Peers, Bobbie: Zloděj luridia

Peers, Bobbie
Zloděj luridia

recenze dětská

Seznamte se s Williamem Wentonem, dvanáctiletým klukem, který je opravdu dobrý v luštění šifer. Pokud budou i pokračování Zloděje luridia stejně vynalézavá, napínavá a zábavná, rýsuje se na obzoru nadmíru úspěšná série pro děti.

Šifry, roboti a záhadné luridium
Bobbie Peers
: Zloděj luridia. Přel. Marie Voslářová, Kniha Zlín, Zlín, 2016, 244 s.

Severské literatury jsou kromě detektivek proslulé také knihami pro děti. Pokud pomineme Astrid Lindgrenovou a jiné klasiky, čeští dětští čtenáři se v posledních letech měli možnost setkat s řadou knih pro všechny věkové kategorie. Z nejvýraznějších tvůrců jmenujme Fridu Nilssonovou (Gorila a já, Piráti z Ledového moře), Erlenda Loea (série o Kurtovi), Bjørna Runa Lieho (Lyžníci z Plískanic), Joa Nesbøho (série o doktoru Proktorovi), Åsu LarssonovouIngele Korsellovou (série PAX) či A. Audhild Solbergovou (Válka proti superkrávám).

Po bok výše uvedených knih můžeme směle zařadit i Zloděje luridia (Luridiumstyven) od norského filmaře a vcelku nově i spisovatele Bobbieho Peerse (nar. 1974). Tomu se, jak se zdá, daří vše, na co sáhne. V roce 2006 získal za svůj krátký film Sniffer (Čichač) jako první Nor vůbec Zlatou palmu na festivalu v Cannes a po několika dalších krátkometrážních počinech natočil v roce 2015 celovečerní mysteriózní drama Dirk Ohm – Illusjonisten som forsvant (Mizející kouzelník Dirk Ohm). Peersův pozitivní vztah k tajemnu, fantastice a technice vyústil v první knihu z chystané série o Williamu Wentonovi, dvanáctiletém klukovi, který je opravdu dobrý v luštění šifer. Peers podle svých slov rukopis poslal do pěti největších norských nakladatelství a do týdne se mu ze všech ozvali, že mají zájem Zloděje luridia vydat. Který spisovatel tohle o svém debutu může říct? Nejrychleji zareagovalo nakladatelství Aschehoug, na českém trhu zase Kniha Zlín.

Peers jako by předvídal mezinárodní úspěch svého díla, a tak do provinčně laděného Norska zasadil jen začátek knihy. Právě do Norska se totiž před osmi lety pod novou identitou uchýlila rodina Wentonových poté, co Williamův dědeček, přední světový kryptolog, záhadně zmizel. Rodiče o jeho minulosti ovšem mlčí, a sám William tak dlouho netuší, jaký talent v něm dřímá. Až když do Norska doputuje Nemožnost, nejtěžší šifra na světě, vyplavou Williamovy schopnosti na povrch. Po takřka náhodném rozluštění Nemožnosti jsou rodiče nuceni odhalit svému synovi pravdu a pošlou ho do londýnského Centra posthumánního výzkumu, kde doufají, že bude v bezpečí. A tak začíná cesta plná dobrodružství…

Dobrodružství si William i jeho nová kamarádka Iscia užijí opravdu vrchovatě. Vyprávění má rychlé tempo, srší napětím a akcí. I přes rychlý posun děje vpřed nezaostává ani popis prostředí, zejména Centra posthumánního výzkumu a londýnského metra, a přátelského vztahu mezi dvěma hlavními hrdiny. Autentičnosti autor dosahuje zejména díky nápaditým detailům: mechanickému broučkovi, který se tu a tam nečekaně vynoří, chápavým mluvícím dveřím, umělým masožravým rostlinám s vypínačem, nejrůznějším typům robotů – k obzvlášť povedeným patří robot s rozpolcenou osobností a dohadobot –, svérázným schůdkům v archivu a samozřejmě tajuplnému luridiu. Tyto prvky do příběhu vnášejí humor, jindy navozují lehce strašidelnou atmosféru. Líčení postav a prostředí by jistě mohlo být i propracovanější – k tomu ale bude mít autor prostor v pokračování.

