Walker, Matthew: Proč spíme

Walker, Matthew
Proč spíme

recenze sociologie

Knih o spánku u nás vychází nemálo. Walkerova kniha je z nich asi nejobsáhlejší a také nejobecnější, i když třeba kulturní aspekty spánku zmiňuje jen okrajově.

Lidé, spěte!
Matthew Walker
: Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění. Přel. Filip Drlík, Jan Melvil Publishing, 2018, 416 s.

„Spánek miluju (nejen ten svůj, ačkoli si ho moc rád dopřávám každou noc bez výjimky osm hodin). Miluju všechno, co spánek představuje a co způsobuje.“ Takto se vyznává britský vědec Matthew Walker (nar. 1973) v úvodu své knihy Why We Sleep: Unlocking the Power of Sleep and Dreams (2017), která nedávno vyšla česky pod názvem Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění.

Autor je profesorem neurovědy a psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde také založil Centrum pro výzkum lidského spánku. V publikaci odkrývá nejnovější poznatky z výzkumu spánku, z nichž odvozuje praktické instrukce pro každodenní život. Kniha kupříkladu radí, kdy nejpozději požívat kofein, proč se držet co nejdál od prášků na spaní a místo nich raději chodit na psychoterapii, kdy si pomoci tabletou melatoninu, proč nechat teenagery ráno dospat a jak se při poruchách naučit dobře usínat a zdravě spát. Ukazuje také, jak poznat svůj chronotyp a pochopit jeho neměnný vztah s cirkadiánním rytmem těla.

Básník pracuje
Význam spánku podle autora můžeme jen těžko přecenit. Walker upozorňuje na jeho obrovský vliv na logické rozhodování, učení a paměť, na seřizování našich emocí a na imunitní systém, ale i metabolismus a chuť k jídlu. Přesvědčivě dokládá, že nedostatek spánku nás může mnoha různými způsoby zabít: započítává sem individuální automobilové havárie, počty jejichž obětí jsou v souhrnu obrovské, stejně jako jednotlivé tragické události s drastickými následky pro miliony lidí i celou planetu, jež podle něj byly důsledkem nevyspání obsluhy (havárie v Černobylu, ztroskotání tankeru Exon Valdez). Jestliže u nás i někteří lékaři, například Jan Měšťák, tvrdí, že vybraným lidem stačí tři a půl hodiny intenzivního spánku denně, podle Walkera je to minimálně dvojnásobek. Své tvrzení dokládá i tím, že vydavatelé a organizátoři Guinnesovy knihy rekordů přestali do tohoto seznamu zařazovat a uznávat pokusy o co nejdelší dobu bez spánku, protože šlo o počiny příliš riskantní, nebezpečnější než kousky typu seskok z horkovzdušného balónu z výšky 39 km a následný let ve vesmírném skafandru rychlostí až 1 358 kilometrů za hodinu.

Nevyspalí lidé jsou dle autora nejen línější, ale dokonce mají větší sklon k neetickému jednání, například k lhaní; správný spánek naopak významně snižuje riziko srdečního infarktu a mrtvice, chrání před rakovinou, Alzheimerovou chorobou, diabetem typu II. a dalšími chorobami a také podporuje paměť. A sny mohou zmírňovat traumata a bolestivé vzpomínky a podněcovat kreativitu. V této souvislosti Walker zmiňuje i slavné vědecké objevy a řešení, která se vědcům „zjevila“ ve snu. Slavný je v této souvislosti případ chemika Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva, který si vyrobil sadu karet, z nichž každá představovala jeden chemický prvek s jedinečnými vlastnostmi. Na to, jak je uspořádat, ale dlouho nemohl přijít, jeho mozek úkol vyřešil až v noci během spánkové REM fáze, kdy spatřil prvky správně uspořádané. Výslednou tabulku pak musel v bdělém stavu opravit na jednom jediném místě. Autor dále vyjmenovává příklady uměleckých děl zrozených ve snu či inspirovaných sněním, a proto plně chápe nápis, který si jistý surrealistický básník věšel na dveře své ložnice před ulehnutím do postele: „Nerušit – básník pracuje.“ Dodejme, že vřelý vztah surrealistů ke snění je obecně známý a nepřekvapivý, ovšem spánek coby zvláštní čas otevřenosti a inspirace u nás kdysi vyzdvihl třeba i teolog a sociolog se slabostí pro Carla G. Junga Tomáš Halík v eseji Ego dormio, tedy Já spím.

Zvrácený stroj na buzení
Zvláštní pozornost autor věnuje přístroji, který naše mozky násilně vymaňuje z blahodárného objetí spánku: budíku. Chce dokonce zkatalogizovat nejrůznější „zvrácené způsoby“, jimiž se lidé nutí vstát, patří sem kupříkladu budík-skartovačka, do něhož večer vložíte platnou bankovku, a když se ráno rozezní alarm a vy dostatečně rychle nereagujete, přístroj začne vaše finance ničit. Pochopení má ale naopak autor pro zvláštní metodu Thomase A. Edisona, jenž si během dne pravidelně dával „šlofíka“ – bral si k tomu do rukou těžká kovová ložiska, která se po usnutí uvolnila a spadla do připravené pánve, čímž badatele bezpečně probudila (šlo tedy vlastně o mechanickou variantu ježčí kůže z pohádky Pták Ohnivák a liška Ryška). Edison pak pravidelně popadal zápisník a poznamenával si, co jeho hlava zatím vyprodukovala.

Poutavě autor líčí klinicky diagnostikované poruchy spánku, jako je spánková mispercepce nebo spánková paralýza, jejíž průběh a příznaky si prý někteří postižení chybně, ale nikoli zřídka vykládají jako únosy mimozemšťany, k nimž podezřele často dochází právě v noci. A zmiňuje i bránění ve spánku jako jednu z účinných výslechových metod.

Kromě experimentálně ověřených teorií se Walker pouští také do spekulací v oblasti prehistorie. Zatímco naši dávní předci spali na stromech, a proto podle něj nemohli spát příliš hluboce, spaní na zemi, další vývojový krok, prý už bylo kvůli ohrožení predátory kratší, ale o to muselo být intenzivnější. Tento efektivnější spánek, v němž se prodlužovala REM fáze, prý vedl k rychlému pokroku rodu homo. Nárůst REM fáze totiž údajně vedl ke vzestupu naší kreativity, emoční inteligence a sociální komplexnosti.

Kniha obsahuje i malý etologický exkurz. Nějakým způsobem spí všichni živočichové, ale zmíněný REM spánek byl zjištěn jen u ptáků a savců. Mořští savci a ptáci ovšem dokážou spát jen jednou polovinou mozku. Pokud některé druhy ptáků sedí při spánku v řadě, hluboce spí všichni až na jedince na krajích, kteří se mohou spánku oddat jen z poloviny, aby mohli varovat před případným nebezpečím. Po uplynutí určité doby se otočí, aby si mohla odpočinout i druhá jejich hemisféra. U lidí autor zaznamenává cosi podobného při přenocováních v novém prostředí: první noc prý zpravidla upadá do hlubokého spánku jen jedna hemisféra, zatímco druhá opět zůstává ostražitá kvůli potenciálním hrozbám. (Skutečnost, že roztodivné způsoby zvířecího spánku jsou přitažlivým tématem, dokládá i to, že o nich v nedávné době vyšly dvě původní české knihy pro děti, dokonce s týmž názvem: Jak zvířata spí, jedna od Jiřího Dvořáka, Baobab, 2014, druhá od Petry Bartíkové, Albatros, 2018.)

Autor kritizuje soudobý stav globálního spaní, kdy vinou umělého světla většina lidí hlavně ve městech spí méně, než by měla. Zvláště upozorňuje na škodlivý vliv LED osvětlení v noci. Píše dokonce výslovně o „epidemii nespavosti“, které jsme prý dosáhli již nyní – na rozdíl do některých beletristů, kteří ji, jako v dystopickém románu Sleep Donation, lokalizují až do budoucnosti. Vědec ale také hledá řešení, která mají spočívat v jiných opatřeních, než jsou pojízdné „transfuzní stanice spánku“ ze zmíněné sci-fi knihy, a obšírně líčí svou optimistickou vizi spánku v jednadvacátém století.

Světlo i teplo na míru
Matthew Walker souhlasí s těmi kolegy odborníky, kteří za hlavního zloděje spánku označují moderní technologie a jejich invazi do našich domovů a ložnic. Nicméně odmítá návrhy na upřednostňování starších analogových technologií. Naopak podle něj můžeme nejmodernější techniku využít ke svému prospěchu. Za tři nebo pět let budou na trhu k dispozici cenově dostupná zařízení schopná přesně zaznamenat cirkadiánní rytmus jednotlivce. Podobná zařízení pak budeme moci propojit s termostatem či osvětlením a podmínky v každé místnosti regulovat podle osobních tělesných potřeb jedince, který se v něm v noci zdržuje. (Pokud by jich bylo více, chytrý přístroj by hodnoty zprůměroval.) „Uživatelé by tak mohli prostřednictvím nositelné elektroniky regulovat osvětlení domu a s ním spjatou produkci melatoninu. Elektronika by naměřená data přeložila pro domovní síť a zajistila optimální regulaci spánku pro všechny členy domácnosti. Ráno by se celý proces opakoval, avšak z opačného konce. Místnosti si naplníme modrým světlem potlačujícím veškerý zbylý melatonin a díky tomu se každé ráno vzbudíme rychleji, s lepší náladou a budeme čilejší.“ V případě, že by obyvatel dopředu věděl o termínu, kdy bude muset bezodkladně vstát dříve než jindy, je možné systém osvětlení nastavit tak, aby se na to náš vnitřní rytmus předpřipravil, respektive aby se nenápadně a drobně – v rámci biologicky přijatelného rozmezí – posunul. Podobně by se dalo optimalizovat naše fungování v automobilech. K nehodám vlivem ospalosti často dochází ráno, a to především ve velmi časných ranních hodinách. „Co kdyby byl interiér vozu v ranních hodinách osvětlen modrým světlem?“ ptá se Walker. Uvedená metoda by podle něj mohla být „zvláště užitečná v těch částech severní a jižní polokoule, kde tmavá zimní rána představují nejpalčivější problém“.

Některé autorem navrhované metody mají sloužit jako výstraha pro nespavce. Walker se chce inspirovat protikuřáckým bojem. Již nyní se podle něj pracuje na vývoji aplikací, které s pomocí fotoaparátu v telefonu vyfotí váš obličej a poté se zeptají, kolik cigaret denně v průměru vykouříte. „Podle vědeckých zjištění o tom, jak se počet vykouřených cigaret podepisuje na obličeji kuřáka (včetně vzniku váčků pod očima, vrásek, začervenání, řídnutí vlasů a žloutnutí zubů), vám pak tato aplikace ukáže, jak bude váš obličej vypadat za rok, dva roky, pět a deset let, budete-li v kouření pokračovat tak jako dosud. Stejnou metodu bychom mohli aplikovat i na spánek, a to hned z několika hledisek: podle vlivu na mozek, vzhled a zdravotní stav.“ Například muži by byli varováni, jak se jim budou zmenšovat varlata a jak moc poklesne jejich hladina testosteronu. „Pacienti by také mohli být informováni o tom, kdy by se, soudě podle množství spánku v předešlém týdnu, měli (nebo naopak neměli) nechat očkovat proti chřipce.“

Walker navrhuje i některé úpravy na celospolečenské úrovni. Škola by podle něj měla začínat až od 9 hodin. A pracovníci, kteří dokážou, že spali dvacet nocí za sebou 7 a více hodin, a budou tak pravděpodobně výkonnější než jejich ne tak dobře vyspaní druhové, by měli od svých zaměstnavatelů dostávat zvláštní bonusy, finanční či v podobě dovolené navíc… Většina konkrétních rad, které autor dává (pravidelný spánkový režim; před spaním žádný kofein, alkohol ani velkou fyzickou námahu, a raději knihu než elektronickou obrazovku), není nijak převratná a shoduje se například s tím, k čemu české posluchače nabádá fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd České republiky Helena Illnerová (nar. 1937), viz třeba její přednášku Osvícený spánek, don Quichot a skřivánci a sovy. Na rozdíl od psycholožky a autorky několika knih Michaely Peterkové Walker nezakazuje spánek během dne, ale staví se proti „šlofíkům“ po 15. hodině.

Klidně usni jako Gilgameš
Knih o spánku u nás vychází nemálo. V drobnostech se liší: kupříkladu Richard Wiseman, působící na katedře „veřejného porozumění psychologii“ na univerzitě v Hertfordshire, v knize Noční škola: probuďte se a poznejte sílu spánku (Emitos, 2014) v jednotlivých krocích podrobně radí, jak pracovat s vlastními sny a jak si vést seznam věcí, jež vás v noci tíží; Shawn Stevenson v publikaci Spánek je umění: 21 klíčových strategií, jak zlepšit kvalitu spánku a života (Euromedia, 2017) přináší propracovaný čtrnáctidenní program, který pomáhá upravit spánkovou hygienu, doporučuje mimo jiné některé potravinové doplňky a také masáže. Walkerova kniha je ze jmenovaných nejobsáhlejší a také nejobecnější, i když pochopitelně třeba kulturní aspekty spánku zmiňuje jen okrajově, a už vůbec ne kupříkladu jeho úlohu v mýtech a rituálech, v nichž mnozí hrdinové měli složit zkoušku z neusnutí, jako Gilgameš, který má nespat šest dní a sedm nocí, ale většinou neuspějí, což mívá tragické následky. Mattew Walker na čtenáře takovéto nároky rozhodně nemá. Upřímně jim vzkazuje, že pokud se jim při čtení jeho knihy budou klížit oči, až se zcela zavřou, neurazí se. Připomíná, že spánek je provázaný s pamětí, a proto vyzývá: „Během čtení této knihy prosím bděte a spěte.“

 

© Jan Lukavec

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 33 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.