Němec, Pavel: Záměstí

Němec, Pavel
Záměstí

recenze beletrie česká

V první polovině letošního roku vyšly v nakladatelství Host hned dva pozoruhodné básnické debuty – jedním z nich je Záměstí. Jeho autora, Pavla Němce, dosud mohli coby umělce znát pouze fanoušci české metalové scény. Před vydáním debutové sbírky totiž sedmatřicetiletý Němec nikdy nikde nepublikoval.

Debut, který překvapí hned několikrát
Pavel Němec
: Záměstí. Host, Brno, 2018, 88 s.

Nestává se často, že by se na poli současné české poezie objevil debutant, který by neprošel některou z četných básnických soutěží či který by před vydáním knižní prvotiny nepublikoval některé své texty časopisecky. Proto byl pohled do edičního plánu nakladatelství Host na první polovinu roku 2018 poměrně překvapivý. Vedle chystané prvotiny Terezy Šustkové, básnířky, která před dvěma lety zaujala porotu Literární ceny Vladimíra Vokolka, se jako druhá chystaná položka Edice poezie Host objevila sbírka Záměstí od dosud neznámého Pavla Němce.

Z dostupných informací lze zjistit, že Pavel Němec vyrůstal v česko-ruské rodině v Ústí nad Labem, vystudoval informatiku, nyní žije v Praze a je členem undergroundové metalové kapely Umbrtka. A rovněž to, že svůj debut rozhodně nijak neuspěchal – Záměstí vydal v sedmatřiceti letech. Tomu, kdo jen trochu sleduje českou poezii, se může vybavit debutová sbírka Olgy Stehlíkové Týdny, kterou básnířka publikovala ve stejném věku a za niž si odnesla cenu Magnesia Litera. Po přečtení Němcova Záměstí je patrné, že toto původně vnějškové srovnání může být poměrně produktivní.

Především z toho důvodu, že ústředním těžištěm obou sbírek je každodennost. A byť je toto téma mezi autory současné české poezie hojně vyhledávané a mohlo by se zdát, že už nemá co nabídnout, právě tyto sbírky jsou s to přesvědčit čtenáře o opaku.

Sbírka Záměstí je rozdělená do čtyř částí – Bytování, Okraje, Anekdoty a Volno. Kromě toho, že většina básní reflektuje odpozorované situace a životní zkušenosti (například zařizování nového bytu v první části), propojuje většinu básní především pevný rytmus. Nejlépe jej lze vypozorovat ve dvou básních z úvodního oddílu Bytování, jež jsou psány pětistopým trochejským veršem, který se pak jako refrén objevuje v průběhu celé sbírky: „Zvával jsem tě k sobě jenom jako. / Sedali jsme u soutoku vlaků. // U čelního pozvolného střetu / ve svedených koridorech toku. / U plynulé soupopravy souprav, / stříbřitých do posledního hřmění. […]“ (z básně Soutok).

Pozoruhodná je sbírka Záměstí rovněž díky autorově práci s tak nesnadnými náměty, jako jsou například moderní technologie, u nichž lze snadno sklouznout ke klišovitým zkratkám či k tezovitému žehrání na to, jak technologie překážejí plnohodnotným mezilidským vztahům. V básni Nabíječka použije Němec takové množství – ne zrovna originálních – metafor, až je text překvapivě zdařilý, a dokonce humorný: „[…] Poslepu si / pustím kabel po dlani: / slepýš, cop a pupečník / a zdravotnické škrtidlo. // Po paměti / laskám plast, / počítám si / bezpražcový růženec.“ Báseň Říjen pak zaujme libozvučností a hravostí jazyka, jímž popisuje poměrně obvyklou zkušenost s dotykovými telefony: „Déšť pokládá kapky místo prstů. / Mrholí na dotykový displej. / Ten pokládá kapky za mé prsty. / Pro mé prsty je tu málo místa. // Déšť spustil. / Déšť spustil aplikaci, / která hraje pravé zvuky deště.“

Humor je ostatně další neoddiskutovatelnou předností Němcova psaní, ne náhodou nese jeden oddíl sbírky Záměstí název Anekdoty. Humor však prochází celou sbírkou, mnohdy se projevuje na velmi malém prostoru, v jednotlivých obrazech či slovech: „Počítáme / po nábytku / letočtverce“ (báseň Ozvěna).

Citovaný úryvek je pro Němcovu obraznost příznačný – na první pohled sice není nijak originální ani hlubokomyslný, ale funguje více než dobře. Takové jsou mnohé Němcovy obrazy. Autora často dělí od plytkých a prvoplánových metafor jen krůček, avšak pomyslnou hranici překročí opravdu málokdy – pokud vůbec.

Knihy poezie z brněnského nakladatelství Host, mezi něž se debut Pavla Němce zařadil, se pravidelně objevují mezi tím nejlepším, co z české poezie v daném roce vyšlo – ať už se jedná o užší výběry porot literárních cen, účastníků diskusí (např. pravidelná Česká literatura: První bilance), či editorů ročenky Nejlepší české básně. Vzpomeňme na loňské ceny Magnesia Litera, jejichž porota označila za nejlepší básnickou knihu uplynulého roku Obcházení ostrova Milana Děžinského (Host), kterému dýchaly na záda Volné verše Ondřeje Hanuse (také Host). Byť letos vyjdou v Hostu sbírky autorů se zvučnými jmény až v druhé polovině roku (Petr Hruška, Marie Iljašenko, Vít Slíva, Klára Goldstein), dá se říct, že už nyní má brněnské nakladatelství žhavého kandidáta, který by se minimálně mezi nominovanými na některé ceny mohl objevit. Jen stěží si lze totiž představit, že by do konce roku vyšly další debuty, jež by byly tak suverénní jako Záměstí Pavla Němce.

 

© Daniel Mukner

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 16 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   38%čtenáři

zhlédnuto 1630x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce