Jong, Dola de: Strážkyně domácího krbu

Jong, Dola de
Strážkyně domácího krbu

recenze beletrie zahraniční

Erica a ta druhá – tak zněl původní název novely Strážkyně domácího krbu. Autorčino kolísání mezi důrazem na jednu nebo druhou protagonistku v titulu příběhu odráží i sérii dalších nerozhodností v jejich vztahu. Přátelství, láska, nebo něco mezi tím? Kdo má ve vztahu navrch? Kdo koho potřebuje víc? Kdo komu je oporou? Kdo koho drží v šachu? Jak zamíchá kartami hrozba nacistického pronásledování Židů?

Erica a ta druhá
Dola de Jongová
: Strážkyně domácího krbu. Z nizozemského originálu De thiuswacht přel. Magda de Bruin Hüblová, doslov Eva Cossée, Pistorius & Olšanská, Příbram, 2018, 136 s.

Nevelká novela Strážkyně domácího krbu od Doly de Jongové, z jejíž tvorby jsme se už v českém překladu mohli seznámit s románem Pole je tento svět (česky 2016), je zajímavá už svým životem, tedy z vnějšího, mimoliterárního hlediska. Předně je už trochu starší; po zmíněné knize Pole je tento svět jde o autorčinu druhou knihu pro dospělé (psala i pro děti a mládež) a de Jongová, nizozemská spisovatelka židovského původu, ji napsala v americkém exilu, kam se uchýlila na útěku před nacisty v roce 1941. Zatímco se však Pole setkalo u amerického publika s nadšeným ohlasem, Strážkyně domácího krbu takové štěstí neměla; americký vydavatel rukopis odmítl s tím, že jde o dílo „nestoudné a nepublikovatelné“. O těchto okolnostech českého čtenáře informuje doslov Evy Cossée. Jaká je však ta próza, když od nich odhlédneme a zaměříme se přímo na její text?

Dobová skandálnost románu dnes vyvolá spíše jen pousmání. Normy týkající se toho, co „papír snese“, se od těsně poválečných let o notný kus posunuly a literatura dnes o kdysi tabuizovaných tématech spojených s láskou ve všech jejích podobách píše takřka bez zábran, ba ještě o „nestoudnějších a nepublikovatelnějších“. Navíc právě v nizozemsky psané literatuře to, jak se zdá, patří svým způsobem k dobrému tónu. Kontroverzní téma, které bylo důvodem pro nakladatelský odsudek, je lesbická láska. Román nabízí příběh dvou mladých žen, Bey a její přítelkyně Eriky, které představují variaci na archetypální schéma vody a ohně, střízlivé zodpovědnosti a živelné nespoutanosti, poohlédneme-li se pro inspiraci ve světě mužském, Sala Paradise a jeho alter ega Deana Moriartyho z Kerouacova románu Na cestě. Příběh, který v ich-formě vypráví Bea, se vyznačuje nekomplikovanou lineární kompozicí (Bea jej vypravuje jakožto vzpomínku z fiktivního amerického exilu) a je motivován dvěma nadosobními silami, s nimiž obě protagonistky – a není nijak nejapné prozradit, že neúspěšně – bojují. Tyto síly představují náklonnost Eriky k Bee a Eričin (domnělý) napůl židovský původ, kvůli kterému se pro ni život v Nizozemsku na počátku války stává postupně smrtelně nebezpečným.

Modelování postavy Eriky Beinýma očima je brilantní. Spočívá v líčení soužití obou žen, soužití plného eskapád a peripetií, v nichž je Erica „živlem“ – lehkomyslným, nezodpovědným, ale spontánním, a snad právě proto (a pro autentičnost a opravdovost z toho plynoucí) přitažlivým. Bea za Eriku v podstatě vytahuje příslovečné horké kaštany z ohně, ať jde o bydlení, finance, zaměstnání, nebo jakoukoli jinou záležitost. Jestliže Erica, schopná se okamžitě pro cokoli nadchnout a jít za tím s maximálním nasazením, nabírá život plnými hrstmi, Bea je tou, která ji zezadu jistí a namísto toho, aby se soustředila hlavně na vlastní život, stává se svědomitou ochranitelkou jejich společné domácnosti, titulní „strážkyní domácího krbu“. Přitom snáší výkyvy Eričiných nálad, kolísání přídělů přízně a pozornosti, které je jí Erica ochotna věnovat, její navenek nevděčné a neomalené chování a naprostý bojkot jejích vlastních snah o přispění k tomu, aby byl svět aspoň trochu v rovnováze. Klíčovou autorskou strategií je pochopitelně psychologie postavy. Zachycení Beiných niterných stavů, nálad a emocí tváří v tvář takto komplikované protihráčce patří k nejsilnějším stránkám románu. Vše kulminuje Eričiným spektakulárním coming-outem, který však vztahy mezi oběma hrdinkami nepročistí, ale naopak zkomplikuje. Vpád „velkých dějin“ a nutnost zachránit Eričin krk pak už zafunguje jen jako katalyzátor, jehož působením spěje ambivalentní vztah obou žen k tragickému finále. Je také na místě vyzdvihnout, že příběh nepostrádá výraznou pointu; jejím prostřednictvím pak autorka sděluje, že láska nad velkými dějinami momentálně zvítězila, v konečném důsledku jsou však poraženi všichni. Jestliže tu měl být do navenek skandálního tématu zahalen protiválečný apel, pak se tento kalkul povedl.

Strážkyně domácího krbu není velká epika ani román vybudovaný na formálních experimentech. Jeho síla je v poselství. Přidanou hodnotou je pak živý vhled do předválečné nizozemské společnosti, který jakoby mimochodem dává ožít i různým měšťanským typům, a ovšem do psychologie erotické přitažlivosti, jejíž zákonitosti jsou stejné bez ohledu na tragiku dějin.

 

© Jan M. Heller

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 8 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   51%čtenáři

zhlédnuto 787x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce