Piráti, stopaři a humor z devadesátek
Štěpánek, Jan: Velká kniha komiksů

Piráti, stopaři a humor z devadesátek

Souborné vydání komiksů Jana Štěpánka mohlo být cenným připomenutím toho, jak česká komiksová scéna vypadala v devadesátých letech. Publikace z nakladatelství Edika však působí, jako by namísto pamětníků chtěla oslovit dnešní děti. Což je s největší pravděpodobnosti nakladatelský omyl.

Kreslířský samouk Jan Štěpánek (nar. 1948) byl jedním z kreslířů takzvané „generace 89“, kteří táhli komiksové znovuzrození v letech 1989 a 1990. První komiksový časopis těch let, Kometa, sice stavěl především na legendě Káji Saudka, ale Štěpánkův příspěvek byl tehdy také velmi výrazný – do komiksového seriálu totiž zpracoval Čapkovu Válku s mloky. Jan Štěpánek se následně stal jedním z klíčových tvůrců Komety, než se sny o komiksu jakožto masovém médiu (první čísla Komety měla náklad čtvrt milionu) po čtyřech letech rozplynuly. Ale Štěpánek kreslil dál, do dětských časopisů ABCOhníček, kromě toho ilustroval. Jeho tvorba je nicméně výrazně spojena právě s devadesátými lety, kdy v knižní ilustraci napínavé literatury i v komiksech pro děti dominoval styl vycházející z prací starých realistických mistrů Zdeňka Buriana, Bohumila Konečného či Gustava Kruma (a samozřejmě Káji Saudka). Ty nápodoby, často od nadšených samouků, jako byl právě Štěpánek, už ovšem neměly onu řemeslnou jistotu a bravuru a postupně zapadly. Pomineme-li souborné vydání série Bohumila Fencla Mr. Sweet, pak je Štěpánek prvním z oné „generace 89“, který se dočkal souborného vydání svých komiksů.

Velká kniha komiksů Jana Štěpánka ukazuje obě hlavní polohy jeho kresby: tu navazující na Buriana a spol., tedy realistickou, plnou robustních linek, hrubých tváří a akčních scén, a pak karikaturní, která v lecčems připomínala rozevlátý kreslený humor devadesátých let. Vrcholem té první je hned úvodní komiksová adaptace Stevensonova Ostrova pokladů, nikoli první v českém prostředí (už v 60. letech připravil jakýsi hybrid mezi knižní ilustrací a komiksem Gustav Krum). Štěpánkovi vyhovuje prostředí a především fyziognomie hrubých, větrem, solí a zločiny ošlehaných pirátských tváří. Právě obličeje tomuto komiksu dominují: jakkoliv je bohatý na různé bitky, jen málokdy postavy zachytí celé, častěji využívá různých kreslířských fint a detailů. Těžko soudit, zda to bylo způsobeno nevelkým rozsahem komiksu (celý román musel vměstnat do pouhých 18 stran), v každém případě to má své kouzlo a syrovost.

Onen krátký rozsah zřejmě také Štěpánka donutil zhustit okna na stránce, takže zatímco všechny pozdější komiksy pracují s rozvržením do tří panelových řádků na stránku (či občas dokonce jen dvou), zde se Štěpánek drží tradičních čtyř řad. A ve srovnání s Ostrovem pokladů působí následné komiksy podstatně řidčeji, byť si Štěpánek ze zmíněného rozvržení udělal svým způsobem trademark a oživoval jej častým narušováním rytmu půlstránkovými, přetékajícími či oválnými okny. Karikaturní linie se zprvu jeví jako odbytější, zejména u Strašidla cantervillského, pak však kresba získává větší jistotu a švih, nejvíce v adaptacích O’Henryho povídek Výkupné za rudého náčelníkaTulácká pohádka.

Právě krátké formáty svědčí Štěpánkovi v roli scenáristy (pod některými komiksy je podepsána jeho manželka Libuše, rozdíl však není nijak patrný). Drobné humoresky pointuje dobře, ale dobrodružná klasika už působí strnule a drhne. Jakmile se totiž pouštěl do rozsáhlejších prací, dělal chyby takřka školácké, které naštěstí knižní vydání oproti časopiseckému trochu zmírňuje: nadměrně využívá slovní vyprávění nad či pod obrázky, neumí kapitoly postavit tak, aby v jejich závěru byl cliffhanger, a jednotlivé promluvy často neohrabaně rozkládá do několika panelů a propojuje trojtečkami. Svým způsobem je to výstižná ukázka amatérismu české komiksové scény devadesátých let, který byl v jistých ohledech sympatický, ale neobstojí ve srovnání ani se staršími tvůrci (vedle těch zmíněných ještě například Teodor Pištěk, František Kobík či Miloš Novák), ani s těmi současnými, kteří už mají úplně jiné inspirační zdroje a tvůrčí postupy.

Stálo by za to tento jev reflektovat a souborná publikace podobného druhu je k tomu dobrou příležitostí. Zde však trestuhodně nevyužitou, protože namísto toho, aby jednotlivé komiksy byly představeny přinejmenším datem vzniku nebo vydání s uvedením periodika, se čtenář dočká jen Štěpánkových osobně laděných úvodů, které se navíc nevztahují přímo k procesu tvorby komiksů, ale k předlohám a vzorům, které Štěpánek naivně a zjednodušeně představuje a adoruje. Překvapivě v souboru chybí i Štěpánkův svého času nejdiskutovanější komiks (což Štěpánek sám v úvodu připomíná), totiž již zmíněná Válka s mloky. Celé to budí dojem, že „manažer projektu“ Tomáš Krejčí (jinak působící hlavně ve světě filmu) i sám Štěpánek výbor koncipovali nikoliv pro pamětníky devadesátých let (podobně, jako byly předchozí Velké knihy komiksů v nakladatelství BB/Art koncipované pro pamětníky let šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých), ale pro dnešní kluky ve věku od nějakých devíti do třinácti let. Jenže ti, pokud tedy komiksy čtou, jsou již uvyklí na podstatně preciznější, scenáristicky i kresebně vyspělejší komiksy překladové. Soubor komiksů Jana Štěpánka pravděpodobně zůstane hlavně svědectvím o době, kdy ony komiksy vznikaly. Do značné míry cenným, nicméně editorsky a nakladatelsky nezvládnutým.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Edika, Praha, 2017, 336 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Hodnocení knihy:

50%

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse