Gunnar Gunnarsson (1889–1975) byl vedle Kristmanna Guðmundssona a Jóna Svenssona nejpřekládanějším islandským spisovatelem první poloviny 20. století, než je po druhé světové válce v této pozici vystřídal nejvýznamnější islandský prozaik minulého století, nositel Nobelovy ceny Halldór Laxness. Jeden z důvodů bohaté žně jejich překladů byl jistě pragmatický: všichni tři prvně jmenovaní používali ve své literární tvorbě dánštinu, případně norštinu a němčinu, tedy jazyky přístupnější než islandština, která sice měla obdivuhodnou literární tradici, ale pouhých pár stovek tisíc mluvčích. Hlavní důvod oblíbenosti těchto autorů spočíval však v tom, že všichni zůstali ve své tvorbě věrni rodné zemi a každý svým stylem a s vlastním myšlenkovým poselstvím sugestivně líčili život na odlehlém, pro cizince exotickém ostrově.

Gunnar Gunnarsson odjel v osmnácti letech do Dánska a v Dánsku a přes Dánsko a Německo i v Evropě jako spisovatel uspěl. Na Island se vrátil v roce 1939 a poté dále tvořil v mateřštině. Napsal ale už jen dva romány, jinak se plně věnoval soubornému vydávání svých předchozích děl v islandštině a sám většinu z nich přeložil, respektive přetvořil, ačkoliv už předtím existovala ve výtečných islandských překladech. Do češtiny bylo přeloženo do roku 1948 osm jeho románů (viz Slovník severských spisovatelů, Praha, Libri 2004) a novela Advent.

Advent se stal Gunnarssonovým nejčastěji vydávaným dílkem, už v roce 1936 vyšel německy v Reclam Verlag, roku 1940 byl dokonce vyhlášen knihou roku v USA, a Islanďané rádi věří, že inspiroval Hemingwaye k napsání podobné metafory o životě – Starce a moře (1952). Dánský originál novely vydaný v roce 1937 měl poněkud spletitou genezi, z níž jsou důležité následující skutečnosti: první verze z roku 1931 vznikla pod příznačným názvem Dobrý pastýř jako vánoční příspěvek pro dánský sborník Julesne („Vánoční sníh“) a hrdina novely Benedikt, familiárně zvaný Bensi, měl předobraz ve skutečné osobě toho jména a v jejím skutečném strastiplném předvánočním hledání zbloudilých ovcí v horách, popsaném před více lety v jednom islandském časopise. Z tohoto materiálu a vánočního zadání Gunnarsson nakonec vytvořil drobný literární skvost, v němž čtenářsky atraktivní námět – boj člověka s velkolepou, leč nelidsky krutou islandskou přírodou – povýšil na významově bohatou metaforu o smyslu lidského života. Prostředí malé podhorské komunity a dětská víra nabytá v drnovém kostelíku, ale i jakési zamlčované zklamání v mládí vybavily protagonistu novely celoživotní filozofií: zasvětit své konání službě bližním. Jeho každoroční výprava za záchranou ovcí zapomenutých v horách před zimním mrazem a sněhem je takřka rituální součástí této filozofie a tentokrát se stává bojem o přežití. Líčením této výpravy, prostoupeným četnými odkazy nejen ke křesťanské symbolice, vytvořil Gunnarsson příběh o nezlomné integritě odhodlaného jedince vystaveného brutální převaze přírody v roli protivníka.

Dnes již proslulou prózu Advent vydalo česky poprvé nakladatelství Kalich v překladu Niny Neumannové záhy po vydání dánském, v roce 1938, jako druhý svazek edice Knihy protestantských autorů. Nyní je tato kniha v češtině prakticky nedostupná a její první překlad navzdory svým kvalitám přirozeně zastaral. Po téměř osmdesáti letech se totéž nakladatelství k univerzálnímu, stále aktuálnímu příběhu obětavého pastýře vrací, aby ho předalo dnešnímu čtenáři. Tentokrát jej doprovázejí ilustrace autorova syna Gunnara Gunnarssona mladšího.