Hlavní předností Zloděje luridia je jeho nenásilné propojení techniky a fantastického světa a vystavění příběhu natolik svěže a napínavě, že bude nepochybně bavit svou cílovou skupinu – děti od 8 do 13 let. Oproti norskému originálu je české vydání doplněné o ilustrace, které ale vzhledem k černobílému provedení zůstaly na půl cesty. Kniha také asi úplně neuspokojí milovníky šifer – jelikož William šifru vždy rozřeší v jakémsi transu, děti se nedočkají žádného konkrétního zadání, do kterého by se spolu s ním mohly ponořit a zároveň tak trénovaly své mozkové závity. A to je u tak nápadité knihy trochu škoda. Přesto si troufám říct, že se pro danou věkovou skupinu jedná o sázku na jistotu.

 

© Jitka Jindřišková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 9 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Pavel Mandys, 27.01.2017 15:08
Peers, Bobbie: Zloděj luridia
Ad Radek M: Nevím o případu začínajícího českého autora, který by si mohl vybírat mezi nabídkami nakladatelů. Přece jen, český nakladatelský trh generuje podstatně menší příjmy, než ten americký (případně francouzský nebo německý), který má kromě velkého anglosaského publika také snadno dosažitelné... publikum globální. Zároveň většina začínajících autorů sáhne po první nabídce, málokterý věří tomu, že přijde další. Takže problém to není a autoři obvykle obesílají několik nakladatelů najednou, aby trochu zvýšili pravděpodobnost přijetí rukopisu k vydání.
Vložil: Radek M., 26.01.2017 16:30
Peers, Bobbie: Zloděj luridia
A jaká je v tomto ohledu současná praxe u nás? Je nějaký problém v tom, když začínající autor nabídne svoji práci více nakladatelům a na vydání se domluví s tím, kdo o ni nejdříve projeví zájem, případně kdo nabídne lepší podmínky?
Vložil: Pavel Mandys, 25.01.2017 17:20
Peers, Bobbie: Zloděj luridia
V USA jsou v tomhle směru ještě dál a pokud autor zatím nemá smlouvu s nakladatelem, zato má agenta, tak se u atraktivnějších textů dokonce pořádají aukce.
Vložil: jovanka šotolová, 25.01.2017 12:29
Peers, Bobbie: Zloděj luridia
Od několika začínajících, ale i zavedených spisovatelů vím, že v Belgii a Francii je to dnes zcela běžná praxe - pokud už svého nakladatele mají, text samozřejmě nabízejí jemu. Ale v případě, že se nedomluví, zkoušejí to jinde. A ti, kdo se teprve snaží na literární scéně prorazit, oslovují vpravdě... desítky nakladatelství. Neslušné ani neprofesionální to není.
Vložil: M Pokorný, 24.01.2017 23:32
Peers, Bobbie: Zloděj luridia
K vlastnímu překvapení zjišťuju, že vím o shodném postupu coby standardním ve Francii cca 1996 a v USA cca 2003. Joyce ani Hemingway to tak nedělali, ale někdy v mezidobí muselo dojít ke změně.
Vložil: Jitka J., 24.01.2017 13:05
Peers, Bobbie: Zloděj luridia
V Norsku je to, pokud vím, celkem běžná praxe. Debutant vytiskne rukopis v několika exemplářích a zašle je poštou do vybraných nakladatelství (opravdu velká jsou všehovšudy tři). Jelikož obě strany vědí, jak to funguje, nijak neslušné mi to nepřijde. Když člověk hledá práci, taky nepošle jen jedno CV.
Vložil: Jan Vaněk jr., 20.01.2017 04:29
Peers, Bobbie: Zloděj luridia
To opravdu může říci jen málokterý spisovatel; většina ctí pravidlo, že obeslat jedním rukopisem několik nakladatelství zároveň je krajně neslušné.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

70%autor článku   60%čtenáři

zhlédnuto 2739x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce