije) a že nakladatel její překlad jako rodilý mluvčí redigoval. Takže to je ta výjimka, o které jsem se zmiňovala (stejně jako není každý... spisovatel Nabokov nebo Conrad, a to ani z těch, kteří v cizojazyčném prostředí žijí/žili). Situaci žánrové literatury neznám, ale z líčení paní Novákové se mi nezdá, že by byla srovnatelná s beletrií, jak píše pan Kudláč - např. beletrie se může opírat o granty, kdežto u žánrové lit. se vychází z toho, že je komerčně úspěšná (a z toho by samozřejmě měli profitovat autoři i překladatelé - doufám, že to dělení o honorář se týká jen časopisů, které - jak soudím z popisu - za překlad tedy zřejmě neplatí?). V beletrii výběr neprovádí nutně jednotlivec (např. katalogy nabídek sestavuje většinou víc lidí, navíc nakladatelé získávají tipy z různých zdrojů, lektorské posudky si nechávají psát od jiných lidí, než kdo knihu doporučil). Titul k prosazování si agent ani překladatel nevybírá podle autora, ale podle knihy: překladatel autora vůbec osobně znát nemusí (a mnohdy ani nemůže - překládají se totiž i zemřelí spisovatelé). Jiný rozdíl vidím v tom, že žánrová literatura tedy zřejmě ještě nemá (aspoň u nás) vypracovaný způsob pronikání do ciziny (přitom kromě literárních agentur se prodejem práv do ciziny zabývají např. i někteří nakladatelé: jestliže č. nakladatel vydává zahraniční žánrovou literaturu, má tím pádem jistý přehled a kontakty s cizími nakladateli, takže by jim současně mohl nabízet i č. žánrové autory ze své produkce). Nechcete své nadšení pro věc kanalizovat tímto směrem, paní Nováková, a založit si agenturu? Musela byste se ale na podmínkách zastupování s autory předem domluvit (autorské smlouvy se uzavírají s vlastníkem práv, tam už si s nadšením nevystačíte). K vaší poznámce o omezených "klasických" možnostech: nabízet tituly jiných autorů literární agentuře, která navíc působí na jiném segmentu trhu, není řešení. Zato nabízet je jako regulérní zástupce žánrovým nakladatelům už je jiná káva. A kdo ví, třeba se mezi bohemisty-překladateli najdou i čtenáři žánrové literatury, takže by se i překládání dalo rozvinout a profesionalizovat. Na rozdíl od některých kolegů-literárních překladatelů si totiž nemyslím, že u žánrové literatury na kvalitě překladu tolik nezáleží - na té záleží vždycky.
Vložil: Antonín Kudláč, 29.11.2016 20:05
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Z toho všeho, co bylo řečeno, mi vychází, že výběr textů k překladu je u fantastiky vlastně velmi podobný jako u "obecné" literatury: provádí jej jednotlivec, který má příslušné kontakty, z okruhu autorů, které zná (nejlépe osobně). Takový výběr je tedy nutně dosti omezený a opakují se v něm jména,... s nimiž se výběrce stýká. V tomto ohledu se vlastně oba ty literární světy příliš neliší.
Vložil: Julie Nováková, 29.11.2016 19:25
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Díky za odkaz! Se slovy "A translating norm is that you translate into your mother tongue. That ignores what a Conrad or a Nabokov can do for English. I wanted a translator who had adventured into English but lived through the same place and epoch as the author," naprosto souhlasím. Ad "požadovat... finanční účast autora" - vždyť o tom u rizika "ušlého zisku" na straně překladatele vůbec nemluvím. Popisuji situaci, kdy si překladatel vybere práci k překladu, dohodne se s autorem na rozdělení honoráře v případě vydání (typicky půl na půl), a kdyby se nepodařilo, jen překladatel ztratil vlastní čas, autor vůbec nic. Tímhle způsobem jsem přeložila dvě povídky Hanuše Seinera, kterého považuji za brilantního autora. Nešlo to jinak, byla by nesmírná škoda, kdyby se jeho práce nedostaly k širší čtenářské obci. Obě byly rychle přijaty v profesionálních časopisech a mám v plánu se pustit i do dalších dvou. Je to ale speciální případ; šlo o mou iniciativu, povídky jsem si vybrala proto, že jsou vynikající a chtělo se mi je přeložit, a v jakémkoli jiném případě bych nejprve oslovila editory s dotazem, zda mají zájem o nabídku povídek v překladu z češtiny a zda by případně chtěli vidět seznam návrhů se synopsemi (což teď ostatně dělám pro tři časopisy, když už mě editoři znají; uvidíme, zda z toho něco vzejde). Dnes se mi trochu potvrdilo, že pro žánrovou literaturu (nemluvě o pracích kratšího rozsahu - novelách, povídkách) jsou "klasické" možnosti dosti omezené, ale vzhledem k tomu, jak se rozvíjí "neklasické", to snad není nevýhoda :). Re Antonín: V Asimov's mi vyšla povídka, sám sebe nerecenzuje a jeho sesterský Analog také ne ;). Tam mi vyjde povídka v příštím roce. Recenze povídek v magazínech typicky vycházejí online už proto, že v případě povídky z čísla časopisu recenze rychle zastará. Ale co se týče představení českého trhu s fantastikou, vyšel k tomu článek v Clarkesworldu, který byl později přeložen do češtiny a estonštiny a chystá se jeho vydání v maďarštině: clarkesworldmagazine.com/novakova_04_15/ Pro maďarský web sci-fi.mandiner.hu, kde maďarský překlad vyjde, jsem také sestavila miniseznam zajímavých českých SF/F knih z letošního roku: sci-fi.mandiner.hu Ale to už trochu odbíháme :).
Vložil: Magda de Bruin, 29.11.2016 11:37
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Jen ještě k tomu, jak podle nakladatele došlo k vydání Vopěnkova románu a jak vznikl anglický překlad: barbicanpress.com.
Vložil: Magda de Bruin, 28.11.2016 22:42
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Svými glosami jsem chtěla jen ještě jednou zdůraznit rozdílnou situaci v beletrii (i když i v článku se na to dostatečně poukazuje), protože to, že si autoři na vlastní náklady nechají přeložit knihu do angličtiny, se stává i u beletrie. Když píšu, že je to "sporné", mám na mysli konkrétní případy,... kdy se pro titul ani tak nepodařilo najít nakladatele (takže to byly vyhozené peníze) nebo kdy se překlad do britské angličtiny pro americké vydání stejně musel přepracovávat (což nebylo příjemné ani pro původního překladatele, ani pro upravovatele). Přitom je mnoho knih, které v angličtině vyšly tím popsaným způsobem (to znamená na základě doporučení překladatele, agenta apod., s lektorským posudkem, maximálně s přeloženým úryvkem - vzpomínám si na případy, kdy si nakladatel podle ukázek vybíral nejvhodnějšího překladatele). Co se týká sdíleného rizika "ušlého zisku" (a teď mluvím jako literární překladatelka), takovou praxi neznám. Autor v zásadě dostává i za časopiseckou publikaci určitou částku, překladatel zase honorář za překlad. Je v zájmu překladatele, aby svou práci uplatnil (a časopisecká publikace má většinou za cíl podpořit knižní vydání stejného autora nebo vzbudit o určitého autora zájem nakladatelů a získat díky tomu zakázku na překlad knihy) - požadovat finanční účast autora by mě upřímně řečeno vůbec nenapadlo (dost na tom, že díky němu mám co překládat). Pokud jde o psaní beletrie v jiném než mateřském jazyce (a překládání beletrie do takového jazyka): po více než třiceti letech života v cizině se na to dívám skepticky. Ano, existují příklady mimořádně jazykově nadaných jedinců, kteří to zvládli, ale to jsou výjimky. Jako obecně použitelný recept bych to nedoporučovala. V žánrové literatuře se to možná tak nebere - a na ten rozdíl jsem právě chtěla upozornit.
Vložil: Antonín Kudláč, 28.11.2016 21:00
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Díky za odkazy, prostuduju je, zatím vyhlížejí zajímavě... Tedy většinou jsou to zřejmě (?) reakce spíše blogové a "běžné" čtenářské komentáře, existují také nějaké "oficiálně časopisecké" (Asimov's, Analog apod.)? A k tomu psaní v angličtině: evidentně jste editory okouzlila svou autorskou sebedůvěrou... :-)
Vložil: Julie Nováková, 28.11.2016 19:15
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Odezva tu je celkem běžná (obdobná jako u srovnatelných prací anglofonních autorů), viz jen některé recenze povídek a rozhovory týkající se zcela nebo zčásti prací relevantních pro článek: sfintranslation.com
cheryl-morgan.com
... href="http://www.sfrevu.com/php/Review-id.php?id=16699">sfrevu.com
strangehorizons.com
lareviewofbooks.org
scififanletter.blogspot.cz
tangentonline.com
nickydrayden.com
sfmagazines.com
goodreads.com (nikoli vyčerpávající, musí se doplnit)
scifiportal.eu
sfsignal.com
themeofabsence.com
Ad psaní anglicky - editorům Clarkesworldu, Asimov's, Analogu ani jiných magazínů moje angličtina nikdy nevadila ;). A to nejsem z bilingvního prostředí.
Vložil: Antonín Kudláč, 28.11.2016 18:46
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Vydat knihu nebo vůbec jakýkoli text v zahraničí je jistě radostné, ale protože literatura je komunikace, spíš mne zajímá, zda má v článku zmíněná česká tvorba v cizozemském prostředí nějakou odezvu - čtenářskou, kritickou... Ještě poznámka k tomu psaní přímo v angličtině: řekl bych, že je to především... otázka autorovy sebedůvěry, protože co naplat, není-li vysloveně dvojjazyčný, "skutečnou" angličtinou psát prostě nebude.
Vložil: Jan Vaněk jr., 28.11.2016 10:33
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Pokud je mi známo, na vlastní náklady si nechal přeložit Martin Vopěnka svůj (formálně vlastně dokonce sci-fi!) Pátý rozměr; serióznost britského nakladatelství Barbican Press si netroufám soudit, ale nezdá se zcela nulová.
Vložil: Julie Nováková, 27.11.2016 22:39
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Díky za odezvu. Jak píšu hned na začátku, článek je zaměřen čistě na současnou fantastiku - a kolik se jí někam dostane přes granty? Na vlastní náklady si nikdo soudný nic nepřekládá (a o žádném připlácení na samotné vydání nepadla řeč, s tím také nesouhlasím; autor by si měl psaním vydělávat, ne do... něj peníze vkládat), u podobných překladů jde typicky o kalkulované riziko "ušlého zisku" na straně překladatele, jak uvádím v článku. Nicméně v případě skutečně dobrých povídkových prací (které jinak nemají šanci proniknout do zahraničí přes agentury či granty) se takový risk může vyplatit. Mezi češtinou a angličtinou překládám krátké práce oběma směry a polovina honoráře, jaký platí Tor.com, je výhodnější než běžná taxa překladu z češtiny do angličtiny (byť u většiny časopisů je honorář nižší, tohle je značně odlehlý bod). Na tom, že jde o tvůrčí disciplínu a vysoká úroveň překladu je zásadní, se naprosto shodneme, o tom se tu nikdo nepře. Otázka psaní v angličtině (nebo jakémkoli cizím jazyce) je zajímavá, ale tady mohu jen citovat z článku: "Mohli bychom zabřednout do dalekosáhlé debaty o tom, zda má autor vůbec kdy šanci psát v cizím jazyce tak dobře jako ve své mateřštině. Čistě prakticky bych podotkla, že záleží na jeho jazykové úrovni a tom, co píše." Znám autory, kteří se zároveň živí překlady z angličtiny do češtiny, ale anglicky nic psát nechtějí, protože jim jejich vyjadřovací prostředky v cizím jazyce připadají oproti mateřštině omezené, a naprosto jejich volbu chápu. Naopak jiným autorům angličtina vyhovuje stejně jako čeština, což také naprosto chápu, pokud oba jazyky ovládají skvěle. Článek neměl být žádnou kritikou běžného postupu a pevně doufám, že jste ho tak nepochopila; je to jen shrnutí zkušeností z žánrové literatury, které čistě prakticky mají rostoucí pozitivní dopad a mohou se s mainstreamem hezky doplňovat. Kdyby vás zajímalo zběžné srovnání žánrového trhu u nás a v USA, dá se najít například zde: clarkesworldmagazine.com
Vložil: Magda de Bruin, 25.11.2016 14:33
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Pár glos ze zkušeností literární agentury Pluh: co autorka popisuje, se týká opravdu specificky a výhradně žánrové literatury (mimochodem: dosavadní anglojazyčná vydání Miloše Urbana zprostředkovala naše agentura a rozhodně k nim nedošlo popisovaným způsobem). Nechat si knihu na vlastní náklady přeložit... do angličtiny, natož přeložit si ji sám, a už vůbec psát jako Čech anglicky jsou v případě beletrie mírně řečeno sporné postupy. Seriózní literární nakladatelé pracují s lektorskými posudky, překladatele (u česky psané literatury samozřejmě z češtiny) si vybírají sami a za práci mu (mnohdy s podporou grantu) zaplatí. Literární překládání je totiž samostatná tvůrčí disciplina a mnohé země si na svých překladatelských tradicích a vysoké úrovni literárních překladů zakládají. U literárních textů může amatérský překlad do angličtiny anglo-amerického nakladatele dokonce odradit. Že by autor připlácel překladateli nebo nakladateli na vydání, je v praxi naší agentury naprosto nepředstavitelné. Tolik jen na okraj.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 3063x

Inzerce
Inzerce