Proměnlivé osudy válečných pomníků
Kessler, Vojtěch: Paměť v kameni

Proměnlivé osudy válečných pomníků

Kromě pozoruhodných a výmluvných osudů několika válečných (či „mírových“) pomníků autor promýšlí také vzestup zájmu o historické rekonstrukce slavných bitev, způsobený podle jeho názoru touhou po zábavě a po uvolnění při reflexi minulých utrpení. Pro vytváření historického vědomí je to však patrně lepší aktivita, než kdyby lidé na bývalých bojištích společně chytali pokémony.

Vojtěch Kessler (nar. 1985) je historik, kterého zřejmě přitahují pomníky. Po publikaci Vytoužená, nepochopená, zapomenutá Jahnova mohyla u Chebu (NLN, 2014), jíž byl spoluautorem, nedávno vydal ambicióznější a obsáhlejší knihu s názvem Paměť v kameni: Druhý život válečných pomníků.

Detailně v ní zkoumá vznik a druhý život pomníků u Křečhoře (u Kolína), Slavkova, Chlumu a Chlumce. Ukazuje na nich, jak bylo a je konstruováno historické povědomí, potažmo historická paměť válečných událostí, a jak vypadal obraz „historické skutečnosti“ v proměnách času. Zpřítomňuje, jak zbudování oněch objektů prožívali současníci – položení základního kamene k jednomu z nich prý původce dobového spisku označil za nejkrásnější zážitek v životě. A dokumentuje, jak jim rozuměla či jak je dezinterpretovala následující pokolení: v případě objektů připomínajících ruské vojáky prý dnes mnozí (i místní) mylně usuzují, že jde o připomínku bojů sovětské armády v druhé světové válce.

Nejslavnější z probíraných lokalit je slavkovská Mohyla míru, podle některých zdrojů první mírový památník v Evropě. Autor na ní vyzvedává, že vznikla z iniciativy nadšenců a finančně na ni přispěly všechny v bitvě bojující strany, vysvěcena byla „katolicky“ i „pravoslavně“. Stavba akcentuje smíření padlých, které má připomínat všechny bez ohledu na národnost. A ačkoliv její dominantou je bývalého bojiště, ideový náboj má univerzální a k bitvě jako takové se konkrétněji neváže.

Jiné pomníky tak slavné a historicky úspěšné nejsou, třebaže je nepotkalo to, co mnoho soch státníků stojících na území České republiky, totiž opakované odstraňování a instalace. Kupříkladu socha Tomáše Garrigue Masaryka ve Valašském Meziříčí prošla tímto procesem třikrát – velmi čtivě a v širokém kontextu o tématu pojednává publikace Pomníky a zapomníky (Paseka, 1996) Zdeňka HojdyJiřího Pokorného. Podle Kesslera o úspěchu daného pomníku obecně rozhodovaly okolnosti jeho vzniku, zdroje financování, instituce a lidé s ním spojení. Některé pomníky bylo možno novým ideovým poměrům „přizpůsobit“, jiné ne, zvláště ty, jejichž původní ideový obsah byl konzervativně monarchistický. Autor sleduje i vzestup zájmu o historické rekonstrukce (kterým říká reenactment), u nichž ale podle jeho kritického soudu převládají zábava a uvolnění nad reflexí minulých utrpení. Dodejme, že pro vytváření historického vědomí je to ale asi lepší, než kdyby se lidé na daném místě scházeli kvůli hledání pokémonů. Nakonec i Vojtěch Kessler uznává, že tento svérázný způsob recepce je součástí druhého života jeho pomníků, který pokračuje, dokud se lidé o dané objekty jakkoli zajímají, dokud se na ně dívají a přemýšlejí o nich. A připomíná také nejnovější možnosti, jak si znovu zpřítomnit historickou bitvu, a dokonce se jí osobně zúčastnit, totiž videohry, například Napoleon: Total War: Bitva u Slavkova, kde si každý může prožít vlastní slavkovskou porážku či vítězství.

Kniha se zabývá i obecnějšími tématy vztahu paměti a zapomnění či „míst paměti“ a historie. Celkově je ale její téma značně specifické, takže nejspíše osloví především zájemce o vojenskou historii.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Vojtěch Kessler: Paměť v kameni. Druhý život válečných pomníků. Historický ústav AV ČR, Praha, 2017, 336 s.

Zařazení článku:

historie

Jazyk:

Hodnocení knihy:

60%

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse