Küng, Hans: Židovství

Küng, Hans
Židovství

recenze náboženství

Kniha švýcarského teologa, duchovního a polyhistora Hanse Künga představuje jeden z nejucelenějších pohledů na dějiny židovství, od jejich počátku do dnešních dní. I proto, že kniha je součástí série čítající dva další tituly, o křesťanství a islámu, patří do kánonu religionistické literatury. I přes velký rozsah je Küngova studie čtivá a atraktivní.

Židovství jako součást nás samých
Hans Küng
: Židovství. Přel. Vladimír Petkevič, Daniela Blahutková, Dagmar Pohunková, Barrister & Principal, Brno, 2016, 635 s.

Tomu slovu se vyhnete jen těžko. Můžete jej opisovat všemi možnými způsoby, ale nakonec vám přece jen zbyde jako slovo nejpříhodnější. Monumentální. Kniha švýcarského křesťanského teologa Hanse Künga Židovství s podtitulem Náboženská situace doby (Das Judentum. Das religiöse Situation der Zeit, 1991) monumentální je. Je součástí trojice autorových studií na téma abrahámovských, monoteistických náboženství – židovství, křesťanství a islámu. Vedle Židovství vydal tituly, které právem patří do kánonu religionistické literatury: Křesťanství (Das Christentum: Die religiöse Situation der Zeit) a Islám (Der Islam: Geschichte, Gegenwart, Zukunft).

Kniha o více než šesti stech stranách s bohatým poznámkovým aparátem a se jmenným a předmětným rejstříkem a tloušťce skoro 6 centimetrů může na první pohled vypadat k neučtení. Jenže realita je jiná. Máte-li alespoň nějaký vztah k historii a náboženství, stane se vám Küngova kniha jedním z nejlepších průvodců po dějinách, které spoluutvořily svět, v němž žijeme. Küng sice zůstává na půdorysu široké, kontextuální teologické studie, ale píše způsobem, který je atraktivní a činí jeho studii čtivou. Není to traktát, ale spíš kronika židovství od jeho počátku do dnešních dní. Překladu se ujali Vladimír Petkevič, Daniela Blahutková a Dagmar Pohunková. Jejich překladatelská erudice a přístup k textu vytváří referenční bod pro překladatele teologické literatury. Odbornou redakci pak provedl teolog, biblista Ladislav Heryán.

Hans Küng (nar. 1928), švýcarský teolog, kněz, polyhistor a spiritus agens světového ekumenického hnutí, je bezpochyby jeden z největších teologů 20. století. Býval univerzitním kolegou a přítelem Josefa Ratzingera, pozdějšího papeže Benedikta XVI., s nímž se na konci 60. let teologicky rozešel. A tak zatímco Ratzinger mířil k nejvyšším církevním postům (stal se např. r. 1981 prefektem Kongregace pro nauku víry) a spíše ke konzervativnímu pojetí církevního života, z Künga se stal církevní enfant terrible bez možnosti vyučovat na katolických univerzitách. Kritizoval např. dogma o papežské neomylnosti a razil daleko větší otevřenost v teologickém, tím spíše církevním životě. Minula ho sice exkomunikace, ale přestal být zván do centra církevního dění. Küng však nezahořkl. Šel svou cestou, vyučoval, bádal, psal a vedl jeden z nejintenzivnějších ekumenických dialogů své doby. Vedle rozhovorů s protestantskými církvemi a církvemi východní tradice vstoupil do rozpravy také s islámem a jeho respektovanými učenci. Rozsahem a kvalitou je Küngovo dílo srovnatelné s pracemi doyena protestantské teologie 20. století Karla Bartha, Paula Tillicha, Hanse Urse von Balthasara nebo Alberta Schweitzera. Je obdivuhodné, jak pracovitým autorem Küng byl a zůstává, a to i dnes, kdy je těžce nemocen. Z posledních přeložených autorových prací připomeňme jeho úvahu o životě, smrti a eutanázii s názvem Dobrá smrt? (Vyšehrad 2015), V co věřím (Vyšehrad 2012), Vybojovaná svoboda. Vzpomínky (Bergman 2011) a Mozart. Stopy transcendence (CDK 2002).

Küng monografii rozdělil symbolicky (podle tří monoteistických okruhů a snad i symboliky Trojice) do tří oddílů: Minulost dosud přítomná, Problémy současnosti a Výhledy do budoucna. V prvním oddíle se zaobírá počátkem židovského náboženství, jeho teologickým centrem a dějinami. Druhý oddíl je rozdělen do kapitol Od holocaustu ke Státu Izrael, Spor židů a křesťanů a Překonání moderny. Třetí oddíl traktuje aktuální problematiku židovství v Izraeli a ve světě v kapitolách Judaismus v postmoderně, Životní konflikty a budoucnost Zákona, Židé, muslimové a budoucnost Státu Izrael a Jak je po holocaustu možné mluvit o Bohu? Knihu uzavírá epilog o „Novém světovém řádu“, který „není možný bez nového světového étosu“. O něm si čtenář mohl přečíst v emblematické Küngově práci Světový étos: projekt (Archa 1992).

Küng má oproti jiným autorům, teologům i historikům, jednu nespornou výhodu – dokáže udržet dynamiku svého psaní od první do poslední stránky. Čekali byste, že po prvních dvou stech stranách bude následovat určitý útlum a že se závěr ponese v duchu „už abych to nějak ukončil“. Jenže tohle není Hans Küng. Podíváte-li se na jeho předešlé práce i na mnohé přednášky a rozhovory, které jsou dostupné na stránkách univerzit a hlavně na YouTube, překvapí vás jeho esprit a energie, s jakou dokáže hovořit o zásadních tématech teologie a církve moderní doby. Küng je rétor, člověk uvyklý pozornosti velkého množství posluchačů a médií, nikoliv však rutinér. To je patrné i v jeho Židovství, které mluví k humanitně orientovanému čtenáři.

Ta kniha není kompilát textů. Není to opis originálu, který kdysi napsaly desítky a stovky jiných. Není to učebnice, skripta nebo sylabus. Küng je svébytný myslitel, citlivý k jazyku a mluvené řeči. Miluje poezii a hudbu, a snad i proto váží svá slova, aby se z jeho myšlenek nestal rozvláčný traktát, který by si přečetla pouze hrstka lidí na každém z kontinentů. Důležitým motivem jeho úvah je svoboda přemýšlení i riziko, s nímž vstupuje do veřejné debaty. Na nesčetných místech své studie – a zvlášť na těch, která se týkají současnosti – se nemůže zavděčit všem. Je kritický, ale ne nad míru. Je velkorysý, ale neustupuje tam, kde se setkává s nespravedlností, zlem a povýšeností. Když se zaměří kupř. na otázku holocaustu, která má kromě svého teologického rozměru i rozměr politický (a církevní), tušíte, že se proti němu zvedne vlna odporu. A také se zvedla. Küng je na tuto kritiku, od její dialogické úrovně až po hrubozrnnější podobu, zvyklý v podstatě celý svůj dospělý teologický život. Připomíná tím Alberta Schweitzera, jehož mnozí obdivovali a mnozí zatracovali. Schweitzer i Küng jsou solitéry, kteří se nikdy nepoddali autoritě vycházející jen a pouze z moci a práva silnějšího. Ve studiích o křesťanství a islámu je to podobné. I v nich totiž pokládá neodbytné, polemické otázky, a to v míře promyšlenosti, která je netypická i v ryze akademickém světě. Na jednom jediném místě shromáždil základní východiska judaismu v dějinách s přesahem do dnešních dní. Dialogicky uvažuje o izraelsko-palestinském konfliktu na pozadí holých faktů a rovněž o nesčetných liberálních a konzervativních proudech židovství po celém světě – v Evropě, Spojených státech a Rusku.

Hans Küng ručí za to, jak a co myslí a jak a co píše, svou vlastní osobou. Nic nezatajuje, nic nemaluje na růžovo. Naši společnou a často neradostnou historii neohýbá ad hoc, jak se to zrovna hodí. Je otevřený. Nevyhýbá se kritice církve a profánních společenství např. za jejich latentní antisemitismus a občasný příklon k ideologiím všemožných -ismů, ale nezdráhá se poukázat i na stinné stránky státu Izrael a jeho politických a náboženských vůdců. Ač odstaven na okraj katolické církve bez přímé možnosti ovlivňovat její vnitřní strukturu a dění, zůstává jedním z nejdůležitějších hlasů živé pokoncilní teologie a křesťanské duchovní orientace, s níž člověk žije ve světě a právě ve světě se učí být apoštolem Kristova příběhu o víře, naději, lásce a vykoupení. Küng je v jistém ohledu disidentem ve vlastní církvi, asi tak jako jeho předchůdci: Pierre Teilhard de Chardin, Henri de Lubac, Henri Bouillard, M.-D. Chenu, Yves Congar, H.-M. Férete či Leonardo Boff. Autor knihy Židovství netrpí ukřivděností a není ani revoluční typ. Ze svého švýcarského domova promlouvá v recenzované publikaci ke všem, pro něž je nejstarší abrahámovské náboženství každodenní inspirací, životním stylem nebo přímo životním údělem.

Chce-li se čtenář na jednom místě dozvědět o judaismu to, na co by jinak potřeboval stovky dílčích studií a moře času, neměla by ho jeho kniha minout. Küng nemá povahu učitele – kardinála se zdviženým prstem, který by hrozil každému, kdo nevěří tak, „jak se má věřit“, a je v hloubce toho slova pochybující a hledající. Hans Küng i v knize o židovství ukazuje, že umí být otcem, přítelem, pedagogem dialogu a myslitelem, s nímž se vyplatí jít větší než malý kus cesty.

Nynější česká církevní atmosféra Küngovi hrubě nepřeje. Autor jsoucí na indexu bývá sice citován v akademickém světě, ale v běžné vnitrocírkevní rozpravě se s jeho myšlenkami nesetkáte. Posledním důkazem je již zmíněná kniha o eutanázii, která „vyvolala“ ostentativní nezájem a mlčení. Nakladatelství Barrister & Principal jde proti proudu. Sází na to, že jedině ve svobodném poznávání a dialogu je možné hledat a nacházet záchvěvy jednoty.

 

Na podobné téma:
Antiratzinger: protipapežský pamflet

 

© Zdeněk A. Eminger

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 7 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

90%autor článku   46%čtenáři

zhlédnuto 14887x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce