Vydavatelský dům Euromedia Group byl po více než dvě desetiletí jednoznačným hegemonem českého knižního trhu, zdaleka největším a nejsilnějším českým nakladatelstvím. Pak ale přišla horší léta, bestsellery se mohli častěji chlubit ve skupině Albatros Media, která šťastnou ediční politikou a především pohlcováním menších nakladatelů nakonec Euromedii předstihla ve většině ekonomických ukazatelů. Euromedia, konkrétně její klíčová značka Knižní klub, jako by v minulém desetiletí zaváhala a nestihla včas zareagovat na vlnu zájmu o skandinávské detektivky. I když narychlo nějaké ty Skandinávce vydali, žádný z nich se nestal takovým hitem, jako u konkurence Jo Nesbø nebo Lars Kepler.

Pokusem oslovit mladší čtenáře krimirománů měla být edice Světový bestseller, kam sice nakladatelství dosti nepřehledně uklidilo ledacos včetně většiny svých dosavadních autorů, navzdory směsce všemožných žánrů od romancí přes „duchovní“ popčtení až po sci-fi v ní ale začaly převažovat thrillery modernějšího střihu. A kdosi v nakladatelství měl i šťastnou ruku, když objevil tehdy sice zajímavou a v odborných kruzích ceněnou, avšak širší veřejnosti málo známou mladou americkou autorku Gillian Flynnovou. Zpočátku, s prvními dvěma romány, to ještě žádná senzace nebyla, ale pak vyšla Zmizelá, globální bestseller, podpořený navíc úspěšnou filmovou adaptací, a to zachránilo jak autorku, tak možná celou edici. Zároveň úspěch Flynnové naznačil, že i v krimižánru už dnes rozhodují o komerčním úspěchu knihy hlavně čtenářky a nakladatelství začalo ke svým letitým stálicím (Grisham, Forsyth, Sparks, Schätzing) přidávat čím dál více spisovatelek nebo alespoň takových příběhů, které mají potenciál oslovit právě ženské publikum.

Ještě lepší prodeje zaznamenala Dívka ve vlaku od Pauly Hawkinsové, thriller po literární stránce podstatně triviálnější než Zmizelá, nicméně (či možná právě proto) v knihkupectvích několikanásobně úspěšnější. Na tyto a další knihy převážně pro ženy letos Knižní klub chce navázat dalším novým jménem a vydal debutový thriller Manželé odvedle od americké autorky s exotickým jménem Shari Lapena (nar. 1960). Nakladatelství vydání knihy podpořilo mocnou reklamní kampaní: té knihy si prostě nelze nevšimnout a zvláště v knihkupectvích o reklamy na ni zakopáváme na každém kroku. A obrovské prostředky se zjevně vyplácejí, kniha neznámé spisovatelky rychle ovládla všechny žebříčky. Bez ohledu na kvalitu textu: protože Manželé odvedle je thriller veskrze průměrný.

Příběh začíná situací, kterou znají všichni novopečení rodiče. Manželská dvojice Anne a Marco se po půlroce od narození dcery poprvé vydává někam bez mimina. Sice jen na malý večírek k sousedům do vedlejšího domku, ale přesto má Anne trochu výčitky, že malou nechali doma pouze pod dohledem elektronické chůvičky. I proto ji každou půlhodinu chodí kontrolovat. Když se však v jednu v noci vrátí, zjistí, že postýlka je prázdná, a protože dítě sotva lezlo, je jasné, že samo ji neopustilo. Rozebíhá se vyšetřování, policie nicméně zůstává spíše v pozadí, autorka sleduje zejména erozi vztahů mezi oběma partnery, rozkrývá jejich temnější stránky z minulosti i současnosti (Anne občas přepadnou návaly nepříčetné zuřivosti, při jednom z nich kdysi ošklivě zranila spolužačku na střední, která ji šikanovala, Marcova firma má dlouhodobé a čím dál naléhavější finanční potíže), nepříliš idylické vztahy s Anninými rodiči (jsou velmi bohatí a byli zklamáni, když jim Anne přivedla středostavovského Italoameričana Marca jako svého nastávajícího, což stále občas dávají najevo) a ostatně i s oněmi sousedy, u nichž trávili inkriminovaný večer.

Autorka docela zručně kličkuje peripetiemi vztahů, umí v tu správnou chvíli na někoho vytáhnout hřích minulý i současný, případně nějakou charakterovou vadu. Se čtenářem samozřejmě hraje trochu nefér, protože před ním mnohé zamlčuje a postavy nechá lhát, i když děj sledujeme z jejich perspektivy. Ale to je dnes docela běžný postup, v thrilleru k dokonalosti dovedený zmíněnou Flynnovou, a Lapena si samozřejmě dává pozor na to, aby někde čtenáře vyloženě nepodvedla. Horší je, že zápletka se vyvíjí předvídatelným směrem, že je vyprávěna triviálním jazykem, převážně v jednoduchých větách, které sice mají svou dynamiku, ale brzy začnou nudit. Problematické jsou také vedlejší postavy, které působí značně nevěrohodně: některé sexuální úchylky jsou hodně na hraně a zvláště jedné postavě autorka naložila tolik sexuálních povinností, jako by šlo o hvězdu nějakého pornokanálu. Také postava hlavního pachatele působí odbytě: když už mu vyjde intrika s únosem, začne vše kazit školáckou neopatrností (i zde autorka mimochodem zatajuje mnohé z jeho minulosti i současnosti) a přišít mu navrch vraždu, to je ryzí schválnost pro laciné zdramatizování děje. Podobně působí i rádoby šokující poslední kapitola, která tu je hlavně proto, aby ohromila čtenářky ukolébané detektivním happyendem. Dopodrobna ji nelze rozebírat, protože by to prozradilo příliš ze zápletky i jejího rozuzlení, je nutné se pouze omezit na konstatování, že dotyčná postava by po všem tom soužení, tajnostech a lžích a psychickém napětí v dané situaci sotva jednala tak, jak jí autorka předepsala.

Zároveň má román i svá lepší místa. Zejména obě hlavní postavy jsou pečlivě a zajímavě prokreslené. Policie tu není k smíchu, ba dokonce má v některých momentech náskok před postavami i čtenářem, zápletka je zosnovaná rafinovaně a Lapena citlivě dávkuje její odhalení. Obecně je sympatické, že tu není žádný geniální detektiv ani padouch, ba dokonce ani psychopat, všichni zúčastnění působí jako relativně normální lidé, kteří čas od času dělají chyby, ostatně celý ten únos působí dosti zpackaně.

Ani zmíněná Gillian Flynnová nebyla od začátku dokonalá, její první román Ostré předměty má své nedostatky, jakkoliv je podstatně pronikavější a znepokojivější než Manželé odvedle. Ale i Shari Lapena může přijít s něčím lepším. Na letošek má ostatně naplánováno vydání další knihy, která se jistě rychle objeví i v českém překladu.