Buber, Martin: Příběhy rabiho Nachmana

Buber, Martin
Příběhy rabiho Nachmana

recenze náboženství

Kniha rabiho příběhů, výroků a pohádek převyprávěných filozofem ukazuje všednodenní složitost a pestrost života, který se ještě nevzdal náboženské zkušenosti, snů a tajemna.

Svět je vyprávění příběhů
Martin Buber
: Příběhy rabiho Nachmana. Přel. Václav Ondráček, Malvern, Praha, 2018, 131 s.

Jen málokdo umí vyprávět příběhy, které už dávno nemají své pamětníky. Jen málokdo rozumí židovské, rabínské, chasidské či kabalistické problematice tak jako jeden z největších myslitelů 20. století, filozof, spisovatel a překladatel Martin Buber (1878–1965).

Český čtenář se s jeho knihami setkal v dobře připravených edicích a respektovaných překladech. Za všechny jmenujme Život chasidů (Arbor vitae, 1994, přel. Alena Bláhová), Chasidská vyprávění (Kalich, 1990, přel. Alena Bláhová) nebo Buberovu nejznámější, ikonickou práci Já a Ty (Votobia, 1995, přel. Jiří Navrátil). Za připomenutí stojí rovněž titul téhož žánru, dnes již legendární a pro mnohé čtenáře otevírající kniha židovství, Devět bran: Chasidů tajemství od Jiřího Langera (Československý spisovatel, 1965) a bezpochyby také jeden z dílů rozsáhlé trilogie křesťanského teologa a religionisty Hanse Künga Židovství (Barrister & Principal, 2016, přel. Vladimír Petkevič, Daniela Blahutková, Dagmar Pohunková). Každá z Buberových knih je tak trochu událost. Výjimkou není ani drobnější publikace vydaná nakladatelstvím Malvern: Příběhy rabiho Nachmana ve vynikajícím a živém překladu Václava Ondráčka.

Kniha obsahuje, jak jsme u této linie Buberovy tvorby zvyklí, osobitá převyprávění příběhů a výroků rabiho Nachmana z Braclavi (1772–1810), o němž se dočteme, že byl „zakladatel jedné z předních chasidských škol“. I když jsou příběhy zasazeny do konkrétního dějinného a kulturního rámce, mají v sobě cosi ahistorického – náboženské (numinózní) a psychologické konstanty, které se prolínají napříč kulturami a civilizačními celky všech kontinentů. Moudrost rabiho Nachmana pochází z náročného studia Tóry a samozřejmě z modlitby a z toho, co si „přinesl“ z vhledu do jiných, a tedy duchovních světů.

Příběhy, které Martin Buber rekonstruuje a vypráví, místy skutečně připomínají pohádky, jejichž byl Nachman „jediným opravdovým autorem“. Šest z původních třinácti Nachmanových vyprávění se proto velmi dobře čte; jsou plná představivosti, barev, vůní, roztodivných míst a lidských povah. Zdá se vám, jako byste byli vtaženi do cizích osudů. Cítíte, že leccos z toho, co prožívají Nachmanovi (někdy smutní, někdy veselí) hrdinové, se někdy stalo anebo děje i vám. Buberův jazyk – jak upozorňuje překladatel Václav Ondráček –, tak odlišný od jazyka, „jakým formulovali své myšlenky a polemiky Husserl, Heidegger a Nietzsche“, připomíná velká biblická vyprávění, ale i psané historky z arabského, indického a čínského literárního a uměleckého světa. I z tohoto důvodu knížka nepotřebuje obrazový doprovod. Nachman a Buber (a nesmíme zapomenout ani na překladatele Ondráčka) vytvářejí obrazy, které se dotknou snad každého jen trochu citlivého člověka. Uvidí v nich sám sebe – své úspěchy i prohry, své velké životní otázky a odpovědi. Čtenář nemusí být dopodrobna obeznámen s dějinami židovství, s Tórou a židovskou teologií. Nachman po čtenáři nevyžaduje encyklopedické znalosti, ale otevřenost a vnímavou pokoru.

Příběhy rabiho Nachmana (Příběh o chytrákovi a prosťáčkovi nebo Příběh o sedmi žebrácích) ukazují ještě jednu důležitou věc, a to židovskou, diasporní přítomnost v Evropě. Židé byli běžnou součástí společenského života, rabíni byli vyhledáváni jako nositelé moudrosti a vzdělanosti. Pomáhali řešit složité životní situace, s nimiž současný člověk jde za experty různých oborů. Nachman dovedl geniálně vtělit do svých příběhů věkovitou moudrost, která se – buď jak buď – nejvíce týká lidských vztahů, zvláště rodiny, partnerského života, dětí, lásky, bolesti, utrpení a nespravedlnosti.

Je tu cosi univerzálního, čemu porozumějí lidé v Tokiu, Ostravě nebo Bostonu. Všudypřítomné záchvěvy nelehkého života, nouze, chudoby, nebo dokonce bídy, jíž mnozí lidé v Nachmanových vyprávěních čelí, jsou vyváženy pestrostí a bohatstvím života, který staví na rodině, na dětech, na smysluplných a laskavých lidských vztazích. Existuje tu ještě přirozená náboženská zkušenost, každodenní prožívání posvátna a tajemna, které rabíni a zbožní cádikové umějí přetlumočit a vysvětlit. Život tu má svůj zásadní, a tedy mravní rozměr. Ve společnosti, kterou bychom už mohli nazvat „moderní“, se odehrávají dramata právě tak jako před mnoha tisíci lety. Rozumové vysvětlení častokrát nestačí. Věci odehrávající se mezi nebem a zemí nelze poměřovat kritériem má dáti/dal. Život je rozmanitější. Jen proto, že svět „nevznikl“, ale byl „stvořen“, si lze klást otázky po smyslu stvořeného (člověka, přírody, světa) i stvořitele (Hospodina). Je na člověku, jak se svým životem naloží:

„Svět byl stvořen jen pro volbu a pro toho, kdo volí. Člověk, pán volby, nechť řekne: Celý svět byl stvořen jenom kvůli mně. A proto má každý člověk dbát na to, aby vždy a na každém místě vykupoval svět a napravoval jeho nedostatky.“

 

Na podobné téma:
Hans Küng
: Židovství
Americká žid. lit. - Chasidismus a americká židovská literatura
Isaac Bashevis Singer: Rabín a čarodějnice

 

© Zdeněk A. Eminger

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 6 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   60%čtenáři

zhlédnuto 1492x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce