Kordić, Sofija: Hypofýza v exilu

Kordić, Sofija
Hypofýza v exilu

recenze beletrie zahraniční

Románová prvotina autorky srbského původu, pocházející z území dnešního Chorvatska a žijící už delší dobu v Praze, ženský pohled na průniky občanské války a osobního života.

Hypofýza v exilu
Sofija Kordić
: Hypofýza v exilu. Přel. Jakub Novosad, Argo, Praha 2018, 239 s.

Sofija Kordić (*1965) pochází ze srbské rodiny žijící po léta v Benkovci, který dnes nalezneme na území Chorvatska, ale v letech 1991–1995 byl výrazně zasažen občanskou válkou mezi Chorvaty a chorvatskými Srby. Hlavním impulsem pro napsání knihy s nezvykle znějícím názvem se autorce staly původ a životní osudy. Její románová prvotina Hypofýza v exilu může být vnímána jako další literární zpracování tématu válek v zemích bývalé Jugoslávie. Na první pohled to vypadá, že v současném světě je konfliktů bezpočet a pokusů o románové či povídkové zpracování prožitků z různých problematických oblastí chrlí nakladatelství téměř bez přestávky, skutečně literárně kvalitních textů však přeci jen tolik nevzniká.

Ve srovnání s většinou literární tvorby na toto téma z exjugoslávského prostoru – připomeňme především povídkovou sbírku Sarajevské Marlboro od Miljenka Jergoviće (1994, česky 2008), vzpomínkový román Hotel Zagorje Ivany Simić Bodrožić (2010, česky 2012) či román o zkáze jedné generace V podpalubí (1994, česky 1996) Vladimira Arsenijeviće – vykazuje literární text Sofije Kordić hned několik předností. Čtenářsky velmi přívětivě působí zvolená forma kombinovaného textu, kde se prolínají „dopisy“ a běžný text, jenž má charakter jakéhosi širšího kontextu. Není ale „vycpávkový“, nýbrž obsahuje i mnoho zamyšlení a hodnocení dobové situace společnosti ve válce i po válce. Děj románu se totiž odehrává v poměrně značném časovém rozpětí let 1991–2007. Podobně jako u zmíněné sbírky povídek M. Jergoviće se skutečně zásadní problémy někdy nezmiňují přímo, ale zůstávají jaksi v pozadí a čtenář si na ně musí „zaostřit“ sám.

Dalším obohacením je více vyprávěných příběhových linií, kromě války tu má prostor otázka integrace do nového prostředí (tedy do české Prahy) i osobní rovina zdravotních problémů (nedařící se početí). Navíc nemáme před sebou klasické lineárně vedené podání, ale spíše v duchu „útržkovitých románových děl“ se v něm setkávají, protínají a někdy i trochu míjejí názory a stanoviska dopisovatelek (Jelena, Ana, Milica) a vypravěčky.

Jazyk originálního díla je na vysoké stylistické úrovni, prost některých populárních balkánských literárních manýr. Překlad Jakuba Novosada se opravdu povedl, byť je jasné, že se v mnoha směrech jednalo o práci složitou a časově náročnou. Taktéž grafická podoba obálky knihy je tradičně zajímavá a nestandardní. Ale to v rámci edic nakladatelství Argo není až taková novinka.

Román Hypofýza v exilu je jistě skvělý začátek spisovatelské dráhy Sofie Kordić a bezesporu oceňuji nápad přeložit tento text do češtiny a umožnit tak českému čtenáři podívat se na rozpad Jugoslávie, ale i na vlastní kulturu zase jinýma očima.

 

© Jaroslav Otčenášek

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 15 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